Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Irák řeší podobné věci jako kdysi Česko

16.10.2003 - JAN MACHÁČEK, HANA LEŠENAROVÁ

Bankéř Pavel Kysilka ukazoval Iráku na českých chybách, čemu se má vyhnout při obnově ekonomiky

Bývalý viceguvernér České národní banky Pavel Kysilka a bývalý ministr průmyslu Vladimír Dlouhý se nedávno ocitli v Bagdádu. Místní prozatímní vláda a koaliční správa pozvaly reformátory z bývalých komunistických zemí, aby Iráčanům poradili nejschůdnější cestu z komunismu ke kapitalismu. A jak popisuje Kysilka, Češi měli hodně co nabídnout, právě co se týče chyb, kterých by se v Iráku měli vyvarovat.

Jak jste se do Bagdádu dopravili?

Letěli jsme vojenským letadlem Herkules z americké letecké základny v Kuvajtu. V tom sedíte na lavici, máte nad sebou padáky a nejsou tam okna. Při přistání nad Bagdádem nemůže klesat přímo, protože je nebezpečí pozemních útoků, takže pomalu spirálovitě slétává. Do tzv. zelené zóny jsme jeli v neprůstřelných vestách a helmách, protože konvoje jsou terčem sebevražedných útoků.

Nespočívaly české rady spíš v poučení se z chyb?

Náš přístup byl následující: prošli jsme tím, tato zkušenost je bolestivá, přemýšlejte sami, co z toho si vezmete a co ne. Rozdělili jsme vše na pozitiva a negativa. A je hodně zajímaly i ty negativní zkušenosti. Koneckonců se jednání jmenovalo Lessons Learned (Ponaučení). Ale byli tam i tací, kteří se stavěli do role školitelů, což vyvolávalo negativní reakce Iráčanů.

Co všechno je v Iráku třeba privatizovat a co je už soukromé?

Irácká ekonomika za Saddáma hrozně zesocialističtěla. Má centrálně řízené, dotované ceny. Státní sektor se na HDP podílí jakoby málo, čili jen 15 či 25 procenty. Ale zahrnuje banky, sítě a klíčové firmy, takže má v ekonomice daleko větší roli. Takže jsem jim vysvětlil, že privatizace je pro ně problém. Což je právě jedna z nejbolestivějších zkušeností z Česka: neprovedená privatizace bankovního sektoru a licenční politika. Další zkušeností je, že se připustilo silné vlastnictví a banky vlastní ekonomiku přes svoje investiční fondy. Privatizace bank u nás byla bolestivá, ale o to větší plody potom přineslo, když se ta chyba napravila, i když pozdě a s velkými škodami.

A co ceny potravin?

Irák prošel válkou a blokádou, takže vedle normálních tržních mechanismů musel nastoupit provizorní distribuční systém potravin pro ty nejchudší. Tím se míchá centrální přidělování s volným trhem. Ten je v Iráku naprosto hrůzným způsobem deformován regulací cen. Elektřina je skoro zadarmo, benzin je díky státním dotacím neúměrně levný, což vede k tomu, co i my perfektně známe z komunistické ekonomiky: k hromadění věcí, nadměrnému kupování a pašování do zahraničí. U benzinek člověk vidí stometrové fronty. Lidé kupují benzin za dotovanou cenu nejen pro sebe, ale hlavně na pašování za tržní ceny do zahraničí nebo prodej na černém trhu za vyšší ceny. Jsou tam všechny ty perverznosti, které známe z centrálního plánování. Jsou však zesíleny tím, že Saddám ekonomiku tvrdě reguloval a potom prošla válkou.

Privatizace iráckou cestou?

Kloní se Irák k privatizaci do rukou zahraničních investorů, nebo chtějí angažovat občany ve stylu kuponové privatizace?

Co se týče privatizace, zatím není nic jasné. Nejsou připraveni ani Iráčané, ani koaliční správa. Jejich nepřipravenost je do očí bijící. Ale když si vzpomenu, o čem se tady diskutovalo v roce 1989 a 1990, moc se to neliší. Koaliční správa kolem některých témat, jako je prodej ropného průmyslu, chodí jako kolem horké kaše a téměř je tabuizuje. Toto odvětví je chápáno jako rodinné stříbro. Snažili jsme se vysvětlit, že privatizovat bez uvolnění cen je nesmysl. Kdo by v Iráku investoval, když neví, co bude s cenami. Dvě základní námitky Iráčanů byly podobné tomu, co jsme tady slyšeli v roce 1989: Ano, my známe základní zákony trhu, ale když uvolníme ceny a necháme na ně působit nabídku a poptávku, bude to mít negativní sociální důsledky. Lidé budou platit tržní ceny za potraviny, elektřinu a benzin. Když budeme privatizovat, ještě více se zvýší nezaměstnanost, nyní odhadovaná na 60 procent.

Co jste jim tedy poradili?

Řekli jsme jim: Musíte mít výkonnou tržní ekonomiku s liberalizovanými cenami, privatizovaný bankovní sektor, rozumně regulovanou sociální síť. Tu můžete na začátku dotovat z příjmů z prodeje ropy. Oni mají obrovskou šanci vybudovat díky ní finančně nákladný sociální polštář. Těžba ropy se rychle obnovuje a cílový objem pro příští rok je 3,5 milionu barelů denně, což už je relativně slušné číslo a pomohlo by reformě. Ale problém je, že technická zranitelnost a křehkost je zneužívaná ze strany Syřanů, Saúdů, Iráčanů a domácí opozice, kteří si bytostně nepřejí, aby tam vznikla fungující prosperující, byť islámská demokracie. To je pro ně smrtelné nebezpečí.

Tamní vláda asi nemá silný mandát reformy uskutečnit.

Její mandát je slabý. Ale čeká se, že tato vláda alespoň na papíře připraví některé reformy či strategie. Samozřejmě je realizovat nebude. Navíc spojenci jsou velmi zdrženliví, aby jí něco vnucovali. Není šance jim vnutit třeba model Německa a Japonska (po 2. světové válce). I Iráčané, kteří žili na Západě, se toho bojí.

Oni se bojí sociálních dopadů?

Spíše politických. V Iráku se kvůli všemu chodí na ulici. Když se o pár halířů zdražil benzin, byly ulice plné lidí s kalašnikovy. V celém regionu není kultura tržních cen. V Kuvajtu je elektřina zadarmo a benzin skoro zadarmo. Přitom než se Saddám ujal vlády, nějaké principy trhu v Iráku byly. A země měla HDP na hlavu jako Itálie a Austrálie. Nyní je asi na úrovni Konga.

Existují vůbec data o stavu ekonomiky a majetku?

Makročísla mají, ale často jsou to jen hrubé odhady. Kultura majetku tam existuje, takže to by právně nemusel být problém. Ale na poli finančních a ekonomických čísel to je naprosto nedostatečné.

Funguje tam centrální banka?

Formálně ano, ale je to odbor ministerstva financí.

Na řešení její nezávislosti však asi ještě nedošlo?

Ne. Jestli se rozhodnou pro liberalizaci, musí mít příslušnou fiskální a zejména měnovou politiku, aby se nespustila hyperinflace. To je zcela klíčové, což jsme jim říkali. Jeden z místních vysokých vládních úředníků - což se zase neliší od našeho roku 1989 - odpověděl, že měna není problém, když nebudou peníze stačit, banka je vytiskne.

Je významný nástup nové měny?

Byla snaha co nejrychleji odstranit staré bankovky s emblémem Husajna, což připomínalo starý režim, ale není to žádná měnová reforma. Spíš jde o symbolický akt.

Bezpečnost především

Jak dlouho to bude ještě trvat, než se situace zklidní a začne se privatizovat první banka?

Ty největší banky jsou státní. V Iráku však za Saddáma vznikly desítky malých soukromých bank. Licence dostávali Saddámovi přívrženci. Řekl jsem, že by se měla vymyslet minimální velikost bank. Tak je přinutíte k fúzím a zároveň necháte do oboru vstoupit zahraničního investora. To však má tisíce předpokladů: politickou a makroekonomickou stabilitu, liberalizované ceny, bezpečnost. Jedna věc je technický plán: jak zrekonstruovat ropný průmysl, aby produkoval 3,5 milionu barelů denně, na což tam mají odborníky. Ale není tam bezpečnost, na sítě neustále někdo útočí. Musí fungovat samospráva, infrastruktura a vláda, což dosud chybí. Když padl režim Saddáma Husajna, možná si Iráčané oddechli, protože jeho útlak byl strašně krutý. Ale na druhou stranu jim nikdo nevysvětlil, že nemohou čekat, že druhý den půjde proud a budou fungovat nemocnice. Přesně to od Američanů očekávali, takže v Iráku nastalo vystřízlivění. O to větší je možnost, že tam budou ulice plné lidí. A každá rodina v Iráku má kalašnikov. Mimochodem se mu tam říká Brno, protože Irák dovážel zbraně ze zbrojovky v Brně.

Budete jezdit do Bagdádu často?

Asi ne, ale navázali jsme kontakty a dohodli se, že mohu poskytovat konzultace.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.