Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Prodi a stupidní pakt

29.10.2002
Pakt stability je stupidní, řekl před čtrnácti dny v rozhovoru pro Le Monde předseda Evropské komise Romano Prodi. Politiky, komentátory i veřejnost v Evropské unii zvedl tento výrok ze židlí daleko víc než irské referendum či jednání o změně financování EU nebo o reformě zemědělské politiky. Důvodů je hned několik. Ten první je, že předseda instituce považované za nejsušší z nejsušších, za symbol šedé byrokracie, promluvil jazykem lidským, jasným a nediplomatickým. Prodi to řekl tak, jak to cítil, a to je taková malá revoluce. Když se mezi technokraty a sociálními inženýry nakonec vyklube člověk, je to vždycky dobrá zpráva. Další dimenze celé věci je to, že Prodi zaútočil na oficiálně deklarovanou politiku EU, která bude platit minimálně do roku 2005 a kterou má sám oficiálně reprezentovat a hájit. To je další malá revoluce. Publicita, která je Prodiho případu věnována, dokazuje, že vše, co se týká eura, zajímá občany EU na prvním místě. Například mnohem víc než celý projekt rozšíření. Prodi řekl to, co si většina ekonomů - na rozdíl od politiků - myslí už hodně dlouho. Sám je profesorem ekonomie a muselo se to v něm "vařit" už dlouho. Jeho kritici však tvrdí, že si tímto výrokem chce otevřít vrátka zpátky do italské politiky. Prodi rozčilil především ty politiky, pro které je pakt stability dosud svatou krávou. O co vlastně jde? Tzv. pakt stability je soubor pravidel, které se týkají rozpočtového hospodaření členů eurozóny. Schodek rozpočtu jednotlivé země se například nesmí dostat přes hranici tří procent. Jinak musí provinilec (tedy země, která toto neplní) platit značné, resp. citelné pokuty. Mělo jít původně o způsob, jak tlačit na rozpočtově neodpovědné státy, které by mohly zhoršit inflaci uvnitř eurozóny. Existovala tu i obava, že vysoké rozpočtové schodky by mohly zvýšit celkovou úroveň úrokových sazeb v celé eurozóně. Podle Prodiho by to měly být pouze finanční trhy, kdo má dohlížet na rozpočtovou disciplinovanost té které země. Pakt stability je podle něho zbytečná rigidita. Za prvé většina velkých západoevropských zemí (Německo, Francie, Itálie) balancuje na hranici recese. V takové době může být docela rozumné rozpočtový deficit zvýšit výrazně nad povolenou hranici. Naprosto volně by tak měly činit hlavně země, které mají celkově nízký státní dluh. Druhá věc je, že v současné eurozóně (a nejen v ní, platí to v tuto chvíli i pro většinu vyspělých ekonomik na světě) inflace nehrozí. Rizikem dnes může být spíše opak inflace, tedy všeobecný pokles cen (deflace). Rozhodně by liberálové měli oslavovat. Prodi totiž vrazil dýku do zad také nejrůznějším snahám o harmonizaci daní a pokusům bránit některým zemím v jejich snižování. Pod pláštíkem paktu stability se také snadno skrývají snahy o další centralizaci unie. Skončí-li pakt stability dříve nebo se rozvolní, bude to pro řadu zemí a vlád impulz k tomu, dát se irskou cestou. Devalvovat již se společnou měnou nejde a soutěžit o investice a soukromé finanční zdroje se bude především mírou velikosti státu a státní regulace. Některé další státy kromě Irska možná získají odvahu jít cestou nízkých daní, i když to může nejprve znamenat přechodné zvýšení rozpočtového schodku. Prodi jim mohl dodat odvahu.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.