Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2006

Aslund: je třeba zrychlit růst

HN.IHNED.CZ  10. 11. 2006

Do módní salónní diskuse o střední Evropě se připojil článkem ve Financial Times i švédský publicista a ekonom Anders Aslund. Ten počátkem 90. let proslul jako jeden z nejpronikavějších poradců ruského premiéra Jegora Gajdara. Dnes tvrdí, že je určitým klišé, když Západ hodnotí ekonomický růst ve střední Evropě v zásadě pozitivně, ale problémy vidí v politické nestabilitě. Podle Aslunda má totiž střední Evropa potíže především v rovině ekonomické, přesněji v rovině hospodářské politiky.
Ekonomické výsledky střední Evropy se zdají být oslnivé jenom ve srovnání s Evropou. Jenže i v letošním úspěšném roce činí průměrný růst střední Evropy (Česká republika, Polsko, Slovensko, Maďarsko) v průměru pět procent, zatímco ekonomický růst zemí bývalého Sovětského svazu činí 9 procent.
Jsou-li země střední Evropy dvakrát chudší než Západ, potřebují růst také dvakrát rychleji. Jenže to se neděje, a z toho pramení pocit permanentního zaostávání a frustrace, která se podle Aslunda přenáší i do politiky.
Kde jsou příčiny? Aslund vzpomíná, jak ekonomové Jeffrey Sachs a Janos Kornai upozorňovali již v polovině 90. let, že střední Evropa si velmi rychle osvojila model zaopatřovacího státu po vzoru západní Evropy.
Jaká je úloha Evropské unie? Aslund ji nevidí úplně pozitivně. Zatímco konvergence s unií pomohla v mnoha ohledech k deregulaci, poslední fázi před vstupem dominovalo osvojování neliberálních kapitol, jako je společná zemědělská politika. Přestože unie nikomu nediktuje výši veřejných výdajů, sociální charta a politický tlak ukazují jasným směrem.
Pobaltské země odolaly kritice Západu, že provádějí mzdový a daňový dumping, a jejich růst činí osm procent. Veřejné finance mají zpravidla v rovnováze či přebytku, mají jednoduchou rovnou daň a relativně skromné veřejné výdaje. Jsou tak důkazem, že o politickou stabilitu vůbec nejde, protože v Pobaltí se mění vlády každý rok. Až donedávna měly státy střední Evropy politicky stabilní vlády, jenže to byly kabinety - s výjimkou Slovenska - neschopné a reformně nečinné.
Dříve platilo, čím blíže Bruselu, tím lépe, dnes to vypadá přesně opačně. S výjimkou Turkmenistánu a Uzbekistánu užívají postsovětské země nízkých daní, deregulace a svobodného obchodu, a podařilo se jim spolu s Čínou a Indií vytvořit pás rychlého ekonomického růstu.
Země střední Evropy se vydávají cestou Řecka pod vládami Andrease Papandrea (1981 - 1996): stále větší schodky, spoléhání na evropské dotace a pomalý růst.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.