Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN rozhovory

Marie Benešová: Bojím se, na co v konkursech ještě přijdeme

24. 2. 2004

Nejvyšší státní zástupkyně mluví o politicích, Parmalatu, o případu soudce obviněného za podezřelé konkursy.

Pět let stojí v čele nejvyššího státního zastupitelství a pravidelně kritizuje stát, že nedělá vše proto, aby se vypořádal s nejzávažnějšími hospodářskými delikty. Kromě toho Marii Benešové vadí, že někteří politici přistupují k žalobcům se značnou nedůvěrou. "Jak soudnictví, tak my jsme prošli po roce 1989 očistou. Tak proč se na nás pořád pohlíží jako na nebezpečnou zvěř. Tomu nerozumím. Co chtějí? Chtějí ochraňovat, ale současně nám nevěří," říká.

hn: Minulý týden byl první soudce obviněn za zločinné spolčení, a to v souvislosti se zmanipulovanými konkursy na podniky a firmy. Z toho, co víte, myslíte, že to je ojedinělý případ, nebo je jich víc a jen se o nich neví?
Zatím je to výjimečná věc. Ale nedělám si iluze. Konkursy dospěly do takového stadia, že sami advokáti nás žádají, abychom do toho vstoupili, aby byla zajištěna regulérnost a poctivost konkursu. Jen za minulý týden přišly tři takové žádosti. Týká se to Prahy, Hradce Králové a Plzně. Já tomu pracovně říkám naše malá Palerma. Takže konkursy jsou pro nás jedna z priorit. A já se obávám, že až se do toho pořádně vložíme, roztočí se to jako spirála a budou to hrůzné věci.

hn: Jak se vůbec mohl případ Jiřího Berky stát? Jak je možné, že třináct let poté, co se začal budovat právní stát, nejsou mechanismy, které by organizování zfalšovaných konkursů v takovém rozsahu včas odhalily?
Vždyť se na to všichni takoví připravili. Řada lidí se tu dlouho chovala v duchu hesla - zhasnem a kradem. Ale ono to bude muset skončit, až vstoupíme do Evropské unie.

hn: Co se zlepší v boji s hospodářskou kriminalitou po vstupu do unie?
Už nám nedovolí takhle krást. Budou sem posílat své peníze a pěkně si je ohlídají. Prostě nám vnutí slušné chování, přijde řád a pořádek. Možná i proto spousta lidí proti vstupu do unie brojí.

hn: V 90. letech se v Česku říkalo: Co když to u nás skončí jako v Itálii? Jenže když si teď vezmeme vývoj tamní kauzy Parmalat, můžeme Itálii závidět. Všichni podezřelí i zodpovědní členové firmy skončili za mřížemi během několika dní. Politici, včetně premiéra, slibovali národu, že se vše vyšetří, přes noc se měnily zákony. U nás by to bylo považováno za nepřípustný politický tlak...
Ale my nemůžeme postupovat jinak než podle trestního řádu a trestního zákona, a ten nezná nějaké společenské či politické priority.

hn: V Itálii také nepochybně měli desítky dalších kauz, které kvůli Parmalatu musely jít stranou...
To nevím. Ale uvědomte si, že kauzy, kdy jste závislí na právní pomoci ze zahraničí a na znalcích, nejdou rychle nikde ve světě.

hn: Mají čeští politici - jako je tomu v zahraničí - veřejně apelovat na to, aby se důležité kauzy řešily urychleně?
Musíme si prostě vybrat. Jedna část obyvatelstva křičí, že kriminalizujeme nebohé podnikatele a pořádáme na ně hony. A druhá část zase křičí, že se málo stíhá. Ale my skutečně nekoukáme na to, jestli je někdo levý, pravý, puntíkatý. Posuzujeme striktně a bez emocí, čeho se dopustil, a to, jestli máme důkazy, abychom ho mohli postavit před soud.

hn: Jak by se tedy měli politici vyjadřovat k této formě kriminality?
Do konkrétních kauz by se vměšovat neměli vůbec, protože to případy poškozuje. Od některých politiků bych očekávala větší podporu pro naši práci. Neměli by na nás pohlížet podezíravě jako na potenciální padouchy, kteří mají ve všem výhradně postranní úmysly. My jsme přece instituce, která je všude ve světě užitečná a bez ní to nejde. Jinak by tady za chvíli byl opravdu kriminální stát.
Na této vládě je mně sympatické, že nás nechává naprosto samostatně pracovat. Ale taky kvůli reformě veřejných financí nyní nemá peníze na doplnění početního stavu státního zastupitelství a jeho další rozvoj.

hn: Z čeho pramení váš pocit, že politici považují žalobce za padouchy?
Za těch pět let, co jsem ve funkci, jsem viděla a slyšela hodně. Ale když nám procházel zákon o státním zastupitelství, byla jsem šokována: měli jsme dostat víc pravomocí v netrestní oblasti a poslanci nám to očesávali. Někteří z nich byli doslova alergičtí na pojem veřejný zájem. A přece každý slušný stát, který žije v demokracii, si chrání své věci ve veřejném zájmu. Ale tady, jako by se toho pojmu báli: Proboha, co pod to ti žalobci napasujou?
Zažívali jsme v parlamentu neuvěřitelné historky. Mého civilního náměstka jsem musela přesvědčovat, aby se vrátil zpátky do sálu, protože on říkal, že ty šílenosti nebude poslouchat. Poslanci se báli toho, že bychom my určovali, co vůbec ještě je ten veřejný zájem. Protože v jejich očích jsme pořád byli něco jako čaroděj páté kategorie.

Naše malé Palermo

hn: Před chvílí jste u některých měst použila srovnání s Palermem. To máte republiku takhle rozdělenou?
To jsou pracovní názvy regionů, kde jsou delší dobu veliké a různorodé problémy.

hn: Kde je situace nejhorší?
Já bych viděla jako velmi nebezpečnou třeba oblast Karlovy Vary.

hn: Proč? Kvůli ruskému kapitálu a mafii?
Tak. Mám delší dobu odstrašující signály o závažné a velmi nebezpečné trestné činnosti v tomto městě a okolí. Vezměte si, že si tam Rusové staví ty své vesničky, navzdory zákazu stavebního odboru. To je přece šílené: dostanou zákaz a vyřeší to tak, že k vesničce přistaví ještě kostel. To je přece naprosté pohrdání právem, které jim státní správa patrně trpí. Na tom je fascinující, jaký pořádek a atmosféra tam panují, když si to vůbec dovolí a ničeho se neobávají!

hn: Co s tím budete dělat?
V civilní části máme omezeny pravomoci.

hn: Ale to jsou přece věci, které hodně ovlivňují morálku normálních lidí. Jak chcete, aby se dodržovaly zákony, když lidé vidí, že ten, kdo má peníze, vyvázne bez trestu, ač soustavně porušuje pravidla hry?
Jsem si toho plně vědoma, a i když do těchto věcí okresního formátu nejvyšší státní zastupitelství nemůže vstupovat, využijeme i toho mála, čím disponujeme, a po trestní linii se na tento region komplexně zaměříme. Musela tam nejen selhat policie, ale zejména státní správa a další orgány, státní zastupitelství nevyjímaje.

Po kritice se začali snažit

hn: Zhruba před rokem jste se velmi kriticky vyjádřila k tomu, jak se státu daří bojovat s hospodářskou kriminalitou. Zmiňovala jste obavy, že spousta případů může být kvůli pomalému postupu policie promlčená. Zlepšilo se od té doby něco?
S kritikou jsem přišla v době, kdy se spojovaly policejní složky, a některé kauzy skutečně půl roku stály. Sešli jsme se potom u premiéra, kde se osvětlilo, co ta fúze znamená. Boj s hospodářskou kriminalitou může být účinný jen tehdy, když všechny úřady, které to mají na starost, jedou po stejné linii.
Po mé velmi ostré kritice se policisté začali snažit a dělali naplno. Jenže teď přichází něco podobného. Vzniká finanční policie a my jsme to opět vůbec nedostali k připomínkám. Věcný záměr jsem si musela doslova vyškemrat u pana ministra Sobotky. Občas nám chodí k připomínkám třeba témata plemenných býků, ale když jde o takovouhle zásadní věc, stojíme mimo.

hn: Vznik finanční policie, která se má zaměřit na daňové delikty, se vám ale zamlouvá? Myšlenka je to dobrá. Sice obvykle taková složka ve světě funguje při Ministerstvu financí, u nás má být pod vnitrem, ale proč ne. Jde mi o to, aby naplnila svůj účel. Aby nešlo jen přemístění celníků někam, kde budou mít svá místečka.

Chvalovský a Železný

hn: Držme se nyní konkrétních kauz závažné hospodářské kriminality. Zlepšilo se vyšetřování?
V hlavních kauzách, nad nimiž jsme měli dohled, posun byl. Nyní máme rozpracovaných 61 případů, loni jich ke stejnému období bylo 54. Pak je tu 29 případů, kdy už je sděleno obvinění. Ve 28 případech padly obžaloby, loni jich bylo 24.

hn: Jak jste uspěli u soudů?
Máme sedm pravomocných rozsudků. Ty, které se otáčí do odvolacího řízení, nepočítám. A dvě věci soud vrátil k došetření. Což byl třeba případ Františka Chvalovského. Máme řadu rozsudků, kde padly poměrně velké tresty. Jednak První pražská družstevní záložna, pak GE Capital bank. Jenže tu máme i případy, kdy jsme podali obžalobu a dva roky se nic neděje.

hn: Proč?
Protože třeba Ostrava má prý nedostatek soudců, mají problémy snad i s jednacími sály.

hn: Ty statistiky vypadají pro stát příznivě, ale jsou to případy, které si asi běžný člověk jako hospodářskou kriminalitu nevybaví. Synonymem jsou případy jako Vladimír Železný nebo František Chvalovský. Ani jeden se k soudu stále nedostal. Jak pak lidé mají věřit tomu, že stát dělá všechno proto, aby se s touto kriminalitou vypořádal?
Nedá se říci, že se nám v těchto mediálně známých případech nedaří. Třeba Chvalovský se dodělává a bude znovu podána obžaloba.

hn: Proč případ Chvalovský nemůžete soudu rovnou poslat tak, aby se nemusel dodělávat?
Ale my jsme byli přesvědčeni, že nebylo třeba jej dodělávat. Soud si to nemyslel, my jsme proti jeho názoru podali stížnost a prohráli jsme. Takže splníme požadavky soudu, a pak mu to znovu naservírujeme

hn: A proč se tak dlouho táhl případ Vladimíra Železného?
Dohled nad touto kauzou nepatří nám, ale Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. My jsme jen připravili pro ministra spravedlnosti, jako člena vlády, obecnou zprávu o skutcích, z nichž byl pan Železný obviněn či vyšetřován. Pan Železný už rok říká, že to je skandální. Co je ale skandálního na tom, že se vláda ptá, za co je pan Železný stíhán, když má v souvislosti s jeho aktivitami platit 10,5 miliardy.
Já si naopak myslím, že skandální je opakovaný výrok pana Železného, že u nás se národ dělí na dvě kategorie lidí: na ty, co už jsou stíhaní a na ty, co to teprve čeká. To není nic jiného než šíření poplašné zprávy a pan Železný může být rád, že nebyl postižen za další trestný čin.
A proč se případ vlekl? Několikrát se měnil vyšetřovatel, prodlužovaly to znalecké posudky a vázla i právní pomoc z Ameriky, kde jsme žádali nějaké výslechy.

hn: Není možné nějak právní pomoc urychlit?
Právní styk s cizinou je oblast, kde těžko můžeme něco vynutit. Můžeme urgovat, ale nemůžeme nic nařizovat. Nevíme, proč to vázne, oni nám nemusí odpovídat, v čem to je. Prostě a jasně to všude ve světě trvá dlouho.

hn: Jedna věc je spolupráce se zahraničím, druhá jsou znalecké posudky, na nichž spousta hospodářských kauz rovněž vázne. To už ale přece urychlit lze?
Jak kdy. Stane se, že nemůžeme třeba sehnat takovou sestavu znalců, která by byla přiléhavá. Znalců je málo a ne všichni jsou dobří. Upozorňovala jsem už za ministra Rychetského, že podle naší praxe některé znalecké ústavy nejsou schopny obhájit své závěry u soudu. A často posudky vypadají, jako by ani nebyly od odborníka.

hn: To znamená, že jsou znalci koupení?
Takhle natvrdo to asi říct nemůžeme, prostě své závěry nedokážou obhájit.

Marie Benešová
Vystudovala Právnickou fakultu UK a za normalizace působila na Okresní prokuratuře v Kladně, kde se zabývala trestnou činností mládeže. Nikdy nebyla členkou žádné politické strany. Od roku 1993 působila na Vrchním státním zastupitelství. V roce 1996 se stala nejvyšší státní zástupkyní.
V roce 2000 jí údajně nabídl tehdejší premiér Miloš Zeman funkci ministryně vnitra po odcházejícím ministrovi Grulichovi.
Před necelým rokem vzbudila značný ohlas tím, když v rozhovorech s médii kritizovala například postoj Václava Klause k problematice hospodářské kriminality. Ve stejné době Benešová také upozorňovala na průtahy ve vyšetřování závažných případů. Nespokojenost vyjádřila i ve zvláštní zprávě pro tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Rychetského. Poukázala na zdlouhavé vyšetřování kauz IPB, Komerční banky či ředitele televize Nova Vladimíra Železného.
Před půl rokem vyslovila obavu z toho, že některým závažným případům hrozí promlčení. Nejvyšší státní zástupkyně také v tisku kritizovala časté odchody vyšetřovatelů z bývalého Úřadu finanční kriminality a ochrany státu.

Autor/ři: Jan Macháček, Sabina Slonková

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.