Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Klausův diplomatický tanec

11.04.2003
Ač bývá diplomacie někdy považována za disciplínu poněkud úlisnou a uhýbavou, neznamená to, že zahraniční politika, ze které diplomacie vychází, nemá stát na principech a hodnotách. Opak je pravdou. Bez ideálů a hodnot nemůže přece existovat ani žádný "sjednocující národní zájem". Česká zahraniční politika reprezentovaná a zastřešovaná prezidentem Havlem si získala v USA respekt ne snad proto, že Havel je spisovatel a bývalý disident, ale především proto, že Havlem reprezentovaná zahraniční politika vycházela ze srozumitelných ideálů a hodnot. Američanům, kteří se většinou považují za idealistický národ, byla srozumitelná. Nový prezident Václav Klaus oceňuje na Američanech jejich pragmatismus. Idealismus a pragmatismus jsou dvě strany téže mince. Američané mohou být pragmatičtí, protože jim to umožňuje jejich idealismus. Klaus otevřeně deklaroval, že chce dělat zahraniční politiku vycházející z tužeb většiny voličů. Tužby voličů se však jednak mění a jednak nemusí vyjadřovat vůbec žádné hodnoty. Taková zahraniční politika je zákonitě také nepraktická a nepragmatická. Politik, který v diplomacii vychází z populismu, musí pořád běhat od čerta k ďáblu. Musí pořád někde zahlazovat jizvy, hasit požáry a vysvětlovat, že to myslel tak či onak, a jinému zase, že to tak nemyslel. Přesně to se nyní děje Klausovi a bude to zákonitě pořád horší. Politik a diplomat, který integrálně vyjadřuje a ztělesňuje určité principy a hodnoty, nemusí běhat vůbec nikam. V základních věcech zůstává spolehlivě stejný. Jeho diplomacie je pak čitelná a transparentní. Nový prezident už toho v zahraniční politice stihl víc než dost. V Bratislavě v reakci na to, že slovenský prezident vyjádřil podporu zásahu v Iráku, prohlásil, že není důležité, to, "co říkáme, ale to, co děláme". Pro normální lidi je však důležité dělat a říkat totéž. V rozhovoru pro HN Klaus prohlásil, že základem našich zahraničněpolitických postojů musí být "kombinace". Potíž všech kombinátorů však je, že kombinují tolik, až je nebere nikdo vážně. Klaus se také vysmál visegrádské čtyřce, zajímá ho prý pouze sousedská pětka či čtyřka. Potíž sousedských uskupení však je, že každá země má nějaké jiné. Pan profesor už za jediný měsíc stačil urazit slovenskou vládní koalici, Maďary, polského prezidenta, amerického velvyslance, pár polských a slovenských novinářů, Sudeťáky, o Evropské unii se vyjadřuje uštěpačně pořád. Kde bude "prezident všech lidí" hledat spojence, až je bude potřebovat? Českou republiku čekají v dohledné době závody v populismu, a to bohužel i v zahraniční politice. To, co nestihne vláda přímo závislá na volebním cyklu, bude dohánět prezident, který již teď chce být především milován a zvolen podruhé.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.