Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Poslanecká arogance v ODS

25.11.2002
Kandidaturu na předsedu ODS nakonec oznámil ještě poslanec a místopředseda Petr Nečas. Matador poslaneckých lavic ze severní Moravy. Nedávno se přihlásila charizmatická poslankyně Miroslava Němcová, také odtamtud. I Jan Zahradil je dlouhá léta poslancem a další kandidát Miroslav Topolánek senátorem. Všichni tedy představují celorepublikové zákonodárné orgány. Takže mimo poslanecké kluby tu zůstává už jenom budoucí primátor hlavního města Prahy Pavel Bém. O Bémovi se však z důvěryhodných zdrojů proslýchá, že se své kandidatury brzy vzdá. Svědčí o tom i to, že je s Janem Zahradilem - dalším pražským kandidátem - kamarád. Alespoň to neopomene kdykoli zdůrazňovat právě Zahradil. Severomoravský hejtman a bývalý primátor Ostravy Evžen Tošenovský již před pár týdny svou kandidaturu zrušil. Ze stranických kuloárů se přitom proslýchá, že Němcovou přemluvil k předsednické kandidatuře sám Václav Klaus. Šlo mu totiž o to, aby se tu objevil někdo, kdo znemožní úspěch senátoru Topolánkovi (také ze severní Moravy), který se nedávno "vyznamenal" tím, že přirovnal vlastní stranu k politickým prasatům. Jenomže pak se po domácí rodinné poradě ještě rozhodl ke kandidatuře poslanec Nečas, takže celá akce s mobilizací poslankyně Němcové tu vlastně asi byla zbytečně. Spousta novinářů si láme hlavu tím, co to vlastně je "ódéesovské myšlenkové schéma". Václav Klaus před časem prohlásil, že právě "tohle" Evženu Tošenovskému chybí, aniž podstatu zmíněného schématu vysvětlil. Mezitím právě poslanci ODS vysvětlili Tošenovskému, aby na předsedu nekandidoval. Ten poslušně stáhl ohon a přesně tak učinil. Nemá cenu si tím lámat hlavu: ono slavné ódéesovské myšlenkové schéma spočívá totiž právě v tom, že svět a politika musí být nahlíženy z poslanecké lavice. I takový Topolánek je nebezpečný: je totiž jenom senátor. V rozhovoru pro MF DNES z 22. října Václav Klaus říká: "Celým polistopadovým vývojem se táhne jako červená niť víra v právo nevolených jednotlivců a institucí zásadně ovlivňovat politický život země a zásadně podlamovat důvěru v instituce, které tvoří základ parlamentní demokracie." Klausovi vadí všichni, kteří nejsou poslanci a kafrají do politiky: prezident, ústavní soud, centrální banka, novináři, občanské a zájmové spolky, nadace, církve, profesní komory apod. Konkurenční politické strany - zvlášť jsou-li dostatečně velké - vadí Klausovi o řády méně, umí se s nimi dohodnout. Nepřítel je definován dost jasně. V čem se liší ODS od běžné pravicové strany někde na Západě? Právě v tom, že tamější strany nepovažují za nebezpečí, když se k politice vyjadřuje také někdo jiný než poslanci. V civilizovaných zemích je totiž normální, že do politiky se může plést každý, kdy chce a jak chce (pravicové strany pak na rozdíl od socialistů tuto spontánní občanskou aktivitu a zájem vítají). Jediný rozdíl mezi poslanci a normálními lidmi je v tom, že poslanci - jaksi navíc - také přijímají zákony. Normální pravicová strana v normální zemi šíří pravicové ideje a bojuje za jejich prosazení, ale nemusí k tomu ještě vidět nepřítele za každým rohem. Vidí ho pouze v ideologicky znepřátelených politických stranách. V tomhle mohl být Tošenovský nebezpečný: tahle paranoidní poslanecká militantnost mu mohla být cizí nebo spíše nepochopitelná. Jako bývalému primátorovi a regionálnímu politikovi mu musí být jasné, k čemu je vlastně třeba občanská společnost, profesní komory nebo třeba nadace. Každý dobrý a úspěšný kom unální politik vítá zájem občanů o věci veřejné, protože se bez něj nikam nepohne. Klaus si žádá - pokud vůbec z postu šéfa ODS v prosinci opravdu odejde - na předsedu někoho, kdo bude sdílet tuto jeho paranoiu, tedy onu slavnou "vizi". I senátor (z vlastní strany) je nebezpečný, protože ten je tu přece vlastně od toho, aby hlídal sněmovnu a bránil jí v rozletu. Čím déle sloužící poslanec ODS, tím pravděpodobnější, že bude sdílet tuto již tradiční klausovskou paranoiu, že na ni naváže. Pevná pravicovost ani konzervativně-liberální ideologie v ODS nestačí. Kromě výše zmíněného odporu k "neposlancům" je navíc třeba ještě přesná "ódéesovská" míra euroskepticismu a před volbami správná dávka nacionálního populismu. Právě tenhle mix dohromady tvoří ono slavné "schéma".
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.