Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Lidové noviny

Obrácená pyramida české justice

2.3.2002

 

To, o čem jsme mohli mít v posledních letech jisté neblahé pochybnosti či tušení, začíná v posledních měsících bohužel získávat poněkud zřetelnější kontury. Obvodní či okresní soud - tedy soud první instance rozhodne rozumně, srozumitelně a spravedlivě. Odvolací soud - tedy soud vyšší instance - pak takové rozhodnutí zruší, zmírní či rozmělní. Samozřejmě pohled na to, co je rozumné a spravedlivé, může být do "značné míry" subjektivní, jenomže je to všechno právě záležitostí oné "míry". Při hledání této míry je totiž nejlepší spolehnout se na selský rozum a jistou zdravou intuici. Případy, o které jde (a které jsou nejvíc "do očí bijící"), totiž nejsou až tak složité. Takže se po letech například přece jen podaří odhalit, usvědčit i odsoudit některé pachatele zločinů komunismu, ale soud vyšší instance se rozhodne zprostit pachatele obvinění nebo jim uloží trest podmíněný.

Podobně je tomu s pokusy odsoudit a usvědčit nejznámější postavy světa finanční kriminality 90. let. Odvolací soud náhle rozhodne o propuštění z vazby právě v případě, kdy je zřejmé, že obviněný bude ovlivňovat svědky a veřejnost (což pak kontrastuje s tím, jak je institut vazby u nás zneužíván a používán jako prostředek nátlaku na obviněné). Stejně náhle a definitivně rozhodne soud vyšší instance o zrušení verdiktu v případu znásilnění, za které byl stíhán syn televizního magnáta. Mluvíme zde o rýsujících se konturách určitého fenoménu: nemáme a nemůžeme mít důkazy o nějaké tendenci. Statistiky nejsou k dispozici, a proto jde jen o dojem pravidelného čtenáře novin a konzumenta médií. Ale o ten koneckonců jde, protože normální občan nemá k dispozici jiné zprávy, než poskytují média. Na jejich základě si udělá úsudek o tom, zda žije, nebo nežije v právním státě. A zodpovědná, profesionální a nezávislá justice je základem právního státu. Může tak hrozit, že stále více občanů propadne deziluzi z toho, že se stejně nelze dobrat spravedlnosti. Zdá se, že mnozí soudci okresních a obvodních soudů, kteří jsou mladší, se svou práci přece jen v poslední době naučili nebo se ji učit začínají. Mnohá jejich rozhodnutí jsou jasná, srozumitelná a vysvětlitelná oním selským rozumem nebo tím, co by bylo v angličtině možné nazvat common sense. Oproti tomu mnohá rozhodnutí soudů vyšší instance s tímto dojmem kontrastují: jeví se jako absurdní, nesrozumitelná, překvapivá, arogantní či postrádající odvahu. Obvodní soud pro Prahu 6 odsoudil před třemi týdny tzv. natvrdo dva estébácké řezníky. Jejich nadřízení vyvázli u soudu pro Prahu 1 s absurdní podmínkou. V obou případech bude probíhat odvolací řízení. Jeho výsledky se stanou do značné míry jedním testů toho, zda jsou naše podezření o jisté tendenci reálná.

Vyšší a moudřejší

Nyní trochu "zdánlivé" banality. Proč vlastně existuje v soudnictví několik stupňů, možnost odvolání, jistá hierarchie? Důvody jsou zřejmé. V zájmu spravedlnosti, tedy proto, aby společnost vnímala sama sebe jako schopnou jistou spravedlnost nastolit. Soudce je také jenom člověk a člověk se dopouští omylů, může být nezkušený apod. Jde ale také o to, že soudce vyšší instance má být nejen služebně starší, ale také vzdělanější a zkušenější Zkrátka lepší. Stejně tak mají vypadat jeho rozsudky: mají být přesnější, jasnější, čitelnější, srozumitelnější, sebevědomější, měly by být více v souladu s oním výše zmíněným common sense. Rozhodnutí vyšších soudů mají zkrátka napravovat a opravovat a má to z nich být zřejmé. Je tomu tak u nás? Zdá se bohužel, že mnohdy - nebo dokonce příliš často (nebo stále častěji?) - ne.

Chroustání paragrafů

Prvním důvodem dnešního poněkud bídného stavu je zatíženost soudců vlastní minulostí. U soudů vyšší instance je větší procento soudců, kteří v justici pracovali již před listopadem 1989, než na soudech nižší instance. Mělo by to ale být obráceně. Nejde však jen o práci v justici. Poměr je navíc zkreslen tím, že u krajských a vyšších soudů je vysoké procento lidí, kteří před rokem 1989 byli například vojenští prokurátoři, vojenští soudci nebo prokurátoři. U všech těchto profesí jde asi o zkušenost k nezaplacení (doslova snad o životní moudrost). Soudce má být nezávislý, ale dosáhnout nezávislosti ve vztahu k vlastnímu svědomí asi není nejsnazší, pokud to vůbec někdo dokáže. Možná by pomohlo, kdyby bývalí členové KSČ či bývalí vojenští prokurátoři nesoudili zločiny komunismu. Navíc většina starších a zkušenějších soudců jsou soudci staré školy, přespříliš vychýlené k tzv. právnímu pozitivismu: mají tendenci chroustat paragrafy a vozit se po slovech, slovíčkách a formulacích. Smysl věcí jim často "vítězoslavně" uniká. Neexistují téměř žádné důkazy korupce v soudnictví, ale právě proto také není důvod myslet si, že její míra je nižší než jinde. Snahy "ovlivňovat" soudce se pochopitelně množí a narůstají s tím, jak se celý proces vleče díky nejrůznějším odvoláním a stížnostem, i s tím, jak se blíží nezvratnost rozhodnutí. Soudci vyšších instancí jsou tedy automaticky vystaveni většímu pokušení. To existuje pochopitelně i ve vyspělém světě, kde nebyla přerušena kontinuita právního státu. Tamější soudci vyšší instance mají ale nejen vysoký plat, ale jsou zpravidla majetkově velmi slušně zabezpečeni. Je to podobné jako s legislativou a zákony. Zákony mají být jednoduché, srozumitelné a má jich být málo. Mají být psány takovým jazykem, aby průměrně inteligentní člověk chápal jejich smysl a účel. Tomu jsme všichni na hony vzdáleni. Psaná legislativa bytní, hypertrofuje, vytváří nádory. Lidé mají pocit, že právo je pro právníky, a ne pro občany. Taková společnost je pak jednou nohou na cestě třeba... do pekel. Stejně důležité je, aby občané měli dojem, že soudy rozhodují pokud možno spravedlivě a vyšší soudy lépe a spravedlivěji (tedy že napravují chyby). Pokud rozhodnutí soudů různých instancí vytvářejí dojem nepředvídatelné a nesrozumitelné houšti, ve které se spravedlnost ztrácí, je to jen další krok na cestě do pekel.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.