Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2005

Juščenko tasil na oligarchy

HN.IHNED.CZ  12. 5. 2005  

Na sklonku loňského roku svět s napětím sledoval, jak ukrajinská "oranžová revoluce" svádí souboj - nakonec vítězný - se zkorumpovaným režimem Leonida Kučmy. Nyní se vítězové ocitají v nelehké realitě, kdy musí plnit sliby. Nová ukrajinská vláda premiérky Julije Tymošenkové ohlásila revizi tisíců privatizačních případů. Reakce západního světa je spíše kritická a zdrženlivá.

Třeste se, jde revoluce

Ukrajinu je zajímavé sledovat jakožto geograficky nejbližší z vlny demokratických revolucí v postsovětském prostoru (začala v Gruzii a kdoví, jestli nedorazí i do Běloruska). Ve všech je velkým tématem revize "divokých" privatizací. Proběhne taková revize spořádaně v rámci právního státu? Nebo spustí kolotoč msty, který rozkýve celou ekonomiku? Nebo ze slibů zůstane jedna exemplární revize - nebo dokonce vůbec nic?
Administrativa prezidenta Kučmy rozdala majetek lokálním spřáteleným mafiánům způsobem, před jakým blednou i privatizační excesy bývalého slovenského premiéra Mečiara (o českých skandálech ani nemluvě).
Premiérka Julija Tymošenková dnes odhaduje počet privatizačních případů, které zamýšlí revidovat, až na tři tisíce. Vláda by podle ní měla zorganizovat dražby, při nichž budou moci současní vlastníci znovu získat své firmy, pakliže "doplatí to, co jim stát věnoval".
Prezident Viktor Juščenko, vůdce revoluce, tlačí na vládu, ať co nejdřív zveřejní seznam sporných případů. On sám mluví jen o třiceti. Především o ocelárnách v Krivém Rogu, největším ukrajinském průmyslovém podniku. Podnik koupil za směšnou cenu zeť bývalého prezidenta Kučmy Viktor Pinčuk - ten se dnes odvolává k Evropskému soudu pro lidská práva a jeho společník, "nejbohatší Ukrajinec", Rinat Achmetov uprchl ze země se 150 milióny dolarů.

Mezi morálkou a stabilitou

Tržní ekonomika nutně potřebuje stabilitu vlastnických vztahů. Dvojnásob ji potřebuje ekonomika otevřená světu. Vlastníci firem musí vědět, že jim podniky budou patřit i zítra, jinak přestanou investovat a převedou zisky do ciziny. Stát musí garantovat jistotu, kontinuitu práva a platnost smluv.
Na druhou stranu je tu přirozená nechuť posvětit tak amorální privatizace. Také sliby voličům se mají dodržovat. Do toho se mísí sebezáchovný pud nových mocenských elit, které nechtějí ponechat ekonomickou moc elitám spojeným s Kučmovým režimem. Část privatizátorů sice oportunisticky přilne k nové elitě (mnozí už přilnuli), ale nikoli všichni.
Je to zkrátka velké dilema. V České republice byl v roce 1993 schválen zákon, který znemožnil přezkum vládních privatizací nezávislými soudy. Evidentně rozhodnutí na hraně: v normálním státě neexistuje prakticky nic, co by nemohly soudy zpochybnit. Jenže normální stát nezačíná s budováním vlastnických vztahů od nuly. Kdyby tehdy nezkušené a pomalé soudy mohly zpochybňovat privatizace, nikdy by tu nezakořenila klíčová jistota vlastnictví.
Nabízí se také příklad Slovenska. Před volbami v roce 1998 tehdejší opozice také slibovala revidovat nejhorší privatizační zlodějny mečiarovské éry. Nakonec z toho moc nezbylo. Několik vlastníků vrátilo akcie, protože slovenský Fond národního majetku začal přísně kontrolovat dodržování smluv. Košické železárny VSŽ (případ nejvíce podobný Krivému Rogu) jejich zlodějští majitelé přivedli zugrunt, takže věřitelé dosadili krizový management - a za pár let ozdravený podnik odkoupila americká firma U.S. Steel.

Nebýt jako Putin

Pro Ukrajinu by bylo nejhorší, kdyby její revize byly v zahraničí spojovány nikoli se Slovenskem, ale s putinovským Ruskem.
Podoba je pouze vnější. Ukrajina má dnes prozápadní vládu, chce zemi očistit od mafiánů a přinést západní kulturu. V Rusku se děje opak. Putin se snaží o centralizaci a obnovení kontroly nad velkými podniky, přírodními zdroji a médii. Někdo to považuje za metody orientální, jiný za protofašistické. Zestátněním firmy Jukos a uvězněním jejího majitele Putin zlikvidoval jednoho potenciálního oponenta a zastrašil ostatní. V době před třemi lety mnozí američtí politologové vyzývali Putina, aby omezil moc oligarchů. Jenže tím rozhodně nemysleli selektivní zásah proti Jukosu.
Potíž Ukrajiny v tuto chvíli je, že když nakonec zestátní pouze Krivý Rog, vnější podoba s Jukosem se bude přímo nabízet.
jan.machacek@economia.cz

Známe to i z České republiky: v roce 1993 byl schválen zákon, který znemožnil přezkum privatizací soudem. V normálním státě nemožné. Ale tehdy tu nebyl normální stát.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.