Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2005

Svatá pravda apokalyptiků

HN.IHNED.CZ  9. 6. 2005  

Pavel Kohout včera na tomto místě přiznal, že se ve věci společné evropské měny mýlil. Schopnost a ochotu přiznat omyl je třeba ocenit. Neumějí to u nás ještě nejen politici, ale zpravidla ani novináři, ekonomové a vědci.
I mýlit se lze ale různě, s různým stupněm pokory, kultury a slušnosti. Miloš Zeman se například mýlil v tom, že mu nedošlo, že je v jeho blízkosti více kreténů než si původně myslel. Pavel Kohout píše, že se mýlil s nositelem Nobelovy ceny za ekonomii Robertem Mundellem, s Wall Street Journalem a s The Economistem.
Tuto ctnostnou společnost nyní opouští. Kohout sám sebe označuje za pravicového eurooptimistu, ale dnes musí dát za pravdu ekonomům jiného ražení: europesimistům Miltonu Friedmanovi, Václavu Klausovi a Petru Machovi. Přitom například podle Macha je euro pouze nástrojem socialistického přerozdělování a Kohout tvrdí, že se eurozóna ani o píď nepřiblížila optimální měnové oblasti. K tomu všemu pět poznámek.

1. Ekonomie a "pravda"

Podívejme se nejprve na to, jak je to s pravdou a ekonomií jako vědeckou disciplínou. Přestože po světě chodí milióny ekonomů, je těch věcí, kterým rozumějí, zatraceně málo. Tak například jiný nositel Nobelovy ceny Garry Becker prohlásil před devíti lety v rozhovoru s autorem tohoto textu, že ekonomická teorie rozumí nade vší pochybnost pouze tvorbě cen. A další slovutný americký ekonom Herbert Stein opakovaně vyzývá ekonomy ke skromnosti.
Na ekonomech je každopádně nejnebezpečnější to, že jsou to oni, kdo politikům (kteří hospodářství většinou moc nerozumějí), s konečnou platností poradí, "jak na to". Stačí pak, když je budou politici poslouchat a bude na světě dobře. Tohle tvrdili ekonomičtí poradci americkému prezidentu Hooverovi, když svými nešťastnými zásahy koncem 20. let minulého století prohloubil krizi.
Jiní ekonomové pak prezidentu Rooseveltovi radili, jak recesi léčit, ve skutečnosti ji pouze prodloužili. Keynesiánci po válce doporučovali britské vládě na základě vědecké pravdy znárodňovat. Další ekonomové prosadili u "pravicového" prezidenta Nixona cenovou regulaci. Jiní ekonomové radili prezidentu Reaganovi, že deficity nevadí, protože si na sebe vydělají samy, a přestože se dnes ve školách učí, že to není pravda, radí další ekonomové podobné víry totéž prezidentu Bushovi.
Každopádně by bylo dobré, kdyby se někteří ekonomové podepisovali jako ideologové a pak teprve jako ekonomové. Prohlásí-li se někdo například za pravicového optimistu nebo pesimistu, je pak zjevné, s kým se bude rádoby vědecky mýlit a s kým bude učenou pravdu sdílet.

2. Euro a politika

Euro je opravdu primárně politický projekt, který vymysleli a prosadili politici. Nechat někdy nějaké věci na politicích a elitách přitom vůbec nemusí být na škodu. Pohádka o tom, že politici jsou zlí, škodliví a populističtí a ekonomové chytří a rozumní je jenom pohádka.
Kritici eura dnes tvrdí, že jde o projekt umělý. Jenže řeči o tom, že lze poznat, co je přirozené a co je umělé, jsou jenom další pohádka. Co svět světem stojí, protlačují a propagují historické posuny elity a vizionáři. V případě umělého eura je zajímavé, že brzy získalo přirozenou a neumělou podporu většiny byznysmanů a investorů.

3. Apokalypsa zvítězí

Nezapomínejme, že apokalyptici a pesimisté mají nakonec vždycky pravdu. Svět není procházka růžovou zahradou a negativních aspektů každého vývoje je vždycky spoustu. Tak například další umělý politický projekt: sjednocení Německa a výměna marek. Podle ekonomů jednoznačně katastrofa: podívejte se na tu nezaměstnanost a ty stovky miliardy, které to ročně stojí.
Jenže: udělal by býval Helmut Kohl dobře, kdyby poslechl ekonomy? Patrně ne: s dvěma různými měnami by bylo nutné občany východního Německa držet v izolaci se všemi možnými dopady: například na možnost rozšíření Evropské unie. Nejhorší je, že svět čeká v brzké době další podobný a mnohem dramatičtější test v podobě sjednocení Koreje, a opět se nebude vědět jak na to. Ono to totiž jenom "dobře" udělat nejde.

4. I USA jsou nesynchronní

Americký ekonom Martin Feldstein srovnával před časem Evropskou unii s USA. Americká ekonomika také není synchronizována. Útlum zbrojní výroby může postihnout stát Massachusets, krize nové ekonomiky Kalifornii, a dodnes jsou celé státy, kterým se říká kukuřičné. Ani Nová Anglie, ani Kalifornie a ani Iowa nemohou v recesi devalvovat měnu, v případné krizi jim ale pomůže federální rozpočet.
Totéž musí učinit EU, chce-li s eurem dlouhodobě uspět. To není volání po dalších daních, vyšší daně už Evropa neunese. Je to ale volání po federální (solidární) evropské dani. Ať se kvůli ní, třeba zruší společná zemědělská politika.

5. Politická kázeň

Na dlouhodobou udržitelnost eura budou mít vliv tři základní věci. Disciplína politiků. Stačí ještě několik italských či jiných chytrých ministrů, a měnová unie se může opravdu otřást.
Stabilitě eura zatím prospívá nedisciplinovaná rozpočtová politika prezidenta Bushe, která oslabuje dolar. Změna k lepšímu není naštěstí pro euro v USA na obzoru. Ale přeci jen: kde bude euro až se Američané polepší?
Brzy uvídíme, kam začne EU směřovat. Bude-li to přeci jen cesta flexibility, reforem a svobodného obchodu, anebo cesta protekcionismu a postupné izolace od zbytku světa. Zvítězí-li druhá varianta, půjde do pekel nejen euro, ale celá Evropa.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.