Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2006

Past postkomunistické politiky

HN.IHNED.CZ  19. 10. 2006

Celá střední Evropa má teď ve světě a především v západní Evropě špatný zvuk. Kritizovat střední Evropu se právě nosí. S vlnou negativního zájmu se naposledy svezl i vlivný globální týdeník The Economist. Zatímco střední Evropa zažívá období prosperity a ekonomického růstu, táží se pozorovatelé s hrůzou v očích, co se stane, až se tento růst za pár let vyčerpá. V celém regionu není podle Economistu jediná reformní či modernizační vláda. Kromě Slovinska žádná nová členská země EU nepřijme euro v této dekádě. Co se stane, až vysoké daňové příjmy poklesnou, což může přijít znenadání? The Economist dochází k závěru, že chyba je v politice, ve špatných vládách.
Za neschopné, špatné, cynické a zkorumpované vlády jistě mohou (špatní) voliči. Pokusme se ale navázat tam, kde Economist končí. Proč je postkomunistická politika tak špatná? Nechci zde předkládat hotová tvrzení, ale ty otázky k diskusi, které jsou podle mne klíčové.


Chybějí zavedené instituce

1. Na začátek také řekněme, že kritici jako The Economist dost přehánějí. Také na Západě dnes nenajdeme příliš reformních, modernizačních, idealistických vlád. Přece je tu podstatný rozdíl. Západ má tradici institucí fungujících nezávisle na politickém boji. Soudy, policie, vymahatelnost práva, zastupitelství, rejstříky. My tu infrastrukturu stále ještě budujeme, nebo dobudováváme. Navíc: Západ je pořád násobně bohatší než nové členské země. Toto bohatství lze chápat jako svého druhu rezervu.
2. Špatná politika nejvíce ze všeho souvisí s distribucí elit. Dlouhodobě prosperovat může pouze taková soukromá firma, která postaví do čela a na důležité posty své nejlepší a nejschopnější lidi. To platí i pro stát a pro celou společnost. Jenže v jakékoli nacpané tramvaji či v náhodně vybraném činžovním domě narazíte na zajímavější, chytřejší, vzdělanější a zkušenější lidi, než jsou třeba Topolánek, Paroubek či Parkanová.
Postkomunistická politika generuje podprůměr. Pravda - západní lídři také příliš neberou dech. Jenže opět: tamější společnost je stabilnější a dospělejší. Postkomunistické státy se ještě transformují.


Strany bez zázemí

3. Intelektuální zázemí politických stran je chabé. Například pokusy o think tanky blízké ODS jsou daleky otevřenému, kritickému myšlení a intelektuálnímu hodokvasu. V zásadě se jen papouškují názory vůdců a omílají brožurková hesla.
4. Otázkou k diskusi je, zda postkomunistická politika není příliš konfrontační. Strany chápou lidi jen jako voliče, nikdy jako občany, kteří potřebují racionální řešení. Politické bloky vzájemně prezentují jako nepřijatelné zlo. Máme poměrný systém s konfrontací typickou pro většinový systém.


Nesmiřitelnost podobných

5. Permanentní konfrontace je o to tvrdší, čím jsou si nesmiřitelné bloky ve své podstatě podobnější. Platí to pro Maďarsko, ale v některých ohledech i pro Českou republiku a Polsko.
Inspirace soucitným konzervatismem je zřejmá. Levice i pravice bojují o střed, slibují velký stát a velké přerozdělování. O to hůře jsou ale schopny se domluvit. Politici se dohodnou tam, kde to není užitečné (poslanecké platy, squeeze outy apod.), ale ne tam, kde je to nutné a prospěšné (penze).
6. Slovensko mělo osm let smělé reformní vlády. Stalo se po zásluze vychvalovaným příkladem. Nová vláda "rasistů, populistů a autoritářů" (podle Economistu) řadu reforem (podle Economistu "osm let práce") ruší. Zrušily se platby u lékaře, zavádí se "milionářská daň", dvojí sazba DPH apod. Takové výkyvy ode zdi ke zdi jsou nesmírně společensky nákladné.


Role sociálního konsensu

Nemají být reformy podloženy širším sociálním konsensem? Máme si přát i u nás volební vítěze s ostře reformním programem, aby za čtyři roky nějaký rozzuřenec reformy zase rušil?
7. Mezi nejúpěšnější evropské státy dnes patří jednoznačně země skandinávské. Jenže Dánsko či Finsko budují svůj ekonomicko-sociální model na širokém společenském konsensu. Ekonomičtí tygři jako Irsko a Nový Zéland vydělali na tom, že si tamější politické elity ze všech stran v 80. letech domluvily i s odbory, kam má společnost a ekonomika směřovat.
My ve střední Evropě možná stále propadáme iluzi, že nejlépe bude, když skvělá pravice zvítězí na zlými levičáky (a naopak), nebo mravní odbojáři ze Solidarity nad zlými liberály a postkomunisty (a naopak). Jenže taková vítězství budou podle všeho úzká a dočasná. Ano, ve Skandinávii mají slušnost a rozum v genech a konsensus budují desetiletí. Nestojí ale za to se alespoň o fous přiblížit?
Zatím je dobře. Prosperujeme, byznysu se daří. Možná se elity a mravní autority (k autoritě patří otevřenost a schopnost domluvy, nikoli nevyzrálá zavilost a zaslepenost) do politiky vrátí, až bude nejhůř. To je ta otázka. Lze s věcmi pohnout bez katarze, resp.bez rozbití úst?

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.