Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN rozhovory

Jan Hartl: Chybí tu kvalitní elity, politické strany je nevytvářejí

30. 3. 2004
Sociolog a politolog, mluví v rozhovoru o tom, jak mohou dopadnout příští sněmovní volby, jak politici udržují mocenské pozice.

Minulý týden byly zveřejněny nejnovější průzkumy volebních preferencí a podle agentury STEM se na dosavadní vrchol dostala podpora ODS. Jan Hartl, který stojí v čele agentury, však poukazuje na to, že i několik měsíců před volbami v roce 1996 měla tato strana velmi slibné preference, ale výraznou převahu neudržela. "ODS umí svůj potenciál prohospodařit," říká.
A předseda sociální demokracie Vladimír Špidla podle něj s instinktem vytrvalce očekává, že jeho strana, která dnes hodně ztrácí na ODS a zaostává i za komunisty, zažije před volbami vzestup voličské přízně.


hn: Kam podle vás směřuje vývoj v ČSSD?
Zhruba od roku 1996 se ČSSD jeví jako seskupení složené z rozmanitých skupin obyvatelstva, které sledují odlišné cíle. Bylo určitým mistrovstvím Miloše Zemana, že dovedl lidi různých zájmů sjednotit pod jednou volební adresou. Podpora ČSSD se dnes drobí, štěpí, okruh příznivců je velice heterogenní. Strana nemá elektorát, na který by se mohla spolehnout a který by byl do budoucna zárukou stabilních výsledků.


hn: To je ale přece normální ve všech podobných stranách v Evropě. V sociálních demokraciích jsou odboráři, staromódní radikální levičáci z 60. let i moderněji uvažující lidé, kteří se snaží zastupovat střední třídu. Ten svár probíhá v Německu i v Anglii atd.
Málo intenzívní voličská podpora je příznačná pro všechny středové formace, které slučují pod širokou střechou rozmanité voličské tábory. Ten rozdíl mezi námi a západoevropskými zeměmi spočívá v tom, že na Západě přetrvávají určité sociokulturní a politickokulturní tradice, volby určitých stran jsou jakoby samozřejmé, a to přesto, že posledních 25 let je vazba voličů ke stranám stále volnější. U nás je ale politická scéna stále nevyjasněná, politika má do značné míry nevěcný charakter. Těžko se orientujeme v základních politických tématech a často se v nich obtížně orientují sami politikové.
Západní novináři se často ptají, co je u nás hlavním tématem nadcházejících voleb, a my musíme většinou bezradně sdělit, že takovou obsahovou dominantu postrádáme. Strany se více a více soustřeďují na operativní záležitosti, na údržbu moci, na technologii vládnutí. Místo zásadních problémů se řeší zástupná témata jako spisovný jazyk.


hn: Je asi logické, že jsou disciplinovaní voliči komunistické strany, ale proč jsou podobně disciplinovaní i voliči ODS?
Podstata silné vazby ke komunistické straně a na druhé straně k ODS je dána především silným ideologickým zakotvením. Vize budoucnosti je pro obě strany v obecných abstraktních rysech jasně narýsována. Problém vznikne, kdybychom měli od komunistů i stoupenců ODS požadovat praktické rozpracování principů a jednotlivých věcných okruhů. Komunistická vize je jasně odtržena od reality. Někteří komentátoři říkají, že přiblížit komunisty vládnutí by znamenalo nutit je k věcnějšímu rozpracování řady otázek.
U ODS se ukazuje, že pravicovost, na kterou řada voličů ODS přísahá, by ve skutečnosti příliš neobstála při podrobnější analýze. A vezmeme-li si ono evropské nebo národovecké téma, které ODS zvedla, tak zjišťujeme, že v mnoha ohledech je to celé vlastně rozpor.
U ČSSD je to opačně, tahle strana zase jako by předpokládala, že jakýsi "sociáldemokratismus" je v této společnosti zavedený, že obecné principy a ideologii není třeba vysvětlovat, protože tím jsme všichni odjakživa prodchnuti. ČSSD se tváří, že dosahuje možného nebo toho, čeho dosáhnout lze. Pro lidi to je ale stále méně uchopitelné a srozumitelné.

Volání po odbornících


hn: Takže sociální demokracie dokáže vyvolat pocit jednoty pouze v případě, že se vymezuje negativně?
Její politika - například reforma veřejných financí - se těžko obhajuje, protože se neopírá o systematický, vnitřně konzistentní přístup. K tomu přistupuje to, že zejména premiér velice špatně komunikuje s médii.


hn: Podle vás premiér Špidla celou reformu vysvětluje omluvně. Dokázal byste si představit, jak jinak by ji mohl prosazovat?
Teď fabuluji, ale myslím, že je třeba mít ambici vysvětlit podstatu současného světa, postavení západní Evropy, naší republiky, vyhmátnout, co je základem změn, které děláme, jaká jsou nebezpečí. A pak říci: Toto je cesta, kterou jsme zvolili. Má tyto a tyto přednosti. A budu se snažit lidi zapálit, aby pochopili nutnost změn i specifický postup mé strany.
Já například hluboce nesouhlasím s představou, že podoba penzijního systému je záležitostí odborníků. Stejně jako daně nejsou záležitostí odborníků. To jsou všechno společenské konvence, které potřebují ryze politická řešení. Odborníci to pak mohou všechno spočítat a přepočítat. Rádi podléháme představě, že tyto zásadní formy uspořádání našeho života musí rozhodnout nějací odborníci. Možná je to důsledek toho, že jsme byli v minulém režimu odstraněni od rozhodovacích procesů.

Jak dopadnou volby


hn: Jak odhadujete vývoj preferencí ODS?
Do voleb jsou ještě dva roky. ODS je v současné době na vrcholu preferencí. Naše dnešní průzkumy ukazují, že má nejlepší výsledek od ledna roku 1996. A teď si vezměme právě příklad toho roku 1996: v únoru měla ODS na své volební adrese více příznivců než dnes a víme, jak to dopadlo ve volbách. Obdobná situace, ale trošku z jiných důvodů, nastala v roce 2002. Čím více se blížily volby, tím postavení ODS korodovalo. Ukazovalo se, že za tím příslibem není v podstatě schopna nic konkrétního nabídnout.
ODS umí svůj potenciál prohospodařit. Já myslím, že udržet napětí voličů dva roky před volbami, stále být příslibem a nepůsobit unaveně a omšele bude v té nejbližší budoucnosti pro ODS velký problém a zároveň to bude jistá naděje pro sociální demokracii. Přístup vytrvalce Špidly může spočívat v tom, že očekává, že se rozčarování lidí z ČSSD v čase vyčerpá a několik měsíců před volbami bude sociální demokracie zase na mírném vzestupu. A když si představíme, že by ČSSD byla několik měsíců před volbami na mírném vzestupu, a ODS sice z větších výšin, ale na mírném sestupu, dynamika takového vývoje může být v okamžiku voleb důležitější než rozdíl v přízni, který se dnes zdá propastný.


hn: Může se stát, že komunistická strana by na delší dobu vystřídala sociální demokracii jako hlavní levicová alternativa?
Pokud bude ČSSD pokračovat ve špatných krocích, může se stále více otevírat prostor pro komunisty a ti jsou velmi zruční držitelé moci. Opírají se o poměrně slušnou základnu, mají dobrý majetek, materiální podmínky, jsou schopni se organizovat, jsou schopni vytvořit aktiv příznivců atd. Komunistická strana by mohla ještě sílit a současně by sociální demokracie mohla získat punc strany, které se nedaří a která je hlavně v oblasti ekonomické politiky neschopná.

K čemu jsou eurovolby


hn: Jakou odhadujete účast ve volbách do Evropského parlamentu?
Podporu ve vztahu k volbám do Evropského parlamentu sledujeme, ale nejsme z toho příliš moudří. Ona z toho totiž není moudrá ani veřejnost. Sympatie jsou rozloženy podobně jako při volbách do Poslanecké sněmovny. Ale je tady mnoho otazníků. Nikdo z politiků - žádná politická strana - vlastně neoznámil, proč evropské volby jsou, k čemu slouží. Žádná strana nedovedla vystavět nějaký příběh, aby to lidi zaujalo.


hn: Zvítězí ve volbách do Evropského parlamentu ony disciplinované strany?
Je to velká neznámá, protože postoj komunistů k EU je rozporný, mnoho komunistických voličů s evropskou integrací nesouhlasí. Otázka je, jestli lidé, kteří s něčím v principu nesouhlasí, budou volit stoupence své strany, když si vlastně nedovedou představit, jak budou v Evropském parlamentu působit. O něco méně naléhavě se totéž týká ODS. Pocit vnitřní nepohody voliči často řeší tím, že prostě zůstanou doma.


hn: Co soudíte o neschopnosti malých stran dohodnout se například na společné kandidátce do Evropského parlamentu. Není to svého druhu kanibalismus?
Všechny dosavadní pokusy havarovaly na dělbě pozic. Jakoby ta poezie výstavby nové strany jaksi žila jenom do chvíle, než se začne rozhodovat, kdo bude předseda a místopředseda. A to se stane ještě před tím, než ta strana získá moc. Ještě nikoho neoslovila, ještě si ani neujasnila, k čemu by byla, a už se rozpadne na tom, že je mnoho náčelníků a žádní Indiáni.


hn: Takže věštíte podobný osud i Evropským demokratům?
Myslím, že tady je jistá šance uspět, například kvůli názvu. Oni by vlastně profitovali na té nezřetelnosti a nesrozumitelnosti politické scény. Mnoho lidí navíc deklaruje, že chce volit spíše osobnosti než strany. A některé osobnosti jsou relativně dobře zapsány. Například se ukazuje, že Josef Zieleniec je hodnocen poměrně příznivě.

Proč chybějí elity


hn: Proč politické strany v Česku nevytvářejí elity? Nemá to být přeci jejich hlavní úloha? Nemá to být vlastně důvod jejich existence?
Kvalita elit je možná nejdůležitějším problémem zdejší společnosti. A není to v horizontu nejbližších deseti let řešitelné. Souvisí to s tím, jakým způsobem se zrodila naše politika, a odráží to vlastně i hlubší historické souvislosti - historici by ukazovali, jak byly v historii české elity opakovaně decimovány
Dalším důležitým momentem je to, že politika - ostatně jako v jiných postkomunistických zemích - se zrodila seshora. Nezrodila se recyklací nebo transmutací vládnoucích komunistických elit. Nám se podařilo do značné míry vytvořit nové elitní skupiny nebo náběhy na elitní skupiny. Ale vlastní neopatrností, nešikovností a nedostatečnou prozíravostí jsme připustili, že se tyto náznaky nových elit opevnily ve svých mocenských pozicích a zapouzdřily se. Instituce ve smyslu uspořádání vazeb a forem, jimiž člověk dosahuje cílů, které sám individuálně ani skupinově dosáhnout nemůže, jsme měli tradičně v nevážnosti. Nemusíme odkazovat na dobrého vojáka Švejka, ale takový ten posměvačný lehkovážný přístup k institucím má u nás své neblahé důsledky.


hn: Proč politické strany do svého středu nepouštějí lidi schopnější a vzdělanější?
My jsme vlastně nikdy nebudovali ty instituce jako nějakou vyšší kvalitu. A tak jsme připustili situaci, kdy politické strany jsou víceméně agentury pro politiky. Vzniklo to tím, že politické strany nesplňují dvě základní funkce, které by plnit měly. Zaprvé to je ta komunikační funkce seshora dolů - vysvětlit rozumná a smysluplná opatření lidem a naopak od veřejnosti nasávat podněty a vtělovat je do politické praxe. Druhý moment je, že politická strana vlastně musí být základní jednotkou, která generuje nové politické talenty zezdola a novými nadějnými politiky vymísťuje vyčerpané unavené starce, čímž v podstatě přispívá ke koloběhu elit. Prvních pět let transformace jako by nasávalo nové lidi, nové přístupy, a pak někde kolem roku 1995 se struktury zakonzervovaly. Nyní se jenom horizontálně přemísťují mezi sebou. Propustnost elit je malá, konkurenční tlaky žádné. Koneckonců od jednoho význačného politika jsem četl vyjádření v tom duchu, že jsme si ještě dostatečně dlouho nezavládli a už bychom to měli měnit. Takže ta údržba mocenských pozic jako by rdousila politiku.


hn: Byla podle vás trefná Havlova kritika politických stran?
Myslím, že problém je hlavně v tom, že strany nejsou funkční. Jsou to ještě nedokonalé, nedotvořené instituce. Ty strany nefungují správně. Ale opět: je to podobný problém, kterým dneska žije celá západní Evropa - je to osud moderních demokracií po roce 1970, kdy v politice stále více převládají marketinkové přístupy.


hn: Jak většina lidí vnímá naši situaci?
Lidé vědí, že minulý vývoj přinesl mnohá zlepšení, ale jako by se vytrácela budoucnost. Jako by nevěřili, že má smysl, že někam směřujeme, že to bude pokračovat dobrým směrem. Tuto víru veřejnost nemá. A proto žádá jakési zajištění hned. Není to nostalgie po socialistických pořádcích, ale spíše výraz bezradnosti. Vývoj po listopadu jsme ve srovnání s ostatními zeměmi začali z relativně příznivých pozic, ale přišli jsme o vývojovou šanci dosáhnout pokroku rychlejším způsobem, než bylo souzeno ostatním zemím. O tuto komparativní výhodu jsme se vlastním přičiněním připravili.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.