Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Nesnesitelně lehká přizpůsobivost

21.08.2003
Co je dnes ještě důležité ve vztahu k 21. srpnu 1968? Nejrůznější naivní a utopické představy pražského jara o společenském uspořádání to asi nejsou. Ekonomické teorie socialismu s lidskou tváří jsou dávno překonané. Podobně směšné nám dnes budou připadat tehdejší teorie z oblasti práva, úvahy o svobodě tisku, pluralitě a podobně. Pocit jistého kulturního rozmachu 60. let a nadšení spojeného například s vydáváním knih a rozkvětem hudby či divadla je do dnešní doby také těžko přenositelný. Někomu možná ještě zůstanou vzpomínky na společenskou solidaritu v ulicích, na pocit jistého rozhořčeného vzplanutí, na chvilkový dojem mravní převahy vůči statisícům okupantů a brutální síle jejich tanků. Na celém 21. srpnu je však pro dnešní dobu nejzajímavější právě to, co přišlo po něm, tedy normalizace.

Proč to šlo tak snadno

Jak je možné, že ideály a solidarita vydržely až na naprosté výjimky všem občanům tak krátce? Na okupanty to svádět nelze. Tak například svoboda slova tu zůstala ještě dlouhé měsíce poté, co se okupanti stáhli do lesů. Existuje mezi tanky někde v lesích a husákovskou normalizací skutečně tak úzká souvislost, jak jsou mnozí přesvědčeni? Je pravděpodobné, že vzniku kapitalismu či parlamentní demokracie by ruské tanky opravdu zabránily, to však ještě neznamená, že jsme si tu museli na dvacet let sami zařídit obzvláště odporný a zavrženíhodný husákovský režim založený na morální devastaci. Byl to režim tak hnusný, že se s ním mohla měřit snad jen honeckerovská NDR. Každá země RVHP či Varšavské smlouvy měla úplně jiný komunismus, ale ani v Maďarsku, ani v Polsku nikoho například nenapadlo vyhnat celou společenskou elitu z univerzit a vědeckých pracovišť. Husákovy kreatury se však nespokojily s likvidací elity ve společenských vědách, mstily se i na elitě z oblasti věd přírodních a technických. Kariéra byla znemožněna každému, kdo by snad mohl sloužit jako morální vzor. Bylo na co navazovat: lidi s pevným charakterem a společenské vzory z ulice, sousedství, pracoviště či sokolovny likvidoval systematicky už Heydrich a po něm 50. léta.

Diktatura kreatur

Husákovi lidé vsadili na to, že v této zemi se lidé snadno stanou cyniky, že rychle všechno vzdají, a sázka jim vyšla. Kdyby však zůstalo více lidí, pro které stálo za to, chovat se slušně, mohlo těch dvacet let, která následovala, vypadat úplně jinak. Zrůdnost husákovské normalizace spočívala v tom, že režimu bylo úplně jedno, co si kdo doopravdy myslí, čemu věří a co říká doma. Na veřejnosti se však říkalo jen to, co zapadá do linie. Dětem takhle byla lámána páteř ve většině domácností, ať již byli rodiče v partaji, či ne: Hlavně to neříkej ve škole, mohli bychom mít problémy! Symbolem husákovské normalizace je "prestižní herec", který večer hraje Hamleta, přes den točí roli estébáka v majoru Zemanovi a večer s kamarády nebo doma nadává na komunisty. Hlavní otázky v souvislosti se srpnovým výročím stojí takto: Jsme dnes lepší? Dokázali bychom lépe vzdorovat? Umíme už myslet si, říkat a dělat totéž? Umíme to vyžadovat po politicích? Už se nikdy nebojíme říct, co si opravdu myslíme? Doufejme, že se pravý stav věcí nepozná podle toho, že zase frčí pokleslá normalizační kultura.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.