Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Evropská ústava: kompromis

06.10.2003
Ten, kdo se o vývoj prací na evropské ústavě po celé dva roky nezajímal a teď si ji vytiskl z internetu, musí zírat na celý dokument poněkud zkoprněle. Tlustý fascikl, který mu leží na stole, se asi "líbí" či zamlouvá málokterému naturelu. Zároveň je zřejmé, že to není text, který lze snadno vysvětlit, není to bohužel "dílo", jehož smysl rychle pochopí v základu třeba děti na základní škole. Přitom dokument, který se chce nazývat ústavou, by tento nárok splňovat měl. Text evropské ústavy nesplňuje ani estetická kritéria. Zatímco lze s vážnou tváří a beztrestně tvrdit, že například text americké ústavy je "krásný" a stavba kompaktní, o návrhu evropské ústavy to při nejlepší vůli nikdo říci nemůže. Jenomže Evropa není Amerika konce 18. století. Ústavu nepíše několik ctihodných, vážených, vzdělaných svobodomyslných gentlemanů, ale je výsledkem politické práce představitelů kontinentu, který je ideologicky zájmově a národnostně roztříštěný. Jako taková představuje prostě kompromis. Každý liberál vychází z teze, že úkolem ústavy je pouze rozložení a vzájemná rovnováha jednotlivých mocí ve státě. Ústava má být ústavou co nejjednodušší, co nejkratší, co nejsrozumitelnější. Jenže v Evropě se vyskytuje sotva také deset procent liberálů. Žijí tu s nimi konzervativci, křesťanští demokraté, socialisté, sociální demokraté, zelení, ateisté, pokrokáři, komunisté a kdoví kdo ještě. Snem každého liberála je, aby se ústava zabývala pouze pravidly hry. Ale například snem každého socialisty naopak je, aby ústava obsahovala také zbožná a snová ideologická přání (právo na práci apod.). Socialista dělá z ústavy volební program. Liberál však socialistu nikdy nepřesvědčí. Socialista ho poslouchat nebude. Ale tradiční souboj ideologií není všechno, co se na výsledném návrhu ústavy podepsalo. Do ústavy se promítají také tradiční národní a ekonomické zájmy jednotlivých států. Podstatné nakonec je, že ústava rozhodně nepředstavuje změnu k horšímu. Neobsahuje například nic, co nenajdeme v listinách práv a svobod ústav jednotlivých států. Ten, kdo se pozastavuje například nad "právem na práci" v preambuli, nechť si laskavě přečte, co vlastně říká Listina práv a svobod české ústavy. Evropská unie dosud stála na houštině složitých mezistátních smluv. Nová ústava - ač je složitá - je přece jen mnohonásobně jednodušší dokument než všechny tyto mezistátní smlouvy, které zatím zakládají unii. Mnozí kritici upozorňují na to, že na téma ústava neproběhla dostatečná diskuse. Na to lze pouze říci, že jak kde, v které zemi. Diskutovat se určitě mohlo a mělo více. Odpovědnost nesou média i politici, kteří nezískali pro toto vážné téma dostatečný zájem veřejnosti. Jenomže: vzpomeňme si na vznik české ústavy, která se připravovala v roce 1992 a přijata byla v roce 1993. Veřejná diskuse o tomto dokumentu tehdy také téměř neproběhla, přesto česká ústava dobře slouží jako solidní základní stavební kámen české státnosti. Diskuse nad ústavami je vždy v každé zemi a společnosti - ať se nám to líbí nebo ne - přece jen především diskusí společenských elit.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.