Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

HN rozhovory

Pavel Racocha: Cítím v sobě zadostiučinění

11. 2. 2005  

Odstupující člen bankovní rady a vrchní ředitel ČNB

Pavel Racocha, od roku 1999 vrchní ředitel ČNB a člen bankovní rady působí v centrální bance od roku 1991. Po návratu ze studií v USA se postavil do čela sekce bankovního dohledu. Byl jeho šéfem v době privatizace všech velkých bank a v době zásahu v IPB.

HN: S jakým odcházíte pocitem po čtrnácti letech v ČNB?
Odcházím s pocitem zadostiučinění a dobře vykonané práce. V ČNB jsem za posledních šest let zažil velmi bouřlivé období, zejména ve finančním sektoru: IPB, privatizace bank. U všeho jsem měl možnost být, rozhodně se nemám za co stydět.

HN: Vystudoval jste bankovnictví na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Má dnes ČNB dostatek expertů s podobným vzdělanostním zázemím?
Já myslím, že ČNB má v současné době velmi schopné lidi, kteří se za ta léta mnoho naučili. Celá 90. léta jsme vybírali nové mladé lidi, z nichž řada prošla školením v zahraničí.

HN: Zajímal se někdo z Hradu nebo z okruhu prezidenta o to, jestli byste měl zájem pokračovat ve funkci?
Do dnešního dne mne nikdo neoslovil, já jsem se na sklonku loňského roku snažil sám kontaktovat kancelář pana prezidenta. Odpověď jsem nedostal.

HN: Máte pocit, že jste výrazně změnil způsob práce bankovního dohledu a v čem? Dlouho jste za dohled byl osobně přímo zodpovědný.
Bylo by příliš troufalé říkat, že je to práce jednoho člověka. V bankovním dohledu pracuje zhruba sto lidí a využívá služeb dalších desítek lidí z celé ČNB. Ale myslím si, že jsem svým dílem k rozvoji českého bankovního sektoru přispěl.

HN: Jste si vědom i nějakých chyb nebo nedostatků ve vaší práci? Vy jste byl i u první privatizace IPB, resp. u prodeje Nomuře.
K prodeji zbytkového státního podílu došlo začátkem roku 1998, když jsem se vrátil z Ameriky. Připravovalo se to dávno předtím.

HN: Co se týče zásahu v IPB v roce 2000, tak ČNB byla kritizována, že zasáhla příliš pozdě.
Bankovní rada ve stávajícím složení začala pracovat od poloviny února 99 a tehdy se věci daly do pohybu tím, že ČNB zjistila v IPB nesrovnalosti a začala provádět dílčí dohlídky, dílčí kontroly IPB. Pak připravila velkou kontrolu. Myslím si, že zásah v roce 2000 může být vnímán jako pozdní, ale podle mne byl tak rychlý, jak to jen šlo. ČNB musí při využívání svých obrovských pravomocí, které má vůči regulovaným subjektům, postupovat nanejvýš obezřetně.

HN: Vy jste jako tehdejší šéf bankovního dohledu musel stvrdit podpisem ten postup vůči IPB. Byli jste za to kritizováni především ze strany ODS a Václava Klause. Setkal jste se v této souvislosti někdy s někým z ODS?
Já jsem tehdy nebyl jediný, kdo musel stvrdit zásah ČNB v IPB, ale podle tehdejších interních pravidel ČNB jsem to byl já, kdo rozhodl o zavedení nucené správy. Setkal jsem se s představiteli ODS v parlamentní vyšetřovací komisi. Kromě toho si nepamatuji, že bych o IPB hovořil s kýmkoli z jakékoli politické strany.

HN: Setkal jste se někdy s Václavem Klausem a mluvil jste s ním o své práci, nebo jste jeden z lidí, kteří jsou - jak on říká - pod jeho "rozlišovací schopnost"?
Několikrát jsme se potkali na různých společenských akcích, ale kromě zdvořilostního pozdravu jsme se nebavili.

HN: Máte americkou manželku, neuvažoval jste o tom, že byste se při hledání nového zaměstnání podíval napříště za oceán?
Mně samozřejmě napadlo začít hledat místo v institucích typu MMF nebo Světová banka, ale posledních 15 let jsem strávil prací ve veřejném sektoru, ať v Česku nebo USA, a proto se domnívám, že je čas zkusit něco jiného. Mojí prioritou je zůstat, pokud možno, na této straně oceánu.

HN: Velký případ pro bankovní dohled byl pád Union banky. ČNB bylo vyčítáno především to, že ona to byla, kdo schválil vstup Invesmartu.
Myslím, že nebylo chybou schválit vstup Invesmartu a umožnit mu banku zachránit. Chyba nastala v letech 1996 a 1997, kdy UB s podporou ČNB fúzovala se čtyřmi malými bankami. Tam bych hledal příčiny všech problémů. Samozřejmě, že regulátor ČNB nemůže nikdy vstupovat do obchodních jednání s regulovanými subjekty, jak se tehdy stalo.

HN: Posledních několik let se zdálo být, kromě tohoto jediného případu, přímo kontrastních s 90. léty, kdy padaly banky jako hrušky. Souvisí to jenom s tím, že banky už mají strategického a zpravidla solidního partnera? Čeká na nás několik desítek let klid v oblasti bankovního dohledu? Co může ohrozit stabilitu finančního sektoru?
Vstup zahraničních vlastníků do českých bank byl klíčovým, zlomovým okamžikem pro stav českého bankovnictví. Až příchod nových vlastníků dokázal banky stabilizovat. Kromě toho se institucionální prostředí v české ekonomice postupem času zlepšuje. V tuto chvíli nevidím na obzoru žádný problém. Pokud bychom měli v budoucnu nějaký očekávat, tak si troufnu odhadnout, že to nebude problém generovaný zevnitř, ale že by to mohl být jedině dopad nějakých neočekávaných událostí, které se odehrají mimo naší zemi.

HN: Může mít bankovní dohled vůbec někdy takovou profesionální kapacitu, aby dokázal v soukromé bance přijít na něco, čeho si nevšimne její auditor?
Auditor má ověřit soulad vykazovaných čísel s účetnictvím banky, kdežto bankovní dohled se dívá jako na rizikový profil banky, na způsob řízení, na interní procesy, takže je to něco jiného. Já se ale rozhodně nedomnívám, že by těm, co provádějí bankovní dohled, stačilo méně znalostí než těm, kteří provádějí v bankách audit.

HN: Bylo praxí dosavadní bankovní rady, že nepublikuje na veřejnosti, jak se hlasovalo na jednotlivých zasedáních ve věci měnové politiky. Je podle vás tato praxe v pořádku? Neměla by být centrální banka transparentnější?
Myslím si, že ta praxe v pořádku je, existují ale argumenty pro i proti. My jsme spíše na té straně otevřenějších centrálních bank. Ale je možná méně známé, že jsme před několika lety rozhodli o publikaci podrobných záznamů z měnových jednání bankovní rady s odstupem šesti let. Takže myslím, že letos nebo v příštím roce již bude publikován záznam jednoho měnového jednání před šesti lety, což je dostatečně velký časový odstup.

HN: Do jaké míry může podle vás budoucí bankovní rada ovlivnit načasování našeho vstupu do eurozóny?
Přijetí eura je navýsost politickou otázkou. Centrální banka může dodat analýzu, určité technické znalosti zavádění eura, výměny oběživa a podobně, ale samotné rozhodnutí o datu přijetí eura je politickou záležitostí.

HN: Tohle se obecně ví, ale nejsou vliv a možnosti této instituce poněkud podceňovány?
ČNB přijala spolu s vládou dokument, Strategie přístupu Česka k jednotné měně euro. A vláda po projednání tohoto materiálu rozhodla, že jednou za rok, vždycky na podzim, bude předkládán do vlády materiál, který vyhodnotí, zda jsme se nějak přiblížili, nebo nepřiblížili okamžiku vstupu. Takže centrální banka zcela určitě je významnou institucí, ale vlastní rozhodnutí přísluší české vládě.

HN: Kdy byl podle vás politický tlak na ČNB největší?
Zcela jistě to bylo v letech 1999 a 2000, kdy byl přijat zákon o ČNB, který byl následně - a také na základě tlaku z evropských institucí - změněn. To byl myslím ten nejhorší okamžik, co se týče vztahu ČNB s politiky.

Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.