Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Lidové noviny

Touží Češi po silné ruce státu? Není to tak zlé

2.4.2002
Podle průzkumu agentury STEM si 76 procent občanů myslí, že by ekonomika měla zůstat pod kontrolou státu. Výsledky šetření, které se týkalo role státu v ekonomice, jsou zjevně považovány za překvapivé. Historicky převažující levicové či "paternalistické" postoje ve vztahu státu k ekonomice nejsou však ani v Česku, ani jinde ve střední Evropě nic nového. Ač je například Vídeň intelektuální či akademickou kolébkou moderního liberálního myšlení a liberální ekonomické teorie (Hayek, Schumpeter, von Mises a další), Rakousko liberálně orientované voliče nemělo a nemá. (Podobně se stal jiný vídeňský vynález - psychoanalýza lidovou módou v New Yorku, zatímco obyčejný Rakušan stále dává před kanapem u analytika přednost tradiční zpovědnici).

Rakousko-Uhersko vykazovalo politické liberály v 19. století do patřičných mezí, třeba do kasemat brněnského hradu Špilberk (v horším případě) či do vyhnanství (v lepším případě). Měřeno velikostí státu - tedy například výší daní - však byla před první světovou válkou celá Evropa, včetně Rakouska-Uherska, velmi liberální. Ekonomický liberalismus byl zkrátka tehdy považován za jistou samozřejmost - diskutovalo se tehdy především o liberalismu politickém. Ještě na začátku minulého století by nikoho nenapadlo, aby stát reguloval nájemné, poskytoval důchody, pojišťoval bankovní vklady apod. V Německu živoří již desítky let liberální strana (FDP) s menšími výkyvy na hranici volitelnosti (pět procent) a je daleko slabší než vliv podobných liberálních stran např. v Nizozemsku či Dánsku, kde se historicky pohybuje okolo dvaceti procent voličské podpory.

Česká selanka

Česko sice není tak konzervativní jako Rakousko, ale s klasickým liberalismem jsme politicky na štíru podobně jako ostatní středoevropské země (Slovinsko, Slovensko, Maďarsko, Polsko). Neplatí to ovšem pro všechny postkomunistické země. Například mocenská elita v Estonsku předvádí s podporou voličů již deset let "vzorný" ekonomický liberalismus anglosaského ražení. (Estonsko také dosahuje vynikajících ekonomických výsledků.) ODA nemá dnes významnou voličskou podporu, Unie svobody, zdá se, vzdala možnosti stát se liberální stranou a ODS nebyla liberální nikdy. U vlády provozovala jakousi selanku, která počínala bankovním socialismem, tolerancí tunelování a končila urputnou regulací nájemného, kterou prosazoval především sám její předseda. Dnes mluví o rovné dani, a přitom schvaluje Zemanovy socialistické rozpočty. Zdá se, že víra v liberalismus je v ČR stále výsadou omezené skupinky politicky nepraktických idealistů, kteří nerozumějí oné slavné "reálpolitice". Někteří politici pak o liberálních idejích někdy žvaní (nebo píší), tím to ale také končí. Přijde-li na lámání chleba, státní paternalismus vítězí. Jinde ve střední Evropě to ale není o moc lepší. Vše by se mohlo změnit, kdyby tato ideologie získala přesvědčivé, důvěryhodné a charizmatické politické lídry. To se zatím neděje.

Záleží na tom, jak se ptáme

Nemusíme se tedy nijak zvlášť podivovat nad výsledky onoho průzkumu. Český volič nikdy nebyl a asi dlouho nebude - žádný liberál, a nikdo z politiků ho také na toto "scestí" nesvádí. Není to však jen politická elita, kdo má vliv na společnost. Hlavní proud ekonomické teorie je - ať chceme či nechceme - liberální, přestože se ekonomie tváří jako neideologická věda. Jenže počet lidí, kteří mají v této zemi elitní ekonomické vzdělání získané na západních univerzitách, je u nás (dokonce i oproti Maďarsku či Polsku, kde bylo studium na Západě za komunismu možné) dosud velmi nízký. Běžný český volič má také dosud velmi omezenou ekonomickou průpravu. Večer se asi dívá na Novu a čte Večerní Prahu, Blesk či Super. Je snad ale zbytečné osočovat českou společnost z fašistických inklinací, jak to činí ve svém komentáři k průzkumu Pavel Kohout (LN 28. 3. Ekonomické dědictví fašismu). To bychom pak museli jako fašistické označit třeba i některé prvky politiky Rooseveltova New Dealu ze 30. let. Jakkoli dnes můžeme z liberálního pohledu New Deal kritizovat (a v mnohém ohledu by šlo o kritiku zaslouženou), s fašismem opravdu nemá nic společného. Čeští voliči jsou nepochybně paternalističtí a dlouhodobě inklinují k levici. Než se ale unáhlíme v příkrých hodnoceních, musíme se podívat také na to, jak třeba rozumějí nebo mohou rozumět otázkám průzkumu. Tak například "Má ekonomika zůstat pod kontrolou státu?" Co to ale je ona "kontrola státu"? Je to kontrola vlastnická, zákonodárná, či, regulatorní? Je to kontrola ekonomiky vládou, nebo zákonem? V transformující se společnosti, kterou ještě nějaký čas zůstaneme, je role státu a parlamentu vysoká, a je to správné i z liberálního pohledu. Stát (vláda a parlament) přece vytváří a přetváří legislativu a instituce, učí se vymáhat zákony (administrativa, soudy), zavádí regulatorní praxi. Se silnou regulatorní a kontrolní rolí státu např. na kapitálovém trhu či v bankovnictví souhlasí i liberál. Dnes navíc skoro každý evropský stát přerozděluje skrze daně 40 až 50 % HDP. To je sice nepěkné (liberálovi je smutno), nemůžeme se však potom českému voliči divit, že to považuje za "normální". Padesátiprocentní přerozdělování přitom dozajista a doslova znamená, že stát má ekonomiku "pod kontrolou". Osmdesát procent Čechů si podle zmíněného průzkumu myslí, že stát si má "ponechat kontrolní balík v bankách". Tato otázka je však zcela zbytečná, protože tyto balíky jsou naštěstí prodané. Ve skutečnosti jde asi o to, že se občané bojí o své bankovní vklady. Ty jsou ale stejně pojištěné, a toto pojištění je organizováno a nařízeno státem. Polovina občanů se zas domnívá, že "stát má pomáhat velkým podnikům". To není špatné číslo. Je rozhodně nižší, než kdybychom provedli podobný průzkum mezi všemi našimi poslanci. A můžeme se vsadit, že podobně (či spíše daleko hůře) by dopadly průzkumy například ve Francii. Ono to s námi nakonec není tak špatné. Fakt, že 80 % občanů "není spokojeno s průběhem privatizace" je přece úplně normální. Privatizace byla ekonomická nutnost, která nebyla populární a oblíbená v žádné zemi, ve které se kdy uskutečnila. A hlavně: ten, kdo se snad domnívá, že zrovna česká privatizace proběhla či probíhá příkladně, patří asi rovnou na psychiatrii.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.