Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Lidové noviny

Provokace mají smysl

20.4.2002

Institut řízených provokací sám korupci neodstraní, ale může v tom pomoci

Je dobře, že u nás začala diskuse o takzvaných řízených provokacích. O návrhu vlády, který předpokládá legislativní změny, se bude ještě drahnou dobu polemizovat v parlamentu, v médiích i na předvolebních mítincích.

Proti korupci na všech frontách

Již v tomto stadiu diskuse se ale šikují řady těch, kteří dopředu vědí, že je to celé nesmysl, že to nemá cenu, že návrh je nebezpečný, zneužitelný apod. "Je to návrat ke státu špiclů, provokatérů a udavačů," řekl například Ivan Langer (ODS). Známý pražský advokát Oldřich Choděra napsal pro čtvrteční LN článek Korupci nezastavíme provokacemi. Je pravda, že institut řízené provokace sám o sobě korupci nezastaví. Je to pouze jeden z mnoha možných, využitelných (a ve světě vyzkoušených) nástrojů. Korupční prostředí v České republice je stále větším problémem. Míra korupce se dnes dá i "měřit" určitými sociologickými metodami. Nedůvěřivcům lze doporučit osobní rozhovor s někým ze zahraničních podnikatelů u nás či si přečíst jejich podněty, stížnosti, dopisy a návrhy. Korupce u nás také výrazně vadí Evropské unii či nadnárodníma institucím, jako jsou Světová banka či OECD. Podle Choděry je daleko lepší, aby se všude, kde to jen trochu jde, zavedl podobný systém jako u vydávání cestovních pasů, který již platí hezkou řádku let: ten, kdo chce pas rychleji, zaplatí prostě vyšší taxu. Choděrova myšlenka je správná, ale s institutem řízených provokací si přece neodporuje. Právě naopak. S takovou mírou korupce, jako je u nás, je třeba bojovat všemi možnými osvědčenými nástroji a rozumně smýšlející občan i politik by se tomu vůbec neměli bránit. Zpoplatnění promptního vyřízení některých úředních úkonů znamená jeden nástroj (nelze jej použít vždy a všude), institut řízené provokace pak další možnost (rovněž ji nelze použít vždy a všude). Například si lze jen obtížně představit, že za promptní vyřízení žádosti o politický azyl nebo české státní občanství se bude platit vyšší taxa. Tuto praxi nelze také zjevně použít například na památkovém úřadu. Na druhé straně je asi zřejmé, že provokaci nebude možné nikdy použít například proti soudcům (také v českém soudnictví je korupce rozšířena, ale pochopitelně se obtížně dokazuje), protože by tak byla zásadním způsobem narušena jejich nezávislost. Provokace se zase bude týkat pouze úředníků či policie, ačkoliv nabídce úplatků je vystavena i řada expertů a soudních znalců. Ti sice stojí mimo administrativu, ale jejich posudek je mnohdy zásadní pro rozhodnutí státní správy.

Nejde o kriminalizaci

Míru korupce pochopitelně nejlépe ze všeho sníží malý stát a jednoduchá, přehledná a srozumitelná pravidla. Obchodní rejstřík nemusí například vůbec spravovat soud (v Nizozemsku tak například činí obchodní komora). Rovná daň - kdyby ji navrhoval někdo důvěryhodný - je také v tomto ohledu dobrou myšlenkou, protože zjednoduší a zpřehlední práci finančních úřadů. Otázkou ovšem je, zda je myšlenka malého liberálního státu u nás v brzké době politicky uskutečnitelná. Asi není. I bez malého státu bychom se ale neměli vzdávat ostatních nástrojů pro boj s korupcí, tedy vzdávat se represe. V neposlední řadě by měli s uplácením bojovat sami vysocí politici. Ti mají jít příkladem v průhlednosti a čistotě jednání nebo by alespoň měli dávat najevo, že jim korupce vadí, a nikoliv se tvářit, že ji považují za normální, nebo tvrdit, že ti, co kritizují její míru, pouze pomlouvají náš stát. Rozhodně by pak měl platit institut provokace i pro ta nejvyšší patra státní správy. Ministr je koneckonců také úředníkem, pouze má někdy poslaneckou imunitu. Udavačství za okupace či totality, na které naráží poslanec Langer, nemá s věcí nic společného. Ti, kteří na nabízený úplatek od provokatéra kývnou, pouze přijdou o zaměstnání. Budou se také moci odvolat k soudu. Agenti-provokatéři budou mít jasně a přísně dané mantinely pro své počínání. V tomto ohledu jsou námitky Choděrova textu naprosto liché. Nejde přece o kriminalizaci. Nakonec je třeba zdůraznit, že tentokrát nejde o obvykle přihlouplý a namyšlený český experiment. Provokace jsou nebo byly po nějakou dobu umožněny i v mnohých západních zemích a ukázaly se jako užitečné. Stačí se poučit, a můžeme se tak vyvarovat i možných chyb a nástrah při jejich zavedení. Hlavně nic nevymýšlet!
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.