Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Jaký by byl Miloš Zeman na Hradčanech

27.11.2002
Šance Miloše Zemana stát se prezidentem ani po stranickém referendu příliš neporostou. Otakar Motejl se zatím jeví jako průchodnější kandidát. Ale jaký by byl Zeman prezident? Těžko hádat. Až dosud bylo jeho vystupování úzce spojeno s bojem o voliče. Je tu tedy jistá naděje (ale jenom naděje), že toho nejhoršího, co bývá s jeho osobou spojováno, by se snad dokázal v prezidentské funkci vzdát: Zeman je pragmatik a oportunista. Sociálním demokratem se například stal až v roce 1992, do té doby se prezentoval jinak, spíše pravicově. Díky iniciativě poslance FS Zemana se podařilo v roce 1990 prosadit, že obchody nebyly draženy do rukou stávajícím nájemcům: tedy řeznictví řezníkům, trafiky trafikantům.

Řeznický pes na Hradě

Dnes však Zeman zase neopomněl novináře ubezpečit o tom, že v senátních volbách dal svůj hlas kandidátovi ODS. Miloš Zeman je bezpochyby velmi inteligentní, anglicky umí obstojně a ví cosi - na rozdíl například od Otakara Motejla - i o světové politice. Ve světě mezinárodní politiky má dnes už i své známé a spojence, a to může být jeho velké plus. Jenomže těžko představitelné je na postu prezidenta jeho hulvátství. Jistě, do značné míry to bylo promyšlené. Tím, že Zeman mluvil hůř, než se křičí na fotbale, bojoval o podporu jistých voličských vrstev. Ale tohle chování také souvisí s opojením mocí. To hulvátství mu zkrátka a dobře snadno a stále lépe šlo. Pokus o kultivaci se prostě nemusí povést (nebo vůbec konat), protože Zeman má dneska tu papalášskou sprostotu hluboko pod kůží. Urážkám na adresu novinářů se Zeman přiučil u Thatcherové a Reagana a ještě to po svém hodně přitvrdil. Možná to politikům trochu pomáhá, lidé totiž nikde na světě nemají novináře moc rádi. Ty známé řeznické výlevy na jejich adresu, to možná nebyl jenom kalkul partajní politiky. Zeman totiž přetéká samolibostí, myslí si, že jeho inteligence nemá hranic. Doslova železně je pak přesvědčen o svém úžasném smyslu pro humor.

Pakty s ďáblem

Zeman hrál vždycky dvojí hru. Přivedl si na úřad bolševika Šloufa a jeho svitu, která se neštítí mafiánství a vydírání, avšak jako na svého nástupce ukázal na Špidlu, který je sice socialista, ale slušný člověk. Vyhlásil akci Čisté ruce a pak přihlížel bujení korupce, toleroval podivné partajní financování i Kavanovy a Srbovy kejkle. Hrál si na levičáka, ale úspěšně zprivatizoval banky. Sebral odvahu k razantnímu zásahu v IPB, ale posvětil prodej ruského dluhu apod. Značnou potíž znamená i to, že Zeman vždy představoval stejnou neúctu k ústavě a právu jako jeho "milovaný rival" Václav Klaus. Nezapomínejme, že prezident je na poli jmenování šéfů státních institucí jedním z nejsilnějších hráčů v ekonomice. Chceme, aby si zase přivedl na Hrad Šloufa a jemu podobné najmenoval do funkcí? Jde i o to, s čí podporou by se Zeman na post prezidenta vyhoupl. Od toho by se odvíjela jeho případná loajalita, třeba v oblasti milostí. Zeman je zkrátka velmi riskantní volba s těžko předvídatelnými důsledky.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.