Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

České kapitalisty zkouška teprve čeká

22.03.2002
Stále platí, že česká ekonomika (především pak průmysl) je takzvaně dvourychlostní. Ekonomický růst táhnou spolehlivě především firmy vlastněné strategickými zahraničními investory. Zároveň je však možné, že skutečně existuje cosi jako "nová" generace nebo "druhá", postprivatizační generace českých manažerů a vlastníků, jako jsou pánové Komárek, Kellner, Chrenek, Otava, Koláček, Šmejc, Hušák, Pitr, Babiš, Teplý a podobně.

Ne všichni jsou opravdu "novou" či ve vztahu k privatizaci "druhou" generací, část z nich přežila celá devadesátá léta. Společného mají především to, že všichni z nich jsou draví a poměrně drsní obchodníci, a kdyby se v tuto chvíli zbavili svých podílů a pozic ve firmách, nemusí se do konce života namáhat. Všichni výše zmínění pánové mají také společné to, že jsou velmi zdatnými lobbisty a umějí se přátelit s vlivnými lidmi a politiky. To však ještě neznamená, že většina z nich také bude svým firmám prozíravým a zodpovědným vlastníkem či manažerem. Mnozí z nich své podíly brzy prodají zahraničním investorům a kvalitu ostatních prověří čas. Obchodní zdatnost řady z nich spočívá či spočívala ve schopnosti získat firmu či skupinu firem pod svou kontrolu, někteří z nich dokázali také finančně konsolidovat skupinu firem. Není jisté, že stejně dobře dokážou prodávat výrobky, zajistit či udržet trhy a vybudovat kvalitní a perspektivní strategii.

Už žádné maskáče a drahé plechovky

Ono vlastně především záleží na tom, s kým tuto takzvanou "druhou generací" českých manažerů srovnáváme. Pan Stehlík chodil po kladenské Poldovce v maskáčích, s pistolí za pasem a nutil zaměstnance zpívat vlastenecké písně. V kanceláři měl vycpaného medvěda (jistá podobnost s ocelářem z Jarmuschova filmu Dead Man je opravdu čistě náhodná). Jeho "obchodní úspěch" s těmito praktikami pochopitelně korespondoval. Lubomír Soudek zase netušil, že podnik existuje pouze proto, aby vytvářel zisk. Jako by smyslem podniku byla nekonečná expanze a zabezpečování výroby. Soudek rozšiřoval podnik formou nadýmání: od plechovek po Tatrovku, ztráta neztráta, odbyt neodbyt, zisk nezisk. Dnes si již snad zaplaťbůh nikdo nemyslí, že být "říďou" podniku za komunismu je dobrý předpoklad pro vlastnickou a manažerskou funkci v tržní ekonomice. Další slavné hvězdy devadesátých let se ukázaly být čistými zloději a podvodníky (například Viktor Kožený), takže ona laťka pro srovnání stojí tedy skutečně příliš nízko.

Jiné je především bankovnictví

Jde opravdu o český kapitál a české kapitalisty? Většinu Agrofertu ovládá například neprůhledná švýcarská firma. Kdo stojí za ní? Tuto otázku (totiž: "Kdo za nimi stojí?") si můžeme položit i u některých dalších manažerských "hvězd". Nemůžeme však s jistotou doložit, kdo je v pozadí, proto zůstaňme zatím u otázky. Všichni čeští "velkoprůmyslníci" zůstávají produktem českého prostředí a nikdy bychom je neznali bez postprivatizačního chaosu na českém kapitálovém trhu, kdy bylo možné prakticky vše. Lidé jako Šmejc, Květ a Souček mají úzké vazby na shluky firem okolo bývalé IPB, jejichž krach budou ještě dlouho platit všichni daňoví poplatníci. O neprůhledné privatizaci karlovarského porcelánu do rukou Porcely Plus se popsaly stohy papíru. PPF a Petr Kellner snižovali zisk kontrolovaných firem, aby mohli získat majoritu jinde, například ve vlastním holdingu. Zákon takovou praxi tehdy bohužel toleroval. Pan Komárek měl zase úzké vazby na SPP ještě za Jána Duckého a s americkými investory v Moravských naftových dolech doslova vyrazil dveře. Podnikání většiny jmenovaných má úzké vazby na stát a vládní politiku. Nejde nikdy o aktivity čistě tržní. Sazka má státní monopol, úspěch uhelných firem je navázán na vládní energetickou politiku a konsolidaci a "reprivatizaci" ocelářství a železářství a podobně.

Konec jednoho bankovního socialismu

Pro většinu českých průmyslníků je snad také charakteristické to, že v jejich osobě se slučuje vlastnická i hlavní manažerská funkce. Jejich podniky si nechodí pro finanční zdroje na kapitálový trh. Nevíme tedy zatím, jak jejich schopnosti veřejný trh vlastně nakonec hodnotí. Víme však cosi o vývoji akcií Unipetrolu v posledních týdnech, tedy poté, co jej získal Andrej Babiš a Agrofert. Hlavní změnou je nakonec změna vnějšího prostředí, tedy konec bankovního socialismu v Česku (či konec "politického bankovnictví"), který se projevuje právě nyní a bude a je do značné míry testem schopností zmíněných podnikatelských hvězd. Bez dobrého a důvěryhodného obchodního plánu a solidní úvěrové historie již dnes nikdo nikomu peníze půjčovat nebude. A alespoň ve vztahu k věřitelům bude bezpochyby vyžadována transparentnost a solidní audit. Všechny podnikatelské "hvězdy" tedy teprve projdou opravdovým testem.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.