Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Lidové noviny

Opozice vládu dost nebrzdí

18.3.2002

Tři měsíce před volbami hodlá vláda ČSSD provést nezvratná rozhodnutí

Neúspěch privatizace energetiky vládu v rozběhu nezastavil. Za všechno mohou hlupáci investoři, kteří odmítli zaplatit dostatečnou cenu. A jede se dál, zase úplně jinak. Nyní chce vláda sloučit ČEZ s distributory a pro změnu vyjmout z celého konglomerátu přenosovou síť, kterou tatáž vláda chtěla ještě před pár týdny prodat společně s mateřskou firmou. Kabinet se snaží rychle nakoupit drahé stíhačky, respektive dotáhnout rozhodnutí o jejich nákupu do nezvratného stadia. A Zemanovi ministři se také chystají rychle prodat Český Telecom. Úředníci Špidlova ministerstva zase sepisují nejrůznější Národní sociální programy (a vláda je schvaluje), místo aby se věnovali administrativní práci, za kterou je daňoví poplatníci platí. Na takových programech není pochopitelně vůbec nic "národního". Jde o čistě stranické produkty, založené na hloupém staromódním levičáctví. Státní úředníci, kteří je připravují, jsou zneužíváni v předvolební kampani pro stranické potentáty.

Honem, honem

Politický cyklus, neodmyslitelná součást demokracie, má u nás prazvláštní průběh. Je běžné, že vlády před volbami tíhnou k populismu, rozhazují peníze a mohou například vyvolat inflaci. To je jeden z důvodů pro existenci nezávislých institucí, jako je centrální banka. Ta má být zdrojem stability pro případ, že politici začnou před volbami vyvádět nezodpovědné vylomeniny. Stejně tak je v rámci politického cyklu běžné, že k nutným, ale bolestivým reformám sebere vláda odvahu brzy po volbách, v průběhu cyklu ztrácí dech a ke konci volebního období brzdí. Pokud jde o vládu koaliční, dochází před volbami k zásadním neshodám a vláda se ocitá ve stavu neschopnosti. O reformách ale v našem případě nemůže být řeč. Zemanova vláda nikdy nezahájila (a ani se o to nepokusila) žádné reformy, které by mohly někoho bolet: ani reformu veřejných financí a mandatorních výdajů, ani reformu penzijního systému, ani reformu financování školství apod. Normální vlády před volbami brzdí koně, ale vláda ČSSD se na konci politického cyklu snaží zběsile a urputně učinit maximum rozhodnutí, dokud to jde (honem, dokud to ještě můžeme udělat "my"). Voliči nemohou před volbami taková rozhodnutí pocítit. To se stane až po volbách, protože ve všech případech se vláda chystá učinit rozhodnutí špatná, připravená ukvapeně. Stíhačky jsou neskutečně drahé, nová "strategie" ČEZ bude znamenat posílení monopolu a na prodej Českého Telecomu není z hlediska nálady investorů vhodná doba. Ve většině zmíněných případů by bylo logické počkat na novou, svěží vládu, která bude možná mít širší mandát a bude moci provádět kroky s klidem, rozmyslem a tak, aby to bylo ekonomicky a společensky výhodné.

České specifikum

V normální zaběhané demokracii by něco takového nebylo vůbec možné opozice by způsobila strašlivý povyk a udělala doslova vše pro to, aby vládu zastavila. Sama vláda by se pak bála učinit špatná, nezvratná rozhodnutí, protože by za ně v budoucnu nesla politickou zodpovědnost. V čem tedy spočívá ono české specifikum? Jak je něco takového možné? Za prvé: opoziční smlouva způsobila vznik "vlády sebevrahů". Zeman, Grégr, Schling, Fencl a další končí. Politik, který není motivován snahou v politice zůstat a nést tak zodpovědnost za své činy, je všeho schopná "neřízená střela". Za druhé: jde o důsledek toho, že u nás v současnosti neexistuje normální opozice a nebyla vybudována kontrola vlády parlamentem. ODS nyní tvrdí, že se jí současná strategie firmy ČEZ nezamlouvá, jenomže mluvit sem tam nezávazně s novinářem (jsem-li tázán) nestačí. Kde je například ostrá parlamentní rezoluce jasně odsuzující počínání vlády, ať již se týká ČEZ, stíhaček nebo Telecomu? Opoziční smlouva nebyla dosud zrušena a je řada věcí, na kterých se potřebují ODS i ČSSD dohodnout, například v rámci České konsolidační agentury, ve FNM apod. I lidovci se pilně snaží dostat se "do party" (jejich zástupce Pavel Tollner sedí v dozorčí radě Konsolidační agentury), aby jim náhodou něco neuteklo. Ve věci stíhaček navíc stojí na straně vlády. A Unie svobody se bojí, aby po volbách nevypadla ze hry, a v poslední době v parlamentu podporuje vládu, co to jde. Stačí se podívat na školné, kde podrazila nohy vlastnímu poslanci, aby nerozčilila pana Špidlu, nebo na zákon o státní službě.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.