Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Kdy a jak prodat sítě

24.07.2002
Nová vláda ještě nedostala důvěru parlamentu, a již dnes se v médiích objevují úvahy na téma, zda ministři náhodou nezačínají váhat s privatizací, jestli proti ní náhodou nejsou zaujati. Vláda ještě ani nepředložila parlamentu program, a již dnes mnozí hrozí, že vládní postoj k privatizaci bude prý ovlivněn její levicovou ideologií. Nový ministr pro informatiku Vladimír Mlynář ještě v tuto chvíli ani neví, kdy, jak a do jaké míry přebere portfolio komunikací, ale mnozí experti již teď dobře vědí, že Mlynář prý není nakloněn brzké privatizaci Českého Telecomu. Je to všechno dáno tím, že do poslední chvíle se zdálo, že minulá Zemanova vláda učiní na poslední chvíli jisté nezvratné kroky směrem k privatizaci síťových odvětví, na které bude nová vláda povinna navázat. To se však Grégrovi a Zemanovi přes všechnu urputnou snahu příliš nepovedlo. Nová vláda je sice také vládou sociální demokracie (především), ale je to zároveň vláda úplně jiná. Není svázána žádným opozičněsmluvním blokem, nerozhodují v ní neblaze proslulí Zemanovi poradci apod.

Lobbisté jsou zatím zmateni

Nejrůznější lobbisté, "experti" a privatizační poradci, kterými se to v pražské kotlině jen hemží, jsou najednou poněkud zmateni. Prostředí, ve kterém se pohybovali jako ryby ve vodě, už tu najednou není a bude jim asi nějakou dobu trvat, než se zorientují a získají nové spojence. Zatím tedy mnozí z nich zásobují novináře svými obavami ze zpomalení privatizace. Především s privatizací telekomunikací je podle mnohých z nich třeba pospíchat. Koaliční smlouva, která bude základem programového prohlášení vlády, je v oblasti privatizace na slovo skoupá. Zatímco v ní najdeme čtyři dlouhé paragrafy o jakési informační a znalostní společnosti, s tak důležitou oblastí vládního rozhodování, jako je privatizace, se smlouva vypořádává pouze jednou větou: "Smluvní strany vyhodnotí stav a výsledky privatizace síťových odvětví a zváží další postup restrukturalizace a privatizace s cílem zajistit konkurenční prostředí..."

Grégrova nekoncepčnost

Jinými slovy: vláda si to chce rozmyslet a její programové prohlášení asi zůstane podobně na slovo skoupé. To, že si chce vláda tuto oblast promyslet, je jedině dobře. Zemanova vláda dobře a rychle privatizovala banky, ale její zbylá privatizační rozhodnutí jsou snad s výjimkou Transgasu (na hodnocení úspěšnosti celé akce je třeba delší čas) naprostou katastrofou. V oblasti privatizace energetiky způsobil minulý ministr Grégr takový chaos, že je nejlépe smést všechno pod stůl a začít přemýšlet znova. Koaliční smlouva mluví o potřebě "novelizovat energetickou koncepci státu". To je jedině dobře, protože Grégr (ani celá Zemanova vláda) vůbec žádnou koncepci neměl, a naopak dal nové vládě do vínku pravý opak slova koncepce. Privatizace či neprivatizace síťových odvětví nemá nic společného s nějakou levicovostí či pravicovostí (pravicová ODS ještě nedávno protežovala "privatizaci" ČEZ a lokálních distributorů do rukou francouzského státního monopolu). Prodej tzv. utilities je něco zcela odlišného než privatizace obchodů, služeb či průmyslu. Je jistě dobře, když síťová odvětví získají v integrované globální ekonomice své strategické partnery, ale důležité jsou především důvody, které vládu k úvahám o privatizaci vedou. Privatizace jde snadno zpackat. Je logické, že nová vláda chce nejprve vybudovat energetickou koncepci a pak teprve činit případná nezvratná rozhodnutí v privatizaci energetiky. Skutečnost, že koaliční smlouva zdůrazňuje "účinnou ochranu zájmu zákazníků", lze považovat za docela povzbudivý výchozí bod. Pro bývalého ministra Grégra stály totiž zájmy zákazníků evidentně na posledním místě.

Teď, nebo nikdy

V případě privatizace síťových odvětví musí brát vláda v potaz celou řadu zájmů a kritérií, které mezi sebou bude muset vyvážit. Jedním z nich je zájem prodávané firmy najít firmě strategického a kapitálově silného partnera, který zajistí investice a rozvoj podniku. Dále je tu hledisko ceny prodávaného podniku a její případné maximalizace. Používat privatizační příjmy na výdaje státního rozpočtu není systémově správné. Jde o to, zda je tato vláda schopna a ochotna se bez privatizačních příjmů státního rozpočtu obejít. Rozhodně by se toto téma mělo stát důležitou součástí vládního prohlášení. Třetím kritériem je pak zájem spotřebitele a zákazníka na nízké ceně, kvalitě a konkurenčním prostředí. Vezmeme-li v úvahu všechna kritéria, musí nám vyjít, že na privatizaci Českého Telecomu není právě teď vhodný čas. Ti, kteří dnes tvrdě lobbují za privatizaci Telecomu, budou jistě argumentovat tím, že je třeba spěchat, protože zájem partnerů o Telecom bude prý měsíc od měsíce slabší (argument "teď, nebo nikdy"). Stejně tak je možné, že se situace brzy obrátí. Pozoruhodné například je, že známý guru amerických investorů Warren Buffet, který si rozhodně nespálil prsty v telekomunikačně-internetové bublině, začíná dnes skupovat akcie některých telekomunikačních gigantů.

Zpackaná privatizace

Příkladem zpackané privatizace budiž prodej Českých Radikomunikací z loňského podzimu. Vláda je prodala v nejhorší možnou dobu za mrzký peníz a podnik nečeká nic jiného než rozprodej po částech. Totéž německo-dánské konsorcium, které získalo České Radikomunikace, je dnes jedním ze dvou zbylých zájemců o Český Telecom. Špidlova vláda se dnes mnohým jeví jako vláda pragmatická a ve vztahu k privatizaci ideologicky nezatížená. Ono je to spíše tak, že nová vláda se chce rozkoukat, rozmyslet a zvážit priority. Je to spíše logické a nová vláda na to má nárok.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.