Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Mýty kolem reformy a platů

26.06.2003
Kolem připravované reformy existuje nepřeberně mýtů. Není se čemu divit. Vládní koalice pořád přemítá nahlas a veřejně. Vláda neustále přichází s novými nápady, "definitivně" škrtá a odepisuje myšlenky staré, pak je zase vrací na stůl a potom je zase hází do koše. Jako bumerang se pořád vrací a mizí milionářská daň či registrační pokladny nebo majetková přiznání. Noviny vždycky o něčem informují jako o hotové věci, pak to zase najednou není. Stačí týden nečíst noviny a člověk neví, který nápad ještě platí. Co se týče reformního PR, má to vláda prostě za pět. Čert aby se v tom všem vyznal. Zkusme se teď na některé rozšířené mýty podívat, zodpovědět časté otázky. 1. Ořezávaní výdajů některých ministerstev (jako třeba školství) o pět miliard - je to vůbec reforma? Tohle zrovna reforma není. Je to prostě obyčejné aktuální šetření. Jako když rodina musí tváří v tvář náhle sníženým příjmům nakupovat levnější potraviny či přestat jezdit v létě k moři. Potíž je v tom, že většina koncepčnějších reformních kroků se v rozpočtu projeví až za několik let (například omezení státní podpory stavebního spoření). Proto musí vláda kromě reformy také nalézt aktuální rezervy uvnitř resortů. A to bude bolet nejvíc. 2. Jak souvisí hledání rezerv uvnitř resortů s platy? Tady žádná souvislost být nemusí. Ministr je manažerem svého resortu. On či ona musí umět hledat rezervy. Může si sám stanovit priority: místo zmrazování platů může slučovat školy či nemocnice, prodávat nemovitosti, propouštět. Počínat si jako každá firma v potížích, která však chce dlouhodobě přežít. Může třeba předložit vládě návrh na zavedení školného (což v případě ČSSD nehrozí). V praxi je situace pochopitelně trochu složitější, protože do školství mají co mluvit i obce a krajské samosprávy. Vždycky lze najít rezervy. Jde to u každého jednotlivce či firmy, musí to jít i u ministerstva. I Mareš s Buzkovou mohou dát například hlavy dohromady a začít pracovat na sloučení univerzitních a akademických pracovišť. 3. Mluví se o tom, že se na Slovensku snižují daně, a dává se to do kontrastu se zvyšováním daní a nesrozumitelnou reformou u nás. Slovenská reforma je skutečně jednodušší, transparentnější a odvážnější, má stanoven cíl. Ale není pravda, že se na Slovensku pouze snižují daně. Zavádí se sice 19% rovná daň z příjmu firem, zároveň však dochází k prudkému zvýšení DPH u většiny základních položek, a to v daleko větší míře než v České republice a náraz pocítí především obyčejní občané. 4. ODS také mluví hlavně o snižování daní. ODS žádnou reformu s detailními propočty připravenu nemá, zatím dává dohromady tým. Každá vláda bude muset škrtat, každá bude muset zvyšovat některé daně, chce-li jiné snížit. 5. Proč to jde současné vládě tak ztuha? Proč pořád mění priority reformy? ČSSD před volbami neupozornila své stoupence na nutnost škrtů a reforem. Reforma bude bolet především levicové voliče. Většina státních zaměstnanců volí levici, většina lidí, kteří využívají sociálních dávek volí levici. ČSSD se alespoň snaží vyvolat u svých voličů dojem, že to zabolí i tradičnější pravicové voliče: živnostníky a podnikatele.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.