Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Lidové noviny

Národní zájmy = ty naše

25.5.2002

Politické strany voličům neříkají, jak chápou české zájmy ve vztahu k Evropské unii

Před dvěma lety zjistili někteří z nás s jistým překvapením, že česká vláda v Bruselu tvrdě požaduje, aby u nás cizinci coby fyzické osoby nadále nesměli vlastnit půdu. Dlouholetou výjimku se nakonec podařilo vydobýt. Představitelé Zemanovy vlády nám tvrdili, že uhájili národní zájem, který však nikdy předtím veřejně nedeklarovali (ani program ČSSD). Opozice mlčela, asi tiše souhlasila. Není přitom zřejmé, proč byl tento požadavek - restrikce vůči cizincům - prohlášen jakýmsi národním zájmem. (Navíc cizinci si mohou kupovat půdu a nemovitosti již dnes a také tak činí. Stojí je to pouze vklad do s. r. o., oceněný na sto tisíc korun.) Bylo zřejmé, že potom, co se našim politikům podařilo vydobýt toto "slavné vítězství", bude muset ČR ustoupit jinde. A to přesto, že se hlavní vyjednavač Pavel Telička dušoval, že napříč jednotlivými vstupními kapitolami se nikdy nic nekompenzuje. Brzy začala EU na nátlak Rakouska a Německa požadovat dočasný zákaz práce v unii pro naše občany - a uspěla. Šéf Evropské komise Romano Prodi prohlásil, že se nemůžeme divit, když my požadujeme zákaz kupování půdy pro cizince. Možná bychom prohráli stejně, v každém případě jsme přišli o hodně. Zákaz práce v EU se bude týkat i dnešních patnáctiletých, kteří by se jinak mohli v osmnácti vydat do Evropy na zkušenou či studovat (a živit se přitom prací). Místo toho se našim vyjednavačům podařilo pracně uhájit další "národní zájem: po vstupu do unie budeme moci zakazovat totéž našim sousedům. Proč byla taková hloupost prohlášena za národní zájem?

Nechtějí do unie po kolenou. A jak tedy?

Ani v letošních volbách se od politických stran nedozvíme, jak si představují onen národní zájem v dojednávání zbylých vstupních kapitol. V kampani a programech se mluví o všech možných hloupostech o tomto tématu nikoli. ODS například tvrdí, že "nechce do unie po kolenou". Co to znamená pro konkrétní vstupní kapitoly? Jaké jsou priority? Nevíme. Přitom zbývá dojednat např. kapitolu zemědělství. Jak si to strany představují? Na čem budou trvat? Do jaké míry jsou zájmy českých zemědělců národními zájmy, když v zemědělství pracují tři procenta obyvatelstva? (Na rozdíl od Polska, kde to je 20 % obyvatel.) Projednání čeká také důležitou kapitolu o hospodářské soutěži, která se týká i české oceli. Bude se jednat také o institucích (např. kolik budeme mít poslanců v Evropském parlamentu), o dopravě a hlavně o výši našich příspěvků do společného rozpočtu unie. Přesto se o představách našich stran nic nedozvíme.

Koho zajímá připojení k euru

Zásadním tématem je připojení ke společné evropské měně. Aby bylo jasno - země aspirující na členství v EU nemají ve věci eura na výběr jako někteří současní členové (např. Británie či Dánsko). Nemohou si tedy rozmýšlet, zda si společnou měnu přejí, či ne. Nové členské země budou ale moci efektivně odkládat zavedení eura řadu let (mnozí ekonomové zmiňují jako vhodné datum pro připojení k euru rok 2015). Tématem veřejné politické diskuse by se tedy přirozeně mělo stát načasování či datum připojení k evropské měnové unii. Je to téma minimálně stejně důležité i zajímavé jako Benešovy dekrety. Rok 2006, nebo rok 2015 - to už je zatracený rozdíl. Veřejnost by neměla přistoupit na tvrzení, že jde o téma čistě odborné. Zavedení německé marky na celém území sjednoceného Německa bylo také rozhodnutím politickým. Přestože šlo o rozhodnutí téměř katastrofálně nákladné, je zřejmé, že kdyby bývalý kancléř Kohl poslouchal rady "moudrých ekonomů", sjednocení Německa by se politicky nezdařilo. Například v Británii lze kvůli tématu připojení k evropské měně prohrát, nebo vyhrát volby. V ČR bylo zatím možné zaregistrovat jen to, že Jan Švejnar v jednom rozhovoru řekl, že bychom se měli připojit k eurozóně co nerychleji, a Václav Klaus zase pravil, že se Švejnar mýlí, jako se prý mýlil zatím ve všem, co kdy řekl. Nejde rozhodně o žádné odtažité akademické téma nebo jenom o měnu jako symbol národní hrdosti. Jde i o výši státního dluhu, rozpočtový deficit, tempo snižování inflace apod. Společná měna se týká pozic vývozců i dovozců, týká se bytostně zájmu investorů. Je pravděpodobné, že plnoprávnými členy EU se staneme již za příští vlády. Nepřítomnost výše zmíněných důležitých témat ve volebních programech stran a předvolebních diskusích je proto jen dalším důkazem provinčnosti české politiky. Voliči po stranách nepožadují v těchto věcech názor nebo vyjádření priorit. A to politikům uvolňuje ruce k nezodpovědnému jednání, populismu a k bezostyšnému prohlašování vlastních zájmů za zájmy národní. *
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.