Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Klaus, Senát a Ústavní soud

07.06.2003
V nejbližších několika týdnech rozhodne prezident Klaus spolu se Senátem o obsazení většiny míst v Ústavním soudu. Jde o jednu z nejdůležitějších pravomocí prezidenta. Teprve tento výběr bude opravdovým testem kvality Klausova prezidentství. Ne podle návštěv vesnic, kde "žádný prezident ještě nikdy nebyl", nýbrž teprve podle výkonu této důsažné pravomoci poznáme, jak to Klaus s institucí prezidentství vlastně myslí. Něco podobného platí pro Senát. Potvrzení osmi kandidátů na funkce ústavního soudce bude historicky nejdůležitější událostí v zatímní práci horní komory, a rozhodně nejdůležitější událostí v práci Senátu za tento rok. Současný Ústavní soud, jenž vznikl v roce 1993, si vydobyl vysokou prestiž, ale většině soudců teď bohužel končí mandát. Verdikty Ústavního soudu doslova vyčnívaly z moře české politické špíny a mizerných výkonů justice. Ústavní soud nás zachránil od neférového volebního zákona z dílny ČSSD a ODS, uhájil nezávislost centrální banky a lustrační zákon, vyjadřoval se k bezpočtu majetkových a restitučních věcí a v poslední době musel rozhodnout i o mnoha věcech ekonomických: o regulaci nájemného, monopolu v cukrovarnictví, Českých drahách... Ústavní soud se mnohokrát zastal občanů ve vztahu k všemocné byrokracii, které například stanovil povinnost odpovídat na podněty občanů. Soud při ochraně ústavy prokázal slušnost, principiálnost i velkorysost, ale mnohokrát u něj našli zastání i obyčejní lidé. Tohle všechno se od července může změnit. Při výběru soudců měl prezident Havel mimořádně šťastnou ruku. Ústavními soudci se stali lidé, kteří se vrátili z emigrace (Klokočka, Wagnerová), několik politických vězňů (Kessler, Procl) a naštěstí jen málo kariérních právníků. Nikdo z ústavních soudců nikdy nezneužil imunitu a nezpůsobil žádný skandál. Je dobře, že se Senát rozhodl požádat prezidenta, aby předložil ke schválení jména všech kandidátů na ústavní soudce najednou. Vezměme si například diskusi na téma bývalí politici v Ústavním soudu. Politiky - jsou-li slušní a mají-li erudici a vztah k tématu ústavy - nemusíme z této instituce a priori vylučovat. Záleží však na tom, kolik jich v Ústavním soudu bude, kolik jich bude chtít prezident navrhovat. Zatímní výběr kandidátů na místa ústavních soudců budí rozpaky. Miloslav Výborný, kterého již Senát schválil, nemá sice na krku žádný politický skandál a patří mezi kolektiv spoluautorů české ústavy, jenže na toto téma nikdy nic nenapsal ani neřekl. Je-li Výborný bytostně svázán se stranickou politikou, je otázka, zda si teď každá politická strana bude klást nároky na jednoho soudce. Pavel Rychetský je zkušený právník, ale také straník každým coulem. Kudy Rychetský chodil, kritizoval Ústavní soud, jeho názor na regulaci nájemného se od Ústavního soudu liší diametrálně. Většinu zákonů, na které si někdo může u Ústavního soudu stěžovat, sám psal. Není to konflikt zájmů? Další Klausův kandidát, Aleš Pejchal, zastupuje zpravidla stát proti soukromým restituentům, tedy církvi a šlechtě. Opět jako právník představuje názor většinou výrazně odlišný od výroků dosavadního Ústavního soudu. Klaus vybral i dva současné soudce, Guttlera a Hollandera. U Guttlera může být potíž s vysokým věkem a Hollander je sice významný teoretik, ale přece jen bývalý komunista. Kandidáta JUDr. Baláše dosti diskvalifikuje jeho podivné angažmá v případu bývalé IPB. V každém případě: držme si klobouky, bitva o slušný, statečný a integrální Ústavní soud začíná.

Ústavní soud se mnohokrát zastal občanů ve vztahu k všemocné byrokracii. Při ochraně ústavy prokázal slušnost, principiálnost i velkorysost, ale mnohokrát u něj našli zastání i obyčejní lidé.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.