Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Švédsko, referendum o euru a my

17.09.2003
Švédské ne společné evropské měně je tak přesvědčivé (56:42), že jeho výsledek nelze dávat do souvislosti s atentátem na ministryni zahraničí Annu Lindhovou. Voliči byli rozhodnuti delší dobu. Dopady švédského ne jsou přitom na první pohled daleko silnější v oblasti politické než v oblasti hospodářské. Projekt společné evropské měny a úspěch eura může totiž ohrozit řada faktorů, ale švédské referendum to při nejlepší vůli není. Na něco takového je švédská ekonomika - při vší úctě - příliš malá. Lze jistě spekulovat o tom, zda evropskou měnu poškodí, když se k ní nikdy nepřipojí například Velká Británie (kromě velikosti Spojeného království Londýn je a zůstane centrem světového finančnictví), Švédsko však srovnatelnou sílu rozhodně nemá. Podobně je tomu s dopadem referenda na ekonomiku samého Švédska. Přestože by se obchodníkům obchodovalo snáze, zázraky by euro nepřineslo. Rovněž ani zázraky, ani katastrofu Švédům nepřivodí to, že zůstanou ještě dlouho vně eurozóny. Budoucnost švédské ekonomiky bude dále záviset především na investicích do vzdělání, na atraktivitě pro investory, na reformách sociálního státu apod. Z hlediska České republiky a dalších zemí, které se brzy stanou členy EU, tu však vzniká pozoruhodná právní záhada. Švédsko přistoupilo k unii až po Maastrichtu a nemá tedy - podobně jako Dánsko či Velká Británie - na výběr, zda do měnové unie vstoupí, či nevstoupí. Vstup může pouze po určitou dobu oddalovat. Ale teď vzniká zajímavý precedent, protože výsledky referenda, které bude švédská vláda respektovat, jsou v konfliktu s přístupovou smlouvou Švédska do EU. Pokud platí nadřazenost mezistátních smluv, musí Švédsko chtě nechtě euro přijmout. Podobně jako Švédsko nemáme na výběr ani my. Avšak ti, kteří si přejí, aby se jednou konalo referendum o euru i u nás, mají po tomto víkendu o jeden silný argument navíc. Právníci se neshodnou, ale možné to snad je. Dopady i motivy švédského hlasování čtěme především politicky. Především: kdykoli se v poslední době v západní Evropě hlasuje o něčem, co se týká EU, skončí hlasování jasným ne (Dánsko, Irsko) nebo nejtěsněji představitelným ano (opakované hlasování o smlouvě v Nice v Irsku). Voliči nepochybně využívají příležitosti referenda, aby vyjádřili protest proti odtažitým bruselským úřednickým strukturám a demokratickému deficitu EU. To je poněkud varovný vývoj, vezmeme-li v úvahu, že brzy se bude v Evropě hlasovat o nově připravené ústavě. Švédští voliči se nepochybně v neděli vyjádřili i k stále viditelnějšímu tzv. dvojímu standardu uvnitř EU. Francie a Německo dlouhodobě překračují kritéria výše rozpočtového deficitu daná Paktem stability a zatím jim to prochází. Francie si také často vymáhá výjimky pro státní pomoc podnikům. Voličům v malých státech EU se možná zdá, že pro velké státy platí pravidla, jen když se jim to hodí. I sám návrh evropské ústavy má zatím mezi obyčejnými občany mnoha zemí pověst (i když spíše nezaslouženou), že je šit na míru velkým státům. Své politické dopady budou mít výsledky švédského hlasování i vně království. V zemích, jako je Německo a Francie, získají navrch zastánci dvourychlostní Evropy. Část EU se bude integrovat hlouběji, část ne. Německo bude jistě prosazovat, aby země eurozóny přestaly čekat na zpozdilce a začaly samy hlouběji koordinovat především zahraniční a obrannou politiku.Češi by zatím měli hlavně bedlivě sledovat, co že se to vlastně v unii děje.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.