Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2006

Jak Dánové našli recept na úspěch

hn.ihned.cz  21. 11. 2006
Chcete-li navštívit zemi, která je proti České republice ostře protikladná, nezbývá než doporučit Dánsko. Nejen proto, že je rovné a placaté, či proto, že pomalu každý druhý Dán se řítí do práce na kole.
Kontrastní je i politika. Zatímco ta česká konsensus odmítá, dánská je na jeho budování a šlechtění založena. Zatímco u nás se nevládne vůbec, Dánové se zabývají dlouhodobou strategií: co má země dělat, aby obstála ve smršti globální konkurence za dvacet let.

Vzdělaný jako Dán
Zatímco česká politika neví, jak odložit "zpátečnický" zákoník práce, v Dánsku můžete přijít o práci během pár minut.
Zatímco my i při slušném růstu vytváříme nesmyslné dluhy, Dánsko disponuje masívním rozpočtovým přebytkem. Rezerva uklidňuje investory: kdyby přišly horší časy, země to zvládne bez hlubokého propadu spotřebitelské poptávky a důvěry.
Dánsko představuje kontrast i proti "starým členským zemím" unie: vykazuje uspokojivý růst okolo tří procent. V mnoha tabulkách se Dánsko tradičně umísťuje na čelných místech: bývá světovým lídrem v indexech konkurenceschopnosti apod.
V severském království se globalizace skloňuje ve všech pádech. O globalizaci, offshoringu a kdoví čem ještě vám vyprávějí i odboráři, a to nikoli ve špatném světle. Nízká nezaměstnanost je dokladem toho, že stará pracovní místa jsou rychle nahrazována lepšími. Dánsko je rovněž zemí, kde odbory nemusí být nutně synonymem pro levicovou politiku. Jsou zde i odbory konzervativní, křesťanské až po ty rudé (různých odstínů).
Tamní vláda nedávno založila globalizační radu, které předsedá osobně premiér. Ta si vytyčila stovky úkolů, které kladou důraz především na vzdělávání. Tak například: přestože Skandinávie je známa tím, že tam umí dobře anglicky skoro každý, klade si program za cíl ještě zvýšit znalost angličtiny.
Na středních a vysokých školách se zvýší podíl výuky odborných předmětů vykládaných přímo v angličtině. Nebo: do roku 2010 se zdvojnásobí počet Dánů, kteří mají PhD. Dánsko vyšle více studentů do zahraničí. Do roku 2010 bude mít více než 50 procent mladých Dánů (mezi 25 a 34 lety) ukončené vysokoškolské vzdělání. Mimochodem - Česko má pouze 11 procent.
Do roku 2010 dožene Dánsko Finsko a do výzkumu a vývoje se budou investovat 3 % HDP. Každý Dán by měl chápat, že vzdělávání je celoživotní úkol apod. Pozoruhodné je i to, že do globalizační rady pozvala dánská vláda přednášet nejlepší světové experty.

Pružnost a solidarita
Dánský pracovní trh je známý pružností. Propouštění je možné okamžitě, ale každý nezaměstnaný má po čtyři roky (plní-li další podmínky) nárok na podporu ve výši 90 procent průměrné mzdy. Pro tuto kombinaci flexibility a silného sociálního zabezpečení ("social security") se vžil název "flexicurity". Každý rok v Dánsku (země má pět a půl miliónu obyvatel a do zaměstnání jich chodí zhruba polovina) zanikne až čtvrt miliónu pracovních příležitostí, ale nejméně stejně tolik se vytváří. 800 000 Dánů, tedy celá třetina pracovní síly, mění práci každý rok.
Dánové říkají, že jejich systém nechrání práci, ale příjem. Systém "flexicurity" ale není dánskou reakcí na výzvy globalizace. Jeho kořeny najdeme v posledních dekádách 19. století a na počátku 20. století. Možnost rychlého propouštění a přijímání je více než sto let stará a vychází z "dávných" dohod mezi odborovými a zaměstnavatelskými svazy.
Zaměstnanci si v Dánsku platí pro případ nezaměstnanosti pojištění, které neinkasuje stát, ale pojišťovny administrované konkrétním odborovým svazem, jež existují na nevýdělečné bázi čehosi jako družstvo. Jsou to tedy také odbory, nikoli stát, kdo vyplácí nezaměstnaným 90 % původní mzdy (strop je ale 1800 eur měsíčně). V době, kdy je nezaměstnanost nízká (dnes je to pouze 4,2 procenta), systém stát a státní rozpočet vůbec nepotřebuje, protože je logicky v plusu.
Kdyby nezaměstnanost výrazně vzrostla, pak teprve bude odborům s vyplácením podpory pomáhat státní rozpočet. Sociální pojištění si každý v Dánsku platí na poště nebo formou trvalého příkazu z účtu. Částky nestrhává účtárna zaměstnavatele. Je v zájmu systému, aby nezaměstnanost zůstala nízká a stát se angažovat vůbec nemusel.
Je-li systém flexicurity ve své podstatě starý, relativní novinkou, kterou nyní Dánové rádi zdůrazňují, je skutečnost, že nezaměstnaní jsou (také pod hrozbou sankcí a pokut) neustále tlačeni k rekvalifikacím a doplňování vzdělávání. Vzhledem ke své roli v pojišťovacím systému odbory propagují systém rekvalifikací a když s odboráři v Dánsku hovoříte, tak pomalu o ničem jiném než o potřebě vzdělávání nemluví.

Přežije dánský model?
Mzdy jsou v Dánsku stanoveny kolektivními smlouvami mezi odbory a zaměstnavatelskými svazy, jednotliví zaměstnavatelé mají ale relativní volnost dohody pružně pozměnit podle vývoje nabídky a poptávky: vyšší či nižší počet pracovních hodin apod.
Dánsko nepatří mezi země, které uvolnily svůj pracovní trh novým členským zemím unie. Navíc cizinci musí přistoupit na kolektivní smlouvy a mzdy, které jsou v Dánsku jedny z nejvyšších na světě. Odbory dánskou společností prostupují: plně organizováni jsou i malíři pokojů, zedníci, betonáři apod.
Je prakticky nemožné, aby na velkých stavbách pracovali načerno dělníci z východní Evropy, jako to známe u nás. Systém funguje tak, že si to odboráři všechno sami ohlídají nebo informují policii. A třeba malíři pokojů tvrdí, že se jim do kolektivních smluv podařilo získat většinu imigrantů, kteří se touto prací chtějí živit. Jenže sami přiznávají, že kontrolovat, komu doma kdo maluje, je prakticky nemožné: když zjistíme, že se někde pracuje načerno, uděláme mu před domem odborářskou demonstraci, říkají.
Tím se dostáváme k důležité věci. Je vlastně "dánský model" udržitelný? Až se Dánsko bude muset plně otevřít, nebude možné nutit polského stavebního dělníka, aby pracoval za dánskou mzdu.
Dánskému modelu tak hrozí, že kdyby se trh plně otevřel, může se přes noc zhroutit. Když bude v odborech jen někdo, jak budou potom moci plnit svoji úlohu a například administrovat pojistné?
Ceny prací ve stavebnictví a drobných řemeslnických služeb jsou v Dánsku vysoké. Jak dlouho budou Dánové ochotni tyto ceny platit, když vidí, že Němci zaplatí za podobné služby třetinu či polovic? A nevážou v těchto profesích Dánové zbytečně mnoho pracovní síly, která by se mohla či měla uplatnit v lépe kvalifikovaných profesích?
Podle všeho ano: Dánsko dnes trpí nedostatkem pracovní síly a kdyby se více otevřelo zahraniční pracovní síle, mohl by hospodářský růst být mnohem vyšší. Dánsko také potřebuje snížit daně, to zdůrazňují tamější průmyslníci a obchodníci doslova při každé příležitosti.
Skalní liberálové tvrdí, že dánský model je úspěšný pouze kvůli pružnosti, nikoliv kvůli sociálnímu zabezpečení. To je otázka. Obě věci jsou pro Dány obtížně oddělitelné. Tamní společnost pružnost toleruje (nebo bere za svou) jen proto, že je kombinována se sociální jistotou. Většina Dánů je hrdá na "dánský model" a jsou ochotni si za něj připlácet: zatím.

Skandinávské inspirace
Mezi skandinávskými zeměmi existuje tradiční rivalita a zdravé soupeření. Při návštěvě dánské obchodní komory dostanete brožurky a komparace na téma, v čem se mohou jednotlivé severské země poučit a inspirovat.
Je logické, že Dánové dávají na stůl svůj model pružnosti pracovního trhu, který OECD i Světová banka již několik let za sebou označují za vůbec nejpružnější na světě. Ale co ostatní?
Finsku ostatní skandinávští konkurenti přiznávají, že je jedním ze světových lídrů v oblasti inovací a výzkumu. Již dnes vynakládají Finové na tyto účely 4 % HDP.
Švédsku se přiznává, že dokázalo deregulovat, privatizovat a liberalizovat, a to jak v oblasti průmyslu, tak v sektoru služeb. Ve větší míře než jiné severské země nakupuje dnes švédská vláda od soukromých poskytovatelů služeb a provozovatelů sítí, ať již v energetice, telekomunikacích či poštovním sektoru. Švédsko liberalizovalo a deregulovalo železnice i domácí leteckou přepravu apod.
Norský hospodářský model bývá obyčejně bagatelizován s poukazem na to, že se opírá především o vysoké příjmy z nalezišť ropy a zemního plynu. Norsko se ale může pochlubit například razantním snížením nemocnosti a absentérství zaměstnanců.
Co mají všechny skandinávské země společného? Nejen vysoký stupeň sociálního zabezpečení, ale zbytnělý veřejný sektor. K jeho financování je třeba vysokých daní. Takže nakonec Island: ten je první severskou zemí, která daně snížila.
K tomu tedy ještě jednu středoevropskou poznámku. Co kdyby podobné materiály zpracovával také vládní i nevládní sektor ve střední Evropě? Například: co dělají dobře a špatně Poláci, co Maďaři, Slováci, Slovinci. I když to nebude tak veselé čtení, stálo by to jistě za to. Prvním předpokladem k čerpání inspirace je ale otevřená mysl.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.