Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2006

Precedens Marie Č.

HN.IHNED.CZ  17. 8. 2006

Ať už soud mezi Marií Čauševičovou a Pražskými teplárnami dopadne jakkoli, je dobře, že se koná. V západním světě bývají podobné spory běžné, u nás pomůže diskusi o tom, kde začíná a končí diskriminace na základě pohlaví (nebo třeba věku), co soukromá firma smí a nesmí, i co se sluší a nesluší.
Samozřejmě platí, že soukromá firma jako Pražská teplárenská si může za finančního ředitele najmout, koho chce: génia s diplomem z Oxfordu, potetovaného mladíka, osmdesátiletou dámu nebo transvestitu. Dosti však záleží na tom, jak se celý přijímací proces formalizuje, jak je transparentní a otevřený.
Srovnejme si to se žádostí o úvěr. Banka ohodnotí vaši bonitu podle nejrůznějších kritérií, údajů a přinesených potvrzení. Pak jsou tu ale i body neviditelné. Určitou váhu má i to, jaký z vás má bankéř(ka) dojem. Když úvěr nedostanete, nemáte možnost dozvědět se proč.
Stejné právo má firma při výběru zaměstnanců. Způsob bodování konkursu může být prohlášen za tajný; nebo mohou být podmínky nastaveny třeba tak, že čtyřicet procent bodů udělí komise na základě svého dojmu.
Takový výběr by pak asi byl u soudu neprůstřelný. Pražská teplárenská však dopisem ředitelky sdělila paní Čauševičové, že byla ve všech kritériích nejlepší - ale nebyla vybrána. To se pak blíží tomu, když nepustí do hospody Roma nebo když mají dvojí ceny pro Čechy a pro Němce.
Smutné je, že se u nás začíná s diskusí o postavení žen tak trochu uprostřed. Je sice dobře, že padne verdikt o diskriminaci žen ve sporu proti soukromé firmě. Ale je špatné, že politika, která má jít vzorem, je - co se žen týče - vyprahlá a pustá jako Sahara.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.