Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Plastici zlobí českou justici

21.02.2003
Obnovený proces v kauze "Jirous a spol.", kterému se říká proces s Plastiky, demonstroval smutnou pravdu o české justici. V té bohužel převládá - a to hlavně na vyšších instancích - suché a nelidské přežvykování paragrafů (přílišný právní pozitivismus a formalismus) a bohužel také stesk po starých časech. Kauza Plastiků z roku 1976 je významná symbolicky. Například bývalý prezident Václav Havel - a nejen on - tvrdí, že bez tohoto procesu by nikdy nevznikla Charta 77. Soud s Plastiky odstartoval širokou vlnu perzekucí, desítky procesů s méně známými "výtržníky". Není také náhoda, že tři ze čtyř odsouzených (Zajíček, Karásek a Brabenec) byli na přelomu 70. a 80. let přinuceni k emigraci. Proto je společensky velice významné, že byl proces na žádost odsouzených - a ministra Rychetského - obnoven. Přitom všichni čtyři pánové se svou kauzou nikam nespěchali a slouží jim to ke cti. Sám Svatopluk Karásek říká, že dali přednost politickým vězňům a procesům z padesátých let. Je to důležité vědět, protože šlo také o peníze. Nejvyšší soud vrátil podle paragrafu 270 trestního zákona celou kauzu k došetření. Státní zástupce teď bude pečlivě zkoumat, zda se obvinění opravdu nedopustili výtržnictví, bude zkoumat dvacet let staré důkazy. Ivan Jirous měl pravdu. Je to fraška. Nejvyšší soud totiž mohl podle paragrafu 271 postižené zprostit obvinění v plném rozsahu. Mohl prohlásit proces za nemravný. Obviněným by se dostalo morálního zadostiučinění a mohli začít uplatňovat také svůj finanční nárok. O to jim ale jistě šlo až na druhém místě. Místo toho se celá věc léta povleče. Státní zástupce bude znovu zkoumat jakési "důkazy", Karáskovu imunitu a zřejmě i nějaké Husákovy amnestie a bůhví co ještě. Co chce proboha Nejvyšší soud (NS) ještě došetřovat? Inkriminované "výtržnické" hudební texty byly ve spise. V řízení ze 70. let bylo tolik nezákonností, že si soudci NS mohli vybrat, na základě čeho rozsudek zruší. Rozsudek z roku 1976 například mluví o ohrožení hodnot socialistické společnosti. Senát NS asi nebyl bývalým odsouzencům nakloněn. Všichni tři jeho soudci mají dvacetiletou praxi v justici, jeden byl za komunismu vojenským soudcem. Možná cítí hrdost, že teď nepodléhají něčemu, co jim připadá jako politická objednávka. Stížnost pro porušení zákona, kterou může podat k NS ministr spravedlnosti, bývá někdy považována za komunistický relikt. Jenže dnes je to často jediný způsob, jak narovnávat křivdy minulosti. Soudci NS (většinou jde o bývalé režimní soudce) původní rozsudek obvykle zruší, protože nespravedlnost je příliš zjevná, ale "přikážou věc k došetření", a tak asi najdou jako proponenti bývalého režimu ztracenou duševní rovnováhu. V případě Nejvyššího soudu se něco takového opakuje v poslední době již poněkolikáté. Podobně jako u Plastiků totiž NS nedávno rozhodl v několika případech bývalých odpíračů vojenské služby. Anebo je to tak, že soudci dosud nepoužívají při své práci zdravý rozum? Bez něj však jsou všechny paragrafy úplně zbytečné.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.