Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Lidové noviny

Jak zlikvidovat vzdělání

19.2.2002
Ministr školství Eduard Zeman tvrdí, že není zvykem, aby školné "zaváděly státy, které ho nikdy nezavedly". Přihlásil se tak k jakémusi marxistickému výkladu. Dříve se podle něj asi za studium platilo všude a pak bylo ve jménu "pokroku" dosaženo "sociálního výdobytku", a tím je zřejmě školství "zdarma", tedy hrazené z rozpočtu. Odkazem na své marxistické kořeny ale ministr neskončil. Rozhodl se také zapojit do soutěže o nejinteligentnější výrok ministra vlády ČSSD. V rozhovoru pro čtvrteční LN se podělil se čtenáři o spoustu perel. Například na otázku, proč má Británie špičkové univerzity, odvětil, že je to kvůli tomu, že její impérium bylo svého času větší než SSSR. Ono by to všechno bylo směšné, kdyby to nebylo tak vážné. Tím, že parlament zamítl novelu poslance Matějů o financování vysokého školství, se dopustil fatální chyby.

Jde také o to, proč a za jakých okolností parlament tuto normu odmítl. Nikoho asi nepřekvapí, že školné zamítli lidovci (přestože bylo v programu bývalé čtyřkoalice). Poslance Matějů ale aktivně nepodpořila ani Unie Svobody. Politická scéna se tak opět stala o něco nečitelnější a těžko rozlišitelnou břečkou.

A co budoucnost?

Jako obvykle naši politici ignorují doporučení nejrůznějších nadnárodních organizací a institucí. Uvažovat o školném nám nedávno doporučila Světová banka i OECD. Na nedávno publikovaném žebříčku konkurenceschopnosti, který publikuje Světové ekonomické fórum, se Česká republika opět propadla. Hlavním důvodem přitom není korupční prostředí, byrokratická houšť, pomalé soudy či snad vysoké daně. Jde především o nedostatek investic do vzdělání. Společnosti a státy, které chtějí uspět, si uvědomují, že začínající století nebude ani tak informačním věkem jako stoletím vzdělání a vzdělávání. Je to především vzdělání, co lidem a společnostem pomůže obstát v globálním konkurenčním boji, a je to vzdělání, které má lidi naučit orientaci v informační změti, tedy rozlišování mezi tím, která informace je důležitá a která nadbytečná. Pro rozvoj společnosti je jistě do budoucna výhodnější přitáhnout k nám také (a především) takové zahraniční investice, které se budou soustředit do špičkových laboratoří a výzkumu, než investice do montážních hal, kde se kompletují mobilní telefony, televizory či auta pro německý trh.

Lži o školném

Jedním z argumentů odpůrců školného je tvrzení, že zdaleka ne všechny státy Evropské unie školné mají. V oblasti školného opravdu neexistuje žádná direktiva EU. Jisté je ale, že státy, které školné nemají (například Francie), jsou většinou nejméně třikrát bohatší než my a navíc do vzdělání investují daleko vyšší podíl národního důchodu než ČR. A nejen to: ve většině vyspělých zemí, jež školné nezavedly, se dnes o jeho přínosu vážně diskutuje. Státy EU, v nichž je školné poměrně vysoké (Španělsko, Británie, Nizozemsko a další), mají zaveden velmi propracovaný systém podpory studentů z chudších majetkových poměrů. Ve všech civilizovaných demokratických zemích, kde školné mají, navíc existuje systém dlouhodobých, státem garantovaných půjček na vzdělání. Se stejnou politikou počítal i návrh poslance Matějů. Tento systém je stejně důležitý jako samo školné, které by bez něj nemělo smysl doporučovat, a také to nikdo nečinil. V případě sociálních potíží (např. ztráty zaměstnání) je vždy možné se státní agenturou diskutovat o změně splátkového kalendáře či odložení splátek a "mělo" to tak být i u nás.

Vzdělání jako investice

Zavedení školného neznamená, že se má státní rozpočet vzdát úlohy ve financování škol. Jde především o to, že je nutné najít více zdrojů, alespoň ze začátku. Vzdělání je třeba chápat jako výhodnou dlouhodobou individuální investici, která se s velkou pravděpodobností jednotlivci vrátí. Lidé s vyšším vzděláním všude na světě dosahují mnohem vyšších příjmů než lidé s nižším vzděláním. Stav, kdy lidé s nižšími příjmy, které současný systém ke vzdělání nepustil a nepustí, mají ze svých daní dotovat vzdělání úzké skupině privilegovaných, je nemorální. Obrýlenému člověku se vzhledem "študenta" dříve hrozilo, že v mu v ostravské hornické putyce pošramotí ciferník ("my na tebe děláme..."). Potíž je v tom, že tihle "dělňasové" měli pravdu a mají ji hlavně dnes. Příjmy dělníků a horníků po revoluci relativně výrazně poklesly, zatímco příjmy vzdělanějších relativně výrazně pstouply. Ale dělníci a horníci ze svých daní pořád platí vzdělání pofiderně vybírané elitě, která si užívá jistoty vysokého příjmu v budoucnosti.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.