Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Lidové noviny

Jak je těžké zalíbit se

27.4.2002

Centrální banka rozhodla dobře, když radikálně snížila úrokové sazby

Česká národní banka ve čtvrtek oznámila prudké snížení všech úrokových sazeb. Reakce jsou jako obvykle smíšené. Kritici tvrdí, že rozhodnutí centrální banky bylo netransparentní nebo - s ohledem na možné budoucí inflační hrozby nezodpovědné. Další oponenti říkají, že ČNB podlehla tlaku exportní lobby apod.

Názory jako trenýrky

Zdá se, že pro některé lidi je v poslední době každý počin centrální banky v kursové oblasti špatný. Když banka proti prudkému posilování koruny intervenuje slovně, mnozí křičí, že takové intervence nestačí. Intervenuje-li ČNB finančně na otevřeném trhu, tedy prodává korunu, aby ji oslabila, intervenuje podle kritiků buď slabě, nebo vyhazuje peníze oknem. Mlčí-li ČNB, je to prý znak přezíravé arogance. A když lidé z ČNB mluví moc, jsou napadáni za to, že si nedávají pozor na ústa. Odmítá-li se vedení ČNB setkat s nátlakovou exportérskou lobby, reprezentovanou Trutnovskou výzvou, jsou její představitelé necitliví vůči hospodářské realitě. A když centrální banka prudce sníží sazby, je zase jasné, že ustoupila nátlaku exportérů. Paradoxní přitom je, že podobnou protichůdnou kritiku lze slyšet od týchž lidí. Něco takového je asi typicky české - názory se tu bezostyšně mění stejně často jako trenýrky či ponožky. Zde se snad vyplatí (ač to někoho v komentáři o měnové politice překvapí) citovat Ludvíka Vaculíka: "Mlčte předtím, anebo potom! Nemůžete mít přece dvojí názor na tu samou věc."

Moment překvapení

Politika centrální banky ve vztahu ke kursu koruny byla donedávna skutečně poněkud váhavá a nepříliš čitelná, avšak čtvrteční rozhodnutí o snížení sazeb bylo profesionální a efektivní (koruna výrazněji oslabila). Bylo totiž překvapivé - a mnozí obchodníci s korunou si spálili prsty. Jsou-li totiž kroky centrální banky - tedy pohyb úrokovými sazbami nebo intervence snadno předvídatelné, jejich dopad na trh je minimální a náklady vysoké. Umění překvapit protihráče patří k několika málo potřebným dovednostem dobrého "centrálního bankéře". Abychom centrální banku pouze nechválili, je třeba konstatovat, že její představitelé se musí mimo jiné naučit lépe komunikovat s médii, která zprostředkovávají jejich "vzkaz" obchodníkům a trhu. Někteří lidé z ČNB si občas stěžují, že například z jejich půlhodinového výkladu o kursové politice použijí média pro titulek jednu větu. Jenomže s tím je třeba počítat. Praxe ve světě je v tomto ohledu různá. Evropská centrální banka například navazuje na tradici německé Bundesbanky a s novináři prakticky nekomunikuje. Představitelé amerického Fedu jsou zase povinni mluvit pravidelně a veřejně v Kongresu, ale právě proto jsou to opravdoví mistři v opatrném (ale přitom přesném) vyjadřování. Někdy je to doslova tanec mezi vejci. A chce to permanentní trénink. ČNB má ze zákona pečovat o měnovou stabilitu, tedy i stabilitu kursovou. Tomuto úkolu je centrální banka povinna podřídit doslova vše. Nedávné posilování kursu bylo příliš náhlé, razantní, spekulativní a prudké, nemělo tedy se "stabilitou" nic společného. Z dlouhodobé perspektivy je tu ale jasný trend k postupnému posilování kursu koruny, se kterým přece nikdo nehne ani párem volů. Citlivě okomentovat oba trendy (a pokud možno nelhat) není zrovna snadné. Jednoduché je pouze mudrování, které vůbec nic nestojí.

Co na to politici

Centrální banka nežije ve vzduchoprázdnu. Politici, jejichž slova mají také váhu, se z nejrůznějších důvodů rozhodli hodit před volbami české exportéry přes palubu. Premiér Zeman v cizině opakovaně prohlašuje, že "silná koruna rovná se silná ekonomika". To není jenom zjednodušení, to je přímo hloupost. Takoví Argentinci, kteří měli dlouho "silný kurs", by dnes mohli vyprávět. Ministr financí Rusnok Zemanovi často přizvukuje. A Václav Klaus zase říká, že centrální banka "nemá plivat proti větru", tedy o cokoliv se pokoušet. Je před volbami, před dovolenými (silná koruna zlevňuje zahraniční zájezdy) a politici opoziční smlouvy si rádi kopnou do centrální banky. A navíc si zřejmě pro sebe vyhodnotili boj se silnou korunou jako marný. Proto se nechtějí hlásit k něčemu, co je podle nich "odsouzeno k prohře", aby to potom nevypadalo jako jejich slabost. Pak je ovšem záhada, proč vláda zachraňuje za peníze daňových poplatníků před krachem firmu Škodaexport.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.