Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2006

Otázky kolem jedné arbitráže

HN.IHNED.CZ  24. 3. 2006

Japonská banka Nomura žádala v arbitráži proti českému státu o dvě věci. Za prvé, aby tribunál uznal, že český stát Nomuře (respektive nizozemské nadaci Saluka, spojené s Nomurou) "vyvlastnil" její investici do IPB. V tomto bodě arbitři nedali Saluce za pravdu. Vyhověli jí však v druhém bodě: stát prý diskriminoval IPB tím, že sanoval ostatní banky. Pokud pomáhal, měl prý pomáhat všem. S tím nelze souhlasit.
Zástupci státu namítli, že ani vedení IPB, ani Nomura, ani Saluka nikdy stát nežádaly o pomoc či oddlužení (je to podle nich zdokumentováno). Když nikdo nežádal, pak nemohl nikdo pomáhat. To by se pak o dodatečné odškodné mohly soudit třeba Raiffeisenbank či Živnobanka, když podle arbitrů na ni existoval jakýsi nárok.
Jako by se arbitři dívali na situaci pohledem dnešní Evropské unie a jejích pravidel fungování společného trhu. Dnes je státní pomoc obchodním subjektům posuzována převelice přísně a až na naprosté výjimky ji Brusel zakazuje. V době privatizace velkých bank do rukou strategických partnerů jsme ale členy unie nebyli.
Byli jsme ještě oběma nohama v období transformace a bylo tedy logické, že chce-li vláda "pomáhat", bude tak činit pouze proto, že tím uvolní cestu novým seriózním vlastníkům. Nomura přitom strategickým partnerem IPB být nemohla. Není to komerční, ale investiční banka neměla v IPB většinový podíl a své "sesterské" Saluce schválila investici jen na dva roky.
Pozoruhodná je pasáž verdiktu, kde se píše, že stát měl během roku 2000 pouštět na veřejnost informace o stavu IPB, a tím její situaci zhoršoval. Jak mohou arbitři vědět, že to dělal stát? O stavu IPB si povídali vrabci na střeše nejméně od konce roku 1999.
Od podzimu roku 1999 probíhala v bance hloubková kontrola ČNB. Na začátku ledna poslal tehdejší guvernér Josef Tošovský dopis ministru financí Pavlu Mertlíkovi, kde ho na kritickou situaci banky upozorňoval. A o stavu banky se nejlépe vědělo v samotné IPB.
Možná výsledkem arbitráže sklízíme ovoce "neangažovaného" přístupu některých proponentů nucené správy v IPB. Určitě například hrálo roli, že Josef Tošovský odmítl před londýnskou arbitráží svědčit a raději zůstal v teple ve Švýcarsku. Co by si pálil prsty, že.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.