Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Povoz nesmí zůstat uprostřed řeky

26.04.2003

Se senátorem Josefem Zieleniecem o evropské ústavě a práci konventu EU

V Konventu Evropské unie finišují práce na evropské ústavě, která zásadně ovlivní životy nás všech. Nicméně Českou republiku zatím diskuse na toto téma ke škodě věci míjejí. Jedním ze zástupců Česka v konventu je senátor Josef Zieleniec.

*Může zásah v Iráku zásadně ovlivnit přípravu evropské ústavy?

Nepochybně, protože významnou součástí diskuse o pravomocích budoucích evropských institucí je také diskuse o společné zahraniční a bezpečnostní politice. Irácká krize je také vnitroevropskou krizí spolupráce a důvěry. Unie je už poněkolikáté v situaci, že se buď dohodne, nebo dojde k velké krizi. A ta obava z krize zatím vždy vedla k řešení. Evropská unie je systém, který je vlastně v permanentním pohybu. Spřežení uprostřed řeky nemůže stát, protože nemá přirozenou rovnováhu. EU je odsouzena k tomu, aby šla dopředu. A vědomí toho, že jsme uprostřed té prudké řeky a že musíme pokračovat na druhý břeh, je zásadní.

*Bude teď po britském angažmá v Iráku váznout komunikace mezi britskými ostrovy a kontinentem?

Dělítko určitě není Británie versus zbytek Evropy. Rozdělení je mnohem rovnoměrnější. V Evropě je více států, které přímo podporují Spojené státy. Přes veškeré názorové rozdíly však vidím zájem, který by mohl Evropu sjednotit: viditelný rozdíl mezi akceschopností USA a slabostí Evropy. To je výzva pro Francouze stejně jako pro Brity, Španěly, Poláky nebo pro nás.


*Jaký je nyní harmonogram prací na evropské ústavě?

Původní dohoda je, že konvent připraví text ústavní smlouvy do léta letošního roku. Ale do věci vstupují různé zájmy. Itálie bude předsedat EU v druhé polovině letošního roku a touží po tom, aby s první evropskou ústavu přišla mezivládní konference v Římě. Bylo by to symbolické: vývoj Evropy od Říma do Říma, od roku 1957 do roku 2003. Pak jsou tu zájmy kandidátských zemí: zařídit věci tak, aby na mezivládní konferenci, která bude schvalovat evropskou ústavu, měli naši představitelé zaručeno stejné postavení jako představitelé stávajících členských zemí.

*Co je pro kandidátské země a Českou republiku lepší?

Ten termín má ještě další vážné souvislosti. Netlačena tím symbolickým obloukem od Říma do Říma, ústava by se mohla dostat do neurčitého časového limitu a rozmělnila by se některá jasná řešení, která konvent připravuje. Já se přikláním k tomu, aby ústava byla přijata co nejdříve. Samozřejmě za předpokladu, že kandidátské země budou mít věrohodné záruky rovného zacházení. Abychom, když budeme příští rok volit do Evropského parlamentu - jako všichni v EU - měli jasno, do jakých politických mechanismů poslance volíme.

*Občany nikde v Evropě práce konventu zatím nevzrušuje. Co když debata vypukne až potom, co ústava bude napsaná?

O konečné podobě ústavního řešení má rozhodnout mezivládní konference EU. To, co jí konvent předá, je formálně pouhé doporučení. Faktem je, že mezivládní konference je uskupením zástupců vlád jednotlivých členských zemí EU, tedy zástupců vládnoucích většin. Konvent je z tohoto hlediska mnohem širší a legitimnější shromáždění. Také kvůli tomu byl svolán jsou v něm nejen zástupci vlád, nýbrž i jednotlivých parlamentních komor, všech klíčových opozičních proudů. V konventu jsou například zástupci vlády německé, ale také zástupci německé opozice. Názory nemají totožné a musí hledat konsenzus. To platí pro každou zemi. Tudíž případný pokus následně předělávat takto složitě připravované řešení by vytvořil krizi nejen v evropských institucích, ale také v jednotlivých zemích.

*Na čem konkrétně pracujete vy?

Na věcech, které jsou mi nejbližší: byl jsem členem skupiny zabývající se ekonomickým systémem EU a skupiny pro obranu.

*Čím si vysvětlujete, že u nás je ta pozornost věci minimální?

Za rok a půl jsem na konventu viděl kameru České televize snad dvakrát, zpravodaje Českého rozhlasu stejně tak, zpravodaje vašeho listu ani jednou. Nerozumím tomu. Vždyť za rok bude v České republice ležet v parlamentu evropská ústava, která se bude týkat každodenního života všech občanů. A parlament bude jednat o její ratifikaci. Nebo bude ratifikovaná v referendu. Pak se "najednou" povede debata o tom, odkud se ten dokument vzal a proč má tuto formu.

*Zajímá se o konvent Špidlova vláda?

Věnuje se mu. Ministr zahraničí se snaží pravidelně dělat porady českých delegátů. Pokud jde o Senát, po každém zasedání konventu mu podávám písemnou zprávu, přílohou jsou všechny písemné doklady. Přesto to vnitropolitické události překrývají, takže odraz ve veřejné debatě je nulový. Důsledky mohou být nepříjemné.

*Jaký má být vztah evropské ústavy k ústavám členů EU?

Unie je společenství, které se vyvíjí. Začínalo jako spolupráce šesti států zmíněnými římskými dohodami. Právní rámec EU až po dnešek stojí na smlouvách. Od římské až po Maastricht či Amsterdam. A tím, jak státy ty smlouvy podepisují, jsou závazné a stojí nad jejich právem. Podobně to bude s evropskou ústavou.

*Jenže právě to vnáší do členských států určité napětí: pocity občanů z této nadřazenosti nejsou příjemné.

Tomu se říká demokratický deficit. Proto byl svolán konvent - původně za účelem vylepšení systému. Konvent pak rozhodl o tom, že nahradí tyto smlouvy jednou ústavou, ústavním dokumentem. Dokumentem tak průhledným a jasně strukturovaným, aby se ho mohly učit i děti ve škole. Jedině tak vznikne přímý vztah občana ke společenství.

*Ale těch smluv jsou stovky a tisíce stran a řeší nejrůznější nuance. Z nich má vzniknout ústavní dokument čirý tak, že jej pochopí i žáci?

Však je to také nesmírně náročný úkol! Jde o to, aby unie měla jasné instituce a jasný právní systém, ale současně nesmí dojít k šoku a diskontinuitě ve vývoji. Ústava se bude snažit dát jasnou hranici mezi prostorem národního politického života a národní tvorby práva a prostorem evropského politického života a evropské tvorby práva. Součástí evropské ústavy bude Charta práv a svobod. Když vezmeme v úvahu, že současně EU získá poprvé právní subjektivitu ve vztahu nejen k zahraničí, ale i k svým občanům, tak vzniká jakoby dvojí vztah každého občana - jednak ke svému státu prostřednictvím Charty práv a svobod a ústavy národního státu, jednak k Evropské unii prostřednictvím evropské ústavy a evropské Charty práv a svobod.

*A co kdyby některá ze zemí chtěla změnit stávající regulaci práv a svobod?

Tak by se dostala do zásadního konfliktu s právním systémem unie a z tohoto hlediska by nemohla být jejím členem.

*O čem se vedou nejvášnivější debaty?

Nejprve se vedly o tom, zda má konvent právo psát ústavu. Pak o tom, zda unie má, či nemá mít právní subjektivitu. Kontroverzní byly diskuse, jakým způsobem mají vznikat klíčové instituce v unii a jaké mají být jejich pravomoci. V centru fungování unie je Evropská komise, je to svého druhu evropská vláda. Předseda Evropské komise a jednotliví komisaři, tedy ministři, byli dosud jmenováni Evropskou radou, tedy zástupci národních vlád. Svého druhu revolucí bude, že předseda Evropské komise má být volen Evropským parlamentem. Takto zvolený předseda Evropské komise bude muset vycházet z většiny v Evropském parlamentu, bude muset předložit i program a komise bude muset být sestavena v tomto duchu. To znamená politizaci Evropské komise.

*A u evropských komisařů se nepředpokládá, že by byli voleni Evropským parlamentem?

Tak detailně se ta diskuse ještě nevede. Ale osobně si nedovedu představit, že by exekutivě předsedal někdo s politickým mandátem a zbytek exekutivy by byl politicky neutrální.

*Na veřejnost pronikají diskuse o tom, zda má být v preambuli ústavy zmínka o Bohu, či dokonce o kosmických letech...

Scházejí se tu různé politické tradice a národní pohledy. Zmínka o Bohu je jedna z takových věcí. V Evropě existují národy, pro něž je náboženství tak důležitou součástí i veřejného života, že takovéto zmínky v ústavě mají: třeba Polsko. Jsou národy a státy, které jsou dlouhodobě striktně sekulární a považují to za svůj velký přínos do evropského politického života: třeba Francie. To je velmi viditelný, ale nikoli zásadní problém v debatách konventu. Je zjevné, že preambule by měla vyjádřit zdroje našich tradic a naší identity a nepochybně jedním ze zdrojů evropské identity a politických a kulturních tradic je přínos křesťanství. Není to však zdroj jediný. Jsem přesvědčen, že preambule nakonec zmíní duchovní dědictví Evropy jako něco, co sdílíme. Určitě to však nebude zmínka v tom smyslu, jakým to navrhovali někteří delegáti právě z Polska. A co se kosmického výzkumu týče, nejde jen o něj. Jsme v konventu pod obrovským tlakem napsat do ústavy, že základním posláním Evropské unie je třeba chránit životní prostředí, zajistit nulovou nezaměstnanost a podobně. Samozřejmě ne všem těmto tlakům a přání se ústava ubrání.

Konvent v kostce
Konvent znamená shromáždění; původně pojem platil najmě pro církevní struktury. V EU bylo tohoto shromažďovacího instrumentu použito již při přípravě Charty základních práv EU. Konvent ustavený v prosinci 1999 čítal 62 členů, kromě toho se na jeho práci podílely i další osoby a společenská uskupení. Zásadou byla transparentnost: jednání probíhala veřejně a dokumenty byly přístupné. Konvent předložil návrh charty Evropské radě k tzv. slavnostnímu vyhlášení. K němu došlo v prosinci 2000 během vrcholné schůzky v Nice. Tím konvent splnil svoji roli. Na summitu v Laekenu v prosinci 2001 bylo rozhodnuto o ustavení nového konventu - Konventu o budoucnosti Evropy. O jeho cílech a práci hovoří ve zde publikovaném rozhovoru Josef Zieleniec. Tento konvent čítá 105 delegátů (za ČR v něm dále jsou Jan Zahradil a Jan Kohout), předpokládaná doba práce je únor 2002 až červen 2003. Konventu předsedá bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d'Estaing, místem zasedání je budova Evropského parlamentu v Bruselu. Zatímco první konvent řešil přesně zadané téma, nynější konvent má mnohem obecnější mandát a jsou v něm zastoupeny i kandidátské země EU (včetně Turecka, celkem tedy 28 států). (jch)
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.