Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2005

Úspory a kapitalismus 21. století

HN.IHNED.CZ  28. 4. 2005  

Jeden dobrý známý se mne často ptá, jak to že se dnes ekonomové pořád radují z toho, že lidé hodně utrácejí. A platí to podle něj i pro novináře. Ti prý palcovými titulky oslavují každou báječnou sezónu rekordních útrat. Kam se ten svět řítí, stěžuje si. On se prý jaksi staromódně domníval, že jádrem kapitalistických ctností, úspěchu a dlouhodobé zdravé prosperity je přece spoření a maximální obezřetnost, když jde o výdaje a utrácení. Podívejte se na šetřivé a spořivé Holanďany, říkává. Ta dnešní doba podle něj jenom oslavuje konzum a dokonce tvrdí, že utrácení a spotřeba jsou základem ekonomického růstu.

Užívej si, tady a teď

Narychlo nahozená odpověď je jednoduchá. Dlouhodobě udržitelná prosperita si vyžaduje určitou rozumnou rovnováhu prakticky ve všech představitelných aspektech. Takže i rovnováhu mezi spořením, utrácením, investováním. Jinými slovy: všeho moc škodí. Je sice pravdou, že některé národy založily historicky svou prosperitu na protestantské morálce a spoření, ale aby ty úspory k něčemu byly, musely být někde a někam investovány, v případě Holanďanů často někde za oceánem. A aby se ty investice hezky vracely, musel zase někdo někde a za něco utrácet.
Tak jednoduché to ale zase není. Je pravděpodobné, že svět se v tuto chvíli opravdu nachází v určité nerovnováze. V příliš mnoha zemích najednou klesá míra úspor, lidé i domácnosti se stále více zadlužují a některé velké státy neumějí držet rozpočtové výdaje na uzdě.
Američané dnes dávají do prasátka sotva jedno procento celkových příjmů. V Austrálii a na Novém Zélandě je například míra úspor dokonce negativní. Japonci dnes spoří sotva pět procent příjmů, na začátku 90. let to bývalo patnáct procent. Platí to i pro Českou republiku. Zde klesla míra úspor domácností z 9,2 procenta v roce 1995 na 3,4 procenta v roce 2003. Jako kdyby západní svět směřoval k tomu, že lidé si stále více chtějí užít teď a tady.

Německé úspory? Problém!

Výjimku mezi západními zeměmi tvoří například Německo, kde se úspory domácností dlouhodobě drží zhruba na jedenácti procentech příjmů, jenže to je zase podle mnohých ekonomů právě jeden z velkých německých problémů.
Nad jednou mizející ctností zvanou spořivost se zamýšlí i týdeník The Economist z 9. dubna. Analýza Economistu začíná provokativním názorem nového šéfa Bushových ekonomických poradců Bena Bernankeho, podle kterého svět dosud trpí opakem, spoří se prý dosud příliš. V globální ekonomice za to mohou především asijské státy (vzorným příkladem je třeba Jižní Korea), kde jsou úspory na rozdíl od tradičního Západu dosud velmi vysoké. Podle ekonomů z Bernankeho tábora jsou klesající úspory dokonce dokladem toho, že hospodářství jsou zdravější než byla kdy předtím. Díky tomu, že lidé mohou pružně a flexibilně investovat, mohou docílit svých finančních cílů rychleji, bez zbytečného a "namáhavého" spoření, kterým se vlastně dříve pojišťovali proti nevypočitatelným vládám.
Souvisí to pochopitelně s tím, jak sofistikovaně jsou dnes finanční trhy organizovány. Země, ve kterých stále dominuje bankovní systém na úkor kapitálového trhu, jsou v tomto ohledu zaostalejší, a proto podle této teorie na příkladu Německa vidíme, že i úspory zůstávají zbytečně vysoké.
Dále The Economist připomíná tradiční makroekonomickou teorii, podle které platí, že není důležité, kdo v rámci určitého státu spoří, ale podstatné je, jaká je celková úroveň národních úspor. Patří sem součet úspor domácností, úspor firem a rozpočtového přebytku (naopak odečítá se fiskální deficit). Klíčové je, že někdo spoří a někdo investuje a zabezpečuje tím hospodářský růst. Ve většině států OECD sice klesá míra úspor domácností, ale výrazně se zlepšuje fiskální hospodaření.

Spoříme, naštěstí, globálně

Výjimkou jsou Spojené státy, kde klesá míra úspor, ale zároveň se dramaticky zvyšuje rozpočtový schodek. Jenže v rámci globální ekonomiky mohou Američané vesele utrácet proto, že za ně spoří někdo jiný. V tuto chvíli jde - jak již bylo řečeno - o země asijské. The Economist připomíná, že i důvody ke spoření jsou různé. Někdo se chce pojistit proti náhlému propadu příjmů, někdo si chce během života udržet spotřebu na určité úrovni a někdo chce zase přenechat svým dětem co nejvíce aktiv.
Nejen v České republice vlády oddalují penzijní reformu. Totéž platí třeba právě pro Ameriku. Až si lidé v USA skutečně uvědomí, že se o ně vláda v důchodu nepostará tak, jak si představovali, začne přirozeně růst i míra úspor. Ale zase - bude to dobře?
Některé nástroje vládní politiky lidi odrazují od spoření. Tak například disponuje-li někdo v USA aktivy vyššími než tři tisíce dolarů, ztrácí nárok na sociální dávky ve formě potravinových lístků. Poskytuje-li vláda daňové úlevy na hypotéky, odrazuje tím vlastně lidi od spoření a uměle je nutí k investicím do nemovitostí...
I podle stručné analýzy prestižního týdeníku je tedy jisté jen jedno: ekonomové se neshodnou prakticky na ničem.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.