Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Rok 2002 v české politice

31.12.2002

Ve zdejší politické kultuře stále vládne pokleslý realismus

Rok 2000 byl rokem konce opoziční smlouvy. Hlavní událostí byly červnové parlamentní volby a nejdůležitější událostí, která z nich vyplývá, je právě tohle: konec švindlování a pokus o nastolení ve světě vyzkoušených a osvědčených poměrů. Jinými slovy to znamená vládu, která vládne, a opozici, která jí oponuje.

Nic nebylo vyloučeno

Nebylo to tak samozřejmé a snadné, jak se dnes - ke konci roku - možná někomu zdá. Těsně před volbami leccos nasvědčovalo tomu, že může vzniknout třeba velká koalice, vyloučena nebyla ani opoziční smlouva v novějším kabátě. "Smlouva o stabilním politickém prostředí" tu oficiálně měla být nadlouho. Ten, kdo vyhrál volby (resp. získal největší počet hlasů), měl mít přece zaručenu podporu toho, kdo skončil druhý, a tak se to mělo opakovat pořád dokola. Nakonec to - k velkému zklamání mnohých v ODS a části ČSSD - trvalo pouze čtyři roky.

Devalvace politické kultury

Proč je to tak důležité? Nejenže opoziční smlouva devalvovala politickou kulturu v této zemi: využila přece zvýšené tolerance našich občanů k tomu, že se něco jiného říká a dělá. To se Češi naučili za normalizace. Takže loutková opozice ODS pak snadno předstírala oponenturu a pravicovost pouze v televizi, jinak se Zemanem spoluvládla. Stejně důležité je něco trochu jiného: jakákoli velká koalice oslabuje fundamentální sebeobranný mechanismus demokracie - kontrolu vlády parlamentem. Tam, kde šlo o peníze (tedy v rozpočtu a privatizaci), opozice spoluvládla. Právě díky tomu rozkvetla korupce i politický racketeering. Právě takové prostředí umožnilo služební postup podobných individuí, jako byl třeba Karel Srba.

Stesk po starých pořádcích

Stále více se ukazuje, že pro mladou demokracii, která transformuje ekonomiku, není tolik důležité, jestli vládne levice, či pravice, ale to, aby se elity u moci pokud možno rychle střídaly, aby rotovaly, aby se u moci nikdo dlouho nerozseděl. Nyní schéma oposmlouvy končí, ale teprve prezidentská volba potvrdí (či nikoliv), zda nedojde k pokusu o návrat "pohodlných" poměrů, tedy spolupráce dvou největších politických stran. Mnohým sociálním demokratům se stýská po době slabé opozice a mnohým elitám v ODS po vlivu na privatizaci a ekonomiku. Magnetismus starých pořádků lze vnímat i na jiných úrovních: velká koalice například pokračuje na pražské radnici i jinde. Nic není pochopitelně tak jednoduché, jak se zdá. Tak třeba teprve po volbách uskutečnil Jiří Balvín v České televizi onu "normalizaci", kvůli které ho elity opoziční smlouvy dosadily na post. Televizní a vysílací rady nebyly vyměněny ani obměněny: pořád v nich dominují lokajové politických stran. Nebo vlivná a mocná konsolidační agentura a její proklamovaná depolitizace, kterou současná vládní garnitura vzdala.

Pokleslý realismus

V české politické kultuře stále vládne pokleslý realismus, umění politiky je stále chápáno jako umění dělat šikovné politické kšefty. Černou zprávou pro politickou kulturu v této zemi se přitom stalo zvolení Vladimíra Železného senátorem, zneužití televizní licence k volební kampani a získání imunity pro obviněného ředitele. Možná již za pár týdnů rozjede novopečený senátor Železný ve své televizi kampaň proti Evropské unii.

Bolestná transformace

Důležitou politickou zprávou uplynulého roku je to, že obě největší politické strany procházejí bolestnou transformací po odchodech silných lídrů. ČSSD začala dříve a ukázala se vcelku živým organismem, schopným výměny elit i generační výměny. Mějme na paměti, že to byl Miloš Zeman, kdo ukázal na Špidlu jako na svého nástupce. Zeman, mnohými chápaný jako egoistický mastodont, je paradoxně vlastně hlavním iniciátorem pokusu o regeneraci vlastní strany.

Skutečný test nové elity v ČSSD

Skutečnou moc nové elity uvnitř sociální demokracie otestují teprve prezidentské volby, které budou i testem životaschopnosti nové vlády. Možná to na povrchu vypadalo lépe, než to bylo uvnitř. ODS načasovala změny na konec roku. Zatím není možné hodnotit. Strana s novým lídrem má teď rozhodně šanci naučit se tvrdé opoziční práci. Bývalá Čtyřkoalice či Koalice svůj vstup do vlády obhajuje Evropskou unií, s tím se při nízké čitelnosti ODS argumentuje těžko. Lidovci jsou v rámci svých slabých ambicí v mírné krizi, unionisté v rozkladu - postrádají asi vnitřní příčinu k existenci. Výsledky Evropských demokratů v komunálních volbách jsou jedním z překvapení roku, ale životaschopnost musí Kaslova strana teprve osvědčit.

Velikášské sliby se odkládají

Nová vláda toho zatím moc nepředvedla, žádné megalomanské socialistické sliby zatím neuskutečňuje a možná se jí to ani nikdy nepovede. Nadějnou zprávou jsou naopak některé návrhy Sobotkových reforem, politický boj o ně uvnitř ČSSD se teprve odehraje. V oblasti hospodářské politiky byl celý letošní rok rokem špatně připravených a odvolaných privatizací, v některých případech však bylo zrušení těchto akcí jediným možným řešením. Kodaňský summit EU byl jistě přelomový, ale slavit zatím nemůžeme: na cestě do EU nás toho ještě spoustu čeká: naše vlastní referendum, jednání parlamentů nových členských zemí. Uplynulý rok byl vlastně superpolitický, konaly se troje volby a nejdůležitější zprávou vlastně je, že volební účast byla zoufale nízká. Nízká politická kultura je prostě důsledkem malého zájmu nás všech o věci veřejné. Anebo naopak? Byla tu dřív slepice, nebo vejce?
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.