Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2006

Konec soucitného konzervatismu

HN.IHNED.CZ  10. 11. 2006  

Ačkoli se většina komentátorů shodne na tom, že americké volby do Kongresu a Senátu byly především referendem o Bushovi a Iráku, nabízíme zde ještě jedno důležité téma: volby měly nejen téma Bush, ale také Republikánská strana a její hospodářská a sociální politika. Byly tedy také hlasováním o tzv. soucitném konzervatismu.
Nejprve k samotné hospodářské politice. George W. Bush jenom potvrdil to, co se od dob Ronalda Reagana začalo pomalu rýsovat jako trend: jsou to republikánští prezidenti, kdo odevzdává veřejné finance v nepořádku, a jsou to demokratické administrativy, kdo musí zvýšit daně a rozpočty srovnat.
Ano - Bill Clinton měl proti sobě šest let nepřátelský republikánský Kongres a v takové situaci se rozhazuje velmi špatně. Námitka se tedy přijímá. Jenže i když ji přijmeme, nezvrátí to zřejmý a evidentní fakt - Bush a republikánská většina převzali na začátku tisíciletí veřejné finance v přebytku a nyní se potýkají s rekordními schodky.
Není pravda, že schodky vznikly v důsledku nákladných válečných konfliktů v Iráku a v Afghánistánu. Vznikly za prvé kvůli snížení daní (to je tradiční republikánská, resp. pravicová politika) a za druhé kvůli štědrému sociálnímu programu Bushovy politiky "konzervativců velké vlády" (big government conservatives).
Bush neomezil žádné sociální výdaje, naopak je zvýšil a kvůli bojům o důchodce na Floridě utratil (a vláda na základě schválených mandatorních výdajů ještě bude muset utratit) stamiliardy dolarů. Veškeré Bushovy reformní sliby jako penzijní či imigrační reforma zůstaly zapomenuty.
Nejde ovšem jen o Bushe. Rovným dílem jsou v tom namočeni i "pravicoví" legislativci, kteří příliš rádi hráli své malé domů. Symbolem republikánského kongresu se tak stane most na Aljašce, který nikam nevede.
Nyní má tedy americké politické spektrum šanci vrátit se zpět do normálu, do stavu věcí, "tak jak ho známe."
Získají-li za dva roky demokraté ještě Bílý dům (což je zatím poměrně pravděpodobné), je jisté, že zvýší daně.
Je ovšem otázka, zda také sníží rozpočtový deficit, protože štědré sociální programy budou chtít nejspíš zachovat. A republikáni se tak budou moci navrátit ke své staré známé protiwashingtonské rétorice a politice malé vlády a nízkých daní.
Soucitný konzervatismus a ideologie pravice coby proponenta velké vlády budou jako poměrně zvrácené a cynické nástroje boje o politický střed zapomenuty a skončí na "smetišti dějin". To bude dobré nejen pro Ameriku, ale doslova pro celý svět, protože Amerika vyzařuje impulsy a leckdo (především v tzv. nové Evropě) se od George Bushe poučil.
Takže život se zjednoduší i těm ideologům, kteří mají rádi starý dobrý, jednoduchý a přehledný svět a které Bushova politika musela poněkud znervózňovat. Pravice přestane být vykloubená z pantů a bude zase pravicí (nízké daně, důraz na hospodárnost, malý stát) a levice bude zase levicí (vyšší daně, více regulace, zaopatřovací stát).
Co je ale opravdu nevyzpytatelné, je vztah demokratů k volnému obchodu. Clinton s Gorem - ač to málokdo čekal - se nakonec stali důraznými proponenty svobodného obchodu a prosadili například vznik severoamerické zóny NAFTA.
Mnohé výroky a sliby nových lídrů Demokratické strany ovšem naznačují, že nová vlna demokratů může tíhnout k izolacionismu a protekcionismu. A to by bylo naopak pro Ameriku i svět velmi neblahé.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.