Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Lidové noviny

Kořeny zločinu v LN

13.10.2001

 

Text Markéty Kořené představuje značně pokleslou novinářskou práci. Článek je jednostranný, zaujatý a záměrně neobjektivní. Pokud se redakce neomluví, doporučuji panu Stoilovovi žalobu. Byl učiněn pokus poškodit dobré obchodní jméno jeho firmy. Paní Kořená si zřejmě neuvědomila, že nepíše literární kritiku nebo fejeton, ale článek pomlouvající bez podkladů a důkazů soukromého podnikatele a jeho firmu. Kdyby měla autorka podobně psát o lékárníkovi, který prý prodává zkažené, prošlé či jedovaté lektvary, asi by jí rozum velel svou rozevlátost krotit. Podobná nařčení je totiž třeba desetkrát ověřit.

Je v tom kus marxistické výchovy

Fakt, že má Torst renomé mezi naprostou většinou slušných literátů, intelektuálů a čtenářů, je sama o sobě dost výmluvná. Takovou reputaci nelze získat trikem či lstí, ale pouze tvrdou, poctivou a v tomto případě i kreativní prací. Vydávání knih je obchodní aktivita, a pokud by Stoilov používal vyděračské a nepoctivé praktiky, jeho podnik by dávno skončil i bez podobných článků. Paní Kořená je ale přesvědčena, že za úspěchem Torstu je nějaký trik či "fígl", nějaké zneužívání někoho a něčeho. Česká závist totiž velí interpretovat úspěch a reputaci, za kterou stojí poctivá práce, jako nějakou vykalkulovanou křivárnu. Je v tom i kus marxistické výchovy. Pokud někdo vytváří zisk, je to podle marxistické teorie vždy na úkor někoho jiného. V tržní ekonomice vydělávají na transakci obě strany: Pro obě je nějak výhodná, jinak se zpravidla neuskuteční. Samotný titulek používá termín zločin, aniž je jakýkoli Stoilovův zločin doložen nebo naznačen. Autorka nemá ráda peníze, na které se dnes prý všechno "přepočítává", její text lze ale také chápat jako pokus o odstřel, který si mohla zaplatit konkurence. Autorka předesílá, že slyšela cosi v kavárně. To je samo o sobě velmi nedůvěryhodné. Nepřijatelné pak především je, že nikdo z nakladatelství Torst nedostal možnost se v článku vyjádřit.

Kavárenské svědectví

Autorčino kavárenské "svědectví" naznačuje, že v celém napadeném kontraktu má zřejmě nějakou velmi důležitou roli dcera S. Vodičky (detaily neznám a ani mne nezajímají, ale bylo by důležité mluvit také s ní). Je dobře, že Stoilov je opatrný podnikatel. Zkrachovat umí totiž každý a náklady bankrotů pak mimo jiné do značné míry nese celá společnost. Lze diskutovat o tom, jak zůstává doceněna či nedoceněna samizdatová práce mnohých badatelů z oblasti humanitních věd. V tom případě má být předmětem debaty státní kulturní a vzdělávací politika, nikoliv nakladatelství Torst nebo charakter národa. Diskutovat lze i o tom, proč má česká společnost tak málo kulturních mecenášů a kulturně prospěšných spolků a nadací. O křesťansky zaměřenou literaturu mohou pomáhat pečovat také například církve. Mluvme tedy například o systému grantů, o financování vysokých škol a vědy a o financování univerzitních a akademických tisků. Nakladatelství Torst může těžko vynahradit ušlý zisk intelektuálů, umělců a "mudrců" (nebo jejich ušlou mzdu či honoráře) způsobený padesáti lety státem organizované kulturní devastace. Není to ale jednoduché: umělci a "mudrci" psali svá díla do šuplíku, ale nezapomínejme, že odškodné za padesát let komunismu může chtít i švec, který nesměl být padesát let ševcem. "Mudrc" prý podle Kořené vytváří Dílo a je mu těžko mluvit o penězích. Viktor Stoilov svým podnikáním živí rodinu, ale také vytváří Dílo, které ho baví, které je poctivé a z kterého se může radovat. Stovky kvalitních knih z Torstu jsou toho dokladem. Znám i básníky, kteří nemaje na živobytí (či spíše živopití), si vyzvedávali u Torstu slušný honorář dávno předtím, než dodali básně. Ale což: to byl zřejmě "manažerský fígl" vydřiducha Stoilova. On si totiž předem "prosperitně" vykalkuloval, jak si chudé živořící básníky získat na svou stranu. Na poezii lze dnes totiž obrovsky vydělat. Je to něco jako třeba lehké topné oleje.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.