Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Na mušce kritiků korupce je teď Polsko

21.07.2003
Nejsme zdaleka jediná postkomunistická země, která je kritizována za netransparentní a pomalou privatizaci a korupční prostředí. Na mušce kritiků je v tuto chvíli především Polsko. Svědčí o tom i hlavní editorial investorského a ekonomického deníku WSJ European ze středy 16. července, který se soustřeďuje na probíhající privatizaci polského ocelářství. Polská vláda rozhodla, podobně jako naše vláda v případě Nové huti, že o prodeji největší polské ocelářské firmy Polskie Huty Stali bude jednat exkluzivně s nizozemsko-indickým koncernem LNM Holdings. Podobně jako před necelým rokem u nás musí teď američtí U. S. Steel jenom čekat, kdyby to náhodou nevyšlo a polská vláda se s Indy nakonec nedohodla. WSJ jistě do určité míry hájí americké zájmy, přesto stojí za pozornost, co na polské privatizaci kritizuje: postupy a pravidla privatizace se neustále za pochodu mění, a proto nejsou čitelná, v Polsku existuje několik ministerstev, která do privatizace mluví, a nikdy není tedy jasné, co ještě platí. Informace o obsahu tajných nabídek pronikají předem do tisku. Tohle všechno musí znít našinci docela povědomě. Stačí si vzpomenout na rok a půl staré peripetie kolem neúspěšných pokusů o privatizaci ČEZ nebo aktuální spor o to, kdo má rozhodovat o privatizaci Budvaru. O naši privatizaci by však hlavní editorial ve WSJ asi nikdy nevyšel. Nejsme tak velký trh a nejsme tak důležitá země. Deník dále kritizuje, že Polsko za svými sousedy zaostává v posilování vlády práva (rule of law) a propadá se na žebříčcích korupce Transparency International. Transformující se evropské ekonomiky měly v průběhu devadesátých let své premianty. V první polovině 90. let jsme to občas byli i my. V kvalitě, rychlosti a transparentnosti privatizace (stejně jako v oblasti "economic governance") mají nyní západní média dva miláčky: Estonsko a Maďarsko. Fakt, že je nyní na tapetě Polsko, by nás však neměl uspávat. My tam nejsme hlavně proto, že nyní - po období opoziční smlouvy - média s hodnocením vyčkávají. Řada privatizací byla zastavena a teď se čeká, co bude dál.

***

Francouzský prezident Jacques Chirac navrhuje dočasné změkčení paktu stability. Skutečnost, že Německo a Francie začínají tlačit na rozpuštění paktu, má svou logiku. Německo je v recesi a francouzský růst se zpomaluje. Politici z obou nejvlivnějších zemí unie chtějí více utrácet a podporovat poptávku i na úkor dočasného zvýšení schodků nad povolenou hranici. Na jedné straně stojí varování některých ekonomů, že se v takovém případě měnová unie může třeba i rozpadnout. Jenže na straně druhé stojí argument, že to byla právě fiskální expanze, co pomohlo Spojeným státům lépe překonat globální ekonomický pokles. Od roku 2001, kdy měla tamní ekonomika ještě rozpočtový přebytek, se americký rozpočtový schodek zvýšil kvůli daňovým škrtům a vyšším výdajům až na dnešních 4,5 % HDP. Když to pomohlo Americe, může to částečně pomoci i Evropě. Pro Českou republiku z toho vyplývají dvě jasná poučení. Když se česká pravice podívá na USA, mohla by konečně přestat se svými nepraktickými dogmaty o prospěšnosti věčné vyrovnanosti rozpočtu. Na druhou stranu náš schodek pořád roste, a to navzdory tomu, že roste i ekonomika. Co se s českým schodkem bude dít, kdyby naše hospodářství začalo následovat německé a vydalo se na sestupnou dráhu?
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.