Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Přijde opět střídmý prezident?

19.09.2002
Teprve na poslední chvíli (a také v souvislosti s právě zažehnanou vládní krizí) začíná u nás diskuse o tom, kdo se stane českým prezidentem. Vlastně pozor, o žádnou opravdovou debatu ještě nejde. Jednotlivé strany spíše předhazují kandidáty, ale přitom není zatím vůbec zřejmé, jaká je jejich šance získat podporu jinde než ve vlastní straně. Zásadní téma se přitom objevuje pět minut po dvanácté, zvážíme-li, jak je prezidentská funkce v českém ústavním systému důležitá. Jedním ze zažitých mýtů české politiky, kterou papouškuje skoro každý včetně politiků samých, je představa, že české prezidentství je slabou institucí, že hlava státu je jakýmsi kladečem věnců. Opak je pravdou: nežijeme sice v prezidentském systému, ale český prezident není zdaleka tak slabý jako například prezident v Německu.

Havel založil tradici

Ústava mluví suchou řečí. Jenomže v mnoha paragrafech závisí její výklad na zvyklostech. Prezident Havel si určité pravomoci nějak vysvětlil a pokusil se založit precedens. Příští prezident si může pravomoci s aktuální politickou podporou vyložit jinak. Tak například ústava říká, že prezident jmenuje soudce. Ten přitom vychází až na výjimky z materiálů, které mu připravují desítky úředníků ministerstva spravedlnosti. Nový prezident si může celou tuto agendu převést pod svou kancelář. Pro amerického prezidenta pracuje více než stovka úředníků, kteří dlouhé měsíce lustrují jednotlivé soudcovské kandidáty. Podobně je to s vojenskou kanceláří. Prezident jako vrchní velitel ozbrojených sil povyšuje důstojníky do generálských funkcí, ale podklady připravuje ministerstvo obrany. Tzv. vojenská kancelář prezidenta je dnes maličká, ale za první republiky byla silná a početná. Pak je tu jmenování velvyslanců: celá diplomatická personalistika zůstává na ministerstvu zahraničí.

Co všechno Havel nedělá

Lidé dnes vědí, že prezident republiky často jedná s předsedy politických stran (a třeba se pokouší zažehnávat krize). Nic takového však podle ústavy zrovna dělat nemusí. Zato může - když se mu zachce - chodit třeba na každé zasedání vlády. Nemá tam pochopitelně hlas, ale může si jednotlivé ministry kdykoli předvolávat ke konzultaci jako nějaký paralelní premiér. Do parlamentu může také přijít kdykoli, vzít si hned slovo a mluvit neomezeně dlouho. Vcelku se ví, že prezident podepisuje zákony. Havel se však této pravomoci rozhodl využívat pouze v případě, že mu zákony připadaly v konfliktu s ústavními principy. Nikdy a zásadně se nepletl ani do rozpočtu, daní či třeba transformace zdravotnictví. Mohl by. Nebývale silné (v kontextu evropských ústav) jsou prezidentské pravomoci vůči mocné ČNB. Její vedení prezident jmenuje bez jakékoli konzultace s vládou. Prezident také jmenuje vedení Komise pro cenné papíry a předsednictvo NKÚ. Prezident jmenuje ústavní soudce, ale málo se ví, že nový prezident bude již příští rok jmenovat najednou většinu soudců Ústavního soudu (tady se mimochodem rýsuje zjevná slabina české ústavy). Připomeňme ještě milosti, za které je Havel tak často kritizován. Havel každou udělenou milost podrobně vysvětluje (viz. www.hrad.cz). Česká hlava státu však nemusí své milosti či amnestie vůbec nijak komentovat. V této souvislosti si všimněme toho, že Václav Klaus, zřejmý kandidát ODS na prezidenta, považuje za největší problém doby kriminalizaci podnikání. Václav Havel využíval svých pravomocí uvážlivě a střídmě. Je také pravda, že případný prezidentský rozlet je držen na uzdě každoročně schvalovaným rozpočtem prezidentské kanceláře. A ten může být závislý na momentální politické vůli parlamentu. Teoreticky je tedy také možné skrze parlamentní rozpočet omezit prezidentské pravomoci více než dnes.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.