Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2006

Rébus kubánské transformace

HN.IHNED.CZ  10. 8. 2006

Ať už se Fidel Castro zotaví, či ne, okamžik konce jeho režimu se zas o něco přiblížil. Nepředstavujme si ale počátek tamější transformace jako něco, co se by příliš podobalo tomu, co jsme zažili před šestnácti lety u nás či jinde ve střední Evropě. Přes některé podobnosti bude více propastných rozdílů.


Vnitřní a vnější opozice

Tím prvním je strukturovanost a připravenost opozice na jakékoli změny. V České republice se po roce 1989 expertů na všechno možné v produktivním věku vracelo do vlasti poměrně málo a naše nově vzniklé domácí politické elity si na začátku 90. let mohly nedostatek respektu ke krajanům a emigraci z politických důvodů dovolit. Stížnosti emigrantů americkým kongresmanům na českou politiku (od restitucí po občanství) neměly příliš velký dopad.
Kuba v tomto ohledu představuje opak. Milióny Kubánců žijících na Floridě a jinde ve Spojených státech) budou možná politicky vlivnější než domácí disent a to, co z něho během eventuální transformace či pádu režimu nakonec povstane. Zájem zahraničních Kubánců o změny na Kubě je a bude živý a bytostný. Emigrace vývoj denně soustředěně sleduje, na pád režimu se připravuje.


Připraveni na změnu

Zde je hlavní rozdíl. Zatímco s pádem komunismu ve střední Evropě do poslední chvíle prakticky nikdo, tedy ani disent, nepočítal, na konec režimu na ostrově se netrpělivě čeká. Na Floridě se pořádají konference o privatizaci, restitucích, ekonomické transformaci. O těchto věcech se do určité míry diskutuje (po bytech) i v disidentských kruzích na ostrově. Na Floridě čekají stovky kubánských právníků a ekonomů s perfektním americkým vzděláním.
Jak domácí opozice, tak emigrace v USA je mnohem strukturovanější a názorově vyspělejší a vyhraněnější, než jsme mohli zažít začátkem 90. let u nás. Na Kubě najdeme disidenty pravicové křesťanskodemokratické orientace, sociální demokraty i reformní komunisty. Jeden druhého kritizují možná raději, než nadávají na Castra. Tady jsou možná zárodky budoucích politických stran či hnutí, které se v budoucnu nějak spojí.
Je tu ale jedno ale. Kubánský domácí disent se raději orientuje na Evropu a evropské intelektuály, z floridské emigrace jde určitý strach. Někdy to vypadá, že kvůli obavám z americko-emigrantského "převzetí" by mnozí disidenti dali přednost nějaké postupné transformaci.


Restituce a občanství

Velmi ožehavým bodem bude otázka občanství. Vrátí se po pádu či uvolnění castristického režimu občanství miliónům kubánských Američanů? A když, jak rychle a za jakých podmínek? Toho se bojí nejen obyčejní Kubánci, ale i lídři domácího disentu, které by příval vzdělaných elit z Floridy asi rychle převálcoval. Nabízí se tu paralela se sjednocením Německa.
Nejožehavější otázkou představují restituce. Ostrov je sice dnes strašlivě chudý, ale jistě se jednou zase stane centrem světového turismu a všechny ty nádherné koloniální nemovitosti měly kdysi své majitele. Lze se restitucím vyhnout nebo je nějak limitovat? To bude zapeklitý problém.
A ještě jeden gordický uzel: Trochu svobodnější režim už nebude moci střílet po člunech. Sociální rozdíly mezi Kubou a Amerikou jsou zcela propastné a z Kuby na Floridu je to jako z Prahy do Rokycan. Ale USA s vyhlídkou na příliv statisíců chudáků budou své hranice přísně chránit. Zde se v menším rýsuje stejně neřešitelný rébus, jakým možná bude sjednocení Koreje.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.