Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN 2007

O Tošovském, inflaci a bankovním dohledu

5.10.2007
V sobotním sloupku LN napsal Martin Weiss v souvislosti s volbou předsedy MMF, že »rozdání desítek bankovních licencí počátkem 90. let, následné selhání bankovního dohledu a v druhé polovině 90. let systematické podstřelování inflačního cíle - tyto výsledky Josefa Tošovského profesionálně diskvalifikují… Větší vliv Ruska na světový řád není v našem zájmu. Je smutné, čemu se Josef Tošovský propůjčil, a stejně smutné je, že mnozí lidé u nás, kterým by to jinak bylo zcela jasné, to v Tošovského případě nevidí.«

Jaký inflační cíl?

Mnoho lidí, kteří se konzistentně věnují tématu energetické bezpečnosti a přitom se v určitém ohledu zastávají Tošovského, se nenajde. Takže odpovím.
Takže začněme od konce, od onoho podstřelování »inflačního cíle«. O metodě inflačního cílení začala centrální banka uvažovat až v době, kdy si Tošovský »odskočil« do vlády a systém byl spuštěn v době, kdy už si Tošovský pomalu balil kufry na cestu do Švýcarska. Další otázkou je, zda se vůbec inflační cíl dá podstřelovat systematicky a jestli to není protimluv.
Až jednou budou 90. léta hodnocena z pohledu ekonomické historie, bude česká centrální banka posuzována dobře. Stále sílící kurs koruny má svoje kořeny v 90. letech: Česká republika byla jednou z mála postkomunistických zemí, kde lidé nezačali spořit v cizích měnách a nepřestali věřit té domácí. Kdo si toho dnes váží?

Za co může dohled

Spíše je zajímavé, k jaké interpretaci se »propůjčuje« kolega Martin Weiss. Je to interpretace světa podle Václava Klause. Tento světonázor, resp. čechonázor je založen na premise, že pokud jsme měli v 90. letech problémy s bankami, je na vině »licenční politika« centrální banky. Pokud banky nechtěly po balíčkové krizi půjčovat, nebylo to tím, že tuneláři přestali splácet, ale tím, že centrální banka podstřelovala inflační cíl. Bankovní dohled centrální banky určitě nebyl bezchybný (lidé se v něm učili za pochodu, stejně jako ve všech ostatních institucích tohoto státu), ale který bankovní dohled na světě je? V momentu, kdy měla centrální banka k dispozici lidi, kteří studovali dohled na nejlepších školách v USA (jako třeba Pavel Racocha), posadila je na odpovědná místa. Bankovní dohled ale není ani majitelem banky, ani manažerem, ani auditorem. Přijde-li kontrola dohledu na to, že některá banka nedodržuje regulatorní a legislativní mantinely, postupuje podle zákona, a to odstupňovaně, podle vážnosti situace: od upomínky až k odebrání licence.
Krom toho se jaksi opět zapomíná na to, že hospodaření každé banky je úkolem managementu a jeho kontrola je kolem akcionářů, resp. dozorčích rad.
Když to trochu přeženeme - může snad za to, když někdo neplatí daně, přímo finanční úřad? Další případ je lepší - do jaké míry může dopravní policie za porušování předpisů?

Ti hloupí experti v cizině

A nakonec ještě k licenční politice. Bankovní licence byly rozdávány v letech 1990 a 1991, ještě v dobách Československa. SBČS nebyla nezávislá, byla pod silným vlivem vlády. Nad každou bankovní licencí měl ministr financí právo veta, které nikdy nevyužil. Naopak jsou známy případy, kdy vláda tlačila na udělení licence a ČNB jí odmítla, například v případě bankovní licence pro slavného pana Smetku. Jaksi typicky české je, že víme nejlépe, že se někdo, kdo je ve světě uznáván, dávno odborně diskvalifikoval. Kdyby se ti oslové z různých těch časopisů Euromoney, kteří Tošovského odbornost ocenili, raději poradili s Martinem Weissem, který by jim vysvětlil, jak je bývalý guvernér nekompetentní! Kdyby ti odborníci z Basileje, z banky centrálních bank BIS, kteří Tošovského vybrali do čela prestižní instituce, raději zavolali do Lidových novin.
Bylo by dobré zeptat se kolegy Weisse, jestli deník Financial Times, který napsal editorial o tom, že argumentace ruského zástupce je bohužel správná, také slouží ruským zájmům.
Bylo by též dobré vědět, kde ten nápad na Tošovského kandidaturu vznikl, a nakonec by bylo skvělé zajímat se o věci, které hýbou světem a které ve skutečnosti rozhodují o tom, kdo bude či nebude šéfem MMF.
Ve skutečnosti jde o takové »maličkosti«, jako jaký fond zaujme názor na čínskou kursovou politiku, respektive na kurs čínského jüanu vůči dolaru. O tom se totiž píše ve světovém ekonomickém tisku, když se hodnotí volba předsedy MMF. To je totiž - světové superpolitikum, které my z Čech nevidíme.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.