Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Lidové noviny

Výkřiky, ne závazky

18.5.2002

Strany by měly v programech odlišit neměnné principy od pouhých nápadů

České politické strany - především ty větší - se snaží před volbami upoutat pozornost maximalistickými hesly, výkřiky a požadavky. Například ODS přichází s nápadem rovné daně pro všechny bez výjimek a dobrý strýček Špidla chce zas na dvě děti vyplatit rodičům sto deset tisíc korun. Na všech těch nápadech je zajímavé snad jenom to, že se neuskuteční, zejména ne v příštích čtyřech letech.

Já nic, to přece oni!

Programové nápady, které prosadit nelze, se vykřikují do světa nesmírně snadno. Nic se tím totiž neriskuje. Nikoho to nic nestojí a nikoho to nic stát nebude. Když sám vím, že to nepůjde, nemusím také nic složitě propočítávat a hlavně: po volbách pak stačí vynadat voličům, že mi nedali 51 % hlasů, nebo to stačí všechno svést na případné koaliční partnery. Tedy pro případ, že by to někdo vzal vážně a kdyby se náhodou ještě někdo někdy vyptával, kde že to vlastně zůstal onen slavný nápad rovné daně či dárku pro rodiče. České politické strany nemají rády zodpovědnost, a proto dávají před reálným programem přednost výkřikům, které nikoho, nijak a k ničemu nezavazují.
Sama myšlenka rovné daně není špatný nápad. Realita je ovšem taková, že na něj ani sociální demokracie, ani lidovci a pochopitelně ani komunisté nikdy nepřistoupí. Idea rovné daně totiž odporuje základům paternalistické ideologie těchto stran. Socialisté budou vždy žádat progresivní zdanění bohatých a lidovci daňové úlevy „pro rodinu“. A ODS to dobře ví. Možná by s její myšlenkou mohla koketovat Unie svobody (nebo její část) v případě, že se Koalice rozpadne, ale najisto s tím počítat nelze. Jenže ani s případnou podporou Unie svobody nemůže ODS získat potřebnou parlamentní většinu k prosazení této myšlenky. Na rovné dani je přitom podstatné to, že ji nelze zavést jenom napůl.
ODS dobře ví, že u nás nemáme většinový volební systém, a i kdybychom ho měli, nebude zisk 51 % parlamentních křesel pro tuto stranu pravděpodobný. Navíc má ODS v případě rovné daně problém s důvěryhodností. Prosazovala tuto myšlenku již před minulými volbami, ale pak dala přednost podpoře Zemanovy vlády a celé čtyři roky o rovné dani svatouškovsky mlčela. Pár let předtím tatáž strana zase vymyslela zákon o povinnosti všech vlád předkládat již navěky vyrovnané rozpočty. Kde je dnes tomuto skvělému nápadu konec?
Podobně je na tom ČSSD s koňskou injekční dávkou rodinám. S kým jít v této věci do holportu? Snad s komunisty? To ne, to určitě nebude stát Špidlovi za to. A komunistům by mohlo také vadit, že to nevymysleli sami. Špidlou navrhovaná částka znamená tak neuvěřitelně drahou a rozhazovačnou politiku, že by ji nepodpořili ani lidovci. Takže z toho zase nic nebude.

V tomto ohledu je paradoxní, že ani ČSSD, ani ODS nevylučují po volbách velkou koalici. Ta se dokonce mnohým pozorovatelům jeví jako nejpravděpodobnější varianta povolebního uspořádání. Takže to s těmi plány asi nebude tak horké. Nebo tu máme pro obě strany návrh: velká koalice ČSSD - ODS může prosadit rovnou daň i sto deset tisíc na každé dvě děti. Jak krásně to půjde dohromady!

Říci jasně, z čeho nelze slevit

Politické strany by lépe posloužily voličům, kdyby vymezily mantinely a rozlišily své principy a vlastní ideologii od zmíněných „skvělých nápadů“, jako je rovná daň (tu mimochodem nevymyslela ODS, ve světě jde o myšlenku odvěkou, i když málokde uskutečněnou). Neocenitelný servis pro voliče by spočíval v tom, že by na základě volebních programů získali rámcovou představu, co jsou pro jednotlivé politické strany principy, z nichž nelze v rámci koaličních jednání slevit, a co jsou jen lopatou nahozené nápady, kterých se strana může také vzdát.
Tak například si lze jako ideologický princip ODS představit to, že tato strana vstoupí do koalice pouze s tím, kdo jí pomůže snížit daňové zatížení. Způsob může být předmětem případného koaliční jednání, přestože ODS dá najevo své priority. Podobně může své principy razit pravděpodobně v opačném gardu ČSSD.
Program Koalice má problémy opačného rázu: je natolik opatrný a bezvýrazný, že je z něj zřejmé pouze to, že nejdůležitější ze všeho je dostat se znovu do vlády a potenciální partnery příliš nepopudit. Hlavně si nikoho předem nenaštvat a neprezentovat předem nic principiálního!
Český volič má tedy zatím jedinou jistotu, a sice že do vlády se hrne úplně každý, a proto každý může „beztrestně“ slibovat a navrhovat cokoliv.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.