Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Lidové noviny

Proč se čtyřkoalice rozpadá

2.2.2002

Pro většinu politiků "čtyřky" je měřítkem úspěchu schopnost dostat se do vlády

Boj o budoucnost ODA a dnes i celé čtyřkoalice graduje každým dnem a hodinou. Nejde jen o dluhy ODA nebo jen o něčí snahu využít příležitosti a zbavit se ODA. Vše je především důsledkem toho, že čtyřkoalici nikdy nedržel pohromadě jiný zájem než získat znovu podíl na moci. Jednotlivé strany čtyřky vždy sdílely jen minimum společných programových idejí. Není třeba mít nějakou zcela kompaktní, úplně nepružnou, dogmatickou či snad světu a životu uzavřenou ideologii. Aby se ale mohlo nějaké uskupení udržet pohromadě, musí sdílet alespoň minimum společných idejí o tom, kam dál vést společnost, co v ní prosadit nebo čemu bránit. Takové sdílené myšlenky vytvářejí společný zájem nebo alespoň zřetelný průsečík zájmů. Jednotící zájem pak logicky zabrání tomu, aby se uskupení při první krizi rozpadlo.

Nový styl?

Čtyřkoalice se dala dohromady, aby bránila cynické opoziční smlouvě a jejímu mocenskému kartelu (byla jí alternativou), chtěla prý přinést "nový styl" v politice. Lze tomu věřit, protože pro řadu voličů je prolhaný kartel opoziční smlouvy těžko stravitelný. Jenomže být proti něčemu samo o sobě nestačí. Nízká kultura řešení současného sporu pak naznačuje, jaký nový styl chce čtyřkoalice přinést. Čtyřkoalice chce bez výhrad do EU, ale to nemůže být samonosným ideovým programem. Vývoj současného sporu to dokládá. Kdyby stranické sekretariáty sdílely myšlenky a představy, budou si v krizi pomáhat, ne se při první příležitosti vzájemně likvidovat, a to za stálé přítomnosti televizních kamer. Když lidé přicházejí do politiky jen proto, že mít moc je příjemné či zajímavé, nestačí to, mají-li se s ostatními také na něčem shodnout a shodu udržet. Pro vytváření a udržování koalic je lepší, když do politiky vstupují lidé, kteří také vědí, co chtějí prosadit. Nejlepší definice politika je pak tato: Měl by to být ten z nás, kdo je o sobě přesvědčen, že ví, co je pro lidi dobré.

Uhýbavý populismus

Je zřejmé, že současná mocenská garnitura opoziční smlouvy se snaží prodat všechen státní majetek, který prodat lze. Jaké důležité úkoly bude tedy muset řešit příští vláda, které se chce čtyřkoalice zúčastnit (kromě již zmíněného vstupu do EU)? Vzhledem k demografickému vývoji je úkol číslo jedna připravit radikální reformu důchodového systému, resp. přechod z průběžného na fondový (nebo "vícepilířový") systém financování. Podporu KDU-ČSL takovému projektu si lze stěží představit. Každý ekonom ví, že příští ekonomický úspěch závisí hlavně na kvalitě školství a dostupnosti vyššího vzdělání. Bez důkladně připraveného systému státem garantovaných půjček na vzdělání a školného to nepůjde. Ale například senátoři za KDU-ČSL již dali najevo, že školné podporovat nebudou. Prosazení obou těchto témat přitom vyžaduje náročnou přesvědčovací a vysvětlovací kampaň a tvrdý politický "leadership". Lidovci mohou v lepším případě nabídnout uhýbavý populismus. ODA jako liberálně-konzervativní uskupení představovala nepochybně pro sociálně-konzervativní KDU-ČSL nepříjemnost. Ideově nezakotvenou Unii svobody, která se neodvážila jasně a důvěryhodně přihlásit k liberalismu (ten nikdo jiný na českém politickém trhu zřetelně nenabízí), se lidovcům v poslední době dařilo často nahlodávat. Poslanci US kolem Ivana Pilipa nepodpořili registrované partnerství a poslanec Vladimír Mlynář se zase nedávno zastal tvrdšího postupu vůči lehkým drogám. A jak je to s novým, čistším politickým stylem? Bývalého poslance KDU-ČSL Pavla Tollnera posadili nedávno lidovci do dozorčí rady mocné České konsolidační agentury, kterou chtěla čtyřkoalice původně bojkotovat, protože nesouhlasila s její přímou politickou kontrolou. Poslanci US a KDU-ČSL podpořili odškodnění klientů kampeliček nad rámec původního zákona. Jak se to liší od postupu ODS, která před několika lety podporovala totéž v případě klientů velkých bank? Úloha a záměry čtyřkoalice v komisi pro vyšetřování pádu IPB jsou nečitelné. Podle všeho v poslední době koketují poslanci Unie svobody také s podporou neekonomického nákupu stíhaček Gripen, především pak ti, kteří koketují se sociální demokracií. Podle většiny politiků současné čtyřkoalice je měřítkem úspěchu politika schopnost dostat se (opět) do vlády, patrně na základě nějakého obratného vyjednávání či manévrování. Pak se nemůžeme divit, že se toto uskupení rozpadá. Touha dostat se do EU (snad upřímná) jako politické pojivo nestačí.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.