Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Lidové noviny

Tlustý ministr průmyslu

13.4.2002

 

Kdo to vlastně řídí Českou konsolidační agenturu? Její management? Vláda? Opoziční poslanci? Nebo snad ministr financí? Podle toho, co se dočteme v novinách, to nejspíš bude stínový ministr financí za ODS Vlastimil Tlustý. Tento "opoziční poslanec" na postu šéfa dozorčí rady České konsolidační agentury (ČKA) mluví o jejím rozhodování s tiskem častěji než sám její ředitel Pavel Řežábek. Například v LN 3. dubna Tlustý vysvětluje, jakým že způsobem a zhruba za kolik má ČKA (tedy stát!) prodat pohledávky společnosti ZGroup. Agentura dokonce vymyslela, že nabyvatel pohledávek musí v podnicích společnosti zaručit zaměstnanost, investice, výrobu. Už dříve (v LN 16. 3.) se Tlustý vyjádřil i k prodeji brněnského výrobce traktorů Zetor. Tlustý si osobně přeje - na rozdíl od jiných poslanců v dozorčí radě ČKA aby byl prodej pohledávek odložen.

Poslanci opoziční smlouvy (a jeden bývalý za KDU-ČSL) si v dozorčí radě České konsolidační agentury nadělili velmi silné pravomoci. Přitom by bylo logické, aby dozorčí rada vykonávala dozor a představenstvo s managementem aby řídilo podnik. Možná to zní jako banalita, ale ve světě se ujal vyzkoušený model, který rozlišuje přímé řízení podniku a vlastnický dozor. V případě ČKA se již rozdíl opravdu nepozná. Poslanci mají v agentuře své kanceláře, pomocníky, sekretářky apod. Vzniká tedy opět podařený český experiment. Dozorčí rada řídí agenturu a její management neví, co smí a co nesmí.

Živná půda pro korupci

Je tu ještě jedna, důležitější výhrada. Systém konstituční liberální demokracie funguje na principu vzájemné vyváženosti a vzájemné kontroly jednotlivých složek moci ve státě. Vláda a ministři vládnou, parlament přijímá zákony a kontroluje vládu, soudy soudí apod. Naši politici tuto "elementární abecedu" buď vůbec nechápou, nebo chápat nechtějí. Selský rozum říká: buď jsem poslanec a poslancuji, nebo jsem ministr a vládnu. Vláda vládne a opozice oponuje, vykonává dozor a dohlíží. Opoziční smlouva však zcela narušila základní princip konstituční demokracie: kontrolu vlády parlamentem. Aby to bylo zcela zřejmé, nejde jen o "vyšší princip", ale také o velmi praktickou pomůcku. Neexistuje-li vzájemná vyváženost a kontrola jednotlivých mocí, vzniká logicky živná půda pro korupci. Dnes je to tak, že tam, kde se to hodí, ODS spoluvládne (privatizace, rozpočet, rozkradená aktiva bank převedená na stát, média) a kontury vlády a parlamentu splývají. "Opoziční poslanec" Tlustý dělá dokonce jakousi průmyslovou politiku a rozhoduje o kdejakých železárnách, výši investic a míře zaměstnanosti nebo o osudu pohledávek výrobce traktorů. Kde to žijeme? To je přece doména vlády par excellence a poslanec ji má leda kontrolovat nebo se snažit vládu odvolat. ODS může tvrdit, že to vše činí, protože cítí spoluzodpovědnost za Zemanovu vládu a za možné důsledky jejího vládnutí. To by bylo docela upřímné. Proč ale potom opoziční ODS se stejnou vervou a odpovědností nespoluřídí třeba resort kultury nebo zdravotnictví? Odpověď je jednoduchá: Asi to není tak lukrativní. V ČKA je více rychle využitelné moci či peněz.

Nejen ČT je věc veřejná

Máme jisté štěstí, že naše ústava byla napsána dříve, než se čeští politici zbláznili či "pragmaticky" propadli posedlosti mocí. Kdyby to ústava jen trochu umožňovala, seděli by dnes hladoví "opoziční poslanci" všude, kde jde také o moc a peníze: v Komisi pro cenné papíry, v centrální bance či v antimonopolním úřadu. Ostatně lidé jako Ivan Langer by rádi sami seděli i v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání či v Radě České televize. Zákon totiž říká totéž, co praví v případě ČKA: parlament "jmenuje radu", to ale ještě neznamená, že do ní musí jmenovat poslance jako v případě ČKA. Jenže televize bohužel zajímá veřejnost víc než nějaké složité konsolidační agentury. Takže poslancům nezbývá než do těchto mediálních rad jmenovat své jakoby nezávislé pohůnky.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.