Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

US a bída českého liberalismu

09.10.2002
Nic neilustruje hloubku krize a zoufalství nějaké politické strany tolik jako to, že jí už nechce nikdo ani šéfovat, tedy vlastně někam ji vést. Nechce to ani ministr Mlynář, ani Karel Kühnl a jako o úplně nejzazší možnosti o tom nahlas uvažuje Ivan Pilip. US je bankrotující politický podnik, nikdo tam nechce ředitelovat. Klinickou smrt strany vyhlásili po volbách mnozí politologové (přístroje udržující život představují ministerská křesla), nyní se tato smrt "bezhlavím" završuje. Bankrot není způsoben krizí na politickém trhu (situace byla naopak příznivá), ale je důsledkem naprosté vnitřní prázdnoty a bezobsažnosti. US postrádá vnitřní příčinu k tomu, aby mohla žít. Nemá již politickou vůli. V souvislosti s krizí kolem daňových zákonů se mnozí zmiňovali o tom, že US zradila liberalismus a liberální ideje. Petr Matějů po volbách stranu - ze které odešel - vyzval, aby se vrátila k liberálním kořenům. Jenže jak se může někdo vracet ke kořenům něčeho, co vůbec nikdy nezastával? A jak by mohl vlastně někdo něco zastávat, když to ani nezná? Když si to neosvojil, protože to nezná? US získala liberální nálepku pouze proto, že mnozí doufali, že to liberální strana bude. Strana měla - pravda - ve svém programu jisté liberální prvky, ale stejně tak tam v něm vždy měla prvky sociálního inženýrství a modernějších evropských prvků levicového smýšlení. Těch klasicky liberálních myšlenek v programu ubývalo s tím, jak skončilo kamarádství s ODA, s tím, jak se strana rozhodla zamáznout třeba školné, které předtím sama propagovala, apod. V programu nové vlády nezbylo již na liberální myšlenky místo, on je tam ani nikdo neprotlačoval. Postup má jít takhle a jinak to ani nejde: nejdříve věřím v principy a ideje, nejdříve mám jakési ideály a z toho vzniká, generuje se politická vůle. Nekalkuluji přece nejdřív, zda takový ideál stačí k rychlému oslovení vysokého procenta voličů, neumím hned vědět, jak rychle se s ním prosadím, jestli za pět let, nebo za dvacet. Těžko začít pouze s tím, že chci být moderní, úspěšný, slušně se chovající, a hlavně populární. A pak teprve hledat jakýsi mix idejí a principů, které prodám voličům. Unie vznikla jako reakce na skandály ODS, mnozí její protagonisté asi chtěli dělat slušnou politiku, ale zároveň chtěli být rychle úspěšní. Většina šéfů US je přesvědčena, že politický úspěch se měří schopností dostat se rychle do vlády. Liberálním voličům však možná stačí, že někdo reprezentuje jejich principy a ideály. Ale i ten idealismus může být nakonec praktický. Ve střední Evropě sice nebude nikdy klasický liberalismus masově populární, ale i v takovém Německu volí liberály tradičně okolo sedmi procent voličů. V Nizozemsku či Dánsku mívají liberálové 20 i více procent. U nás zůstává místo na trhu prázdné. ODS liberální dosud nebyla: byla stranou etatistickou, centralistickou, ráda poroučí médiím, všichni členové opakují jednu konspirativní teorii. Před volbami dokonce zvolila kartu nacionálního populismu. Vladimír Mlynář obdivuje Tonyho Blaira, chce být politikem moderním a úspěšným, mluví o slušnosti a novém politickém stylu, ale to není žádný liberalismus. Ivan Pilip má politické názory jako vystřižené z ideologie strany lidové, nedávno v rozhovoru pro BBC prohlásil, že principiální témata jsou pro něj eutanazie a homosexuální partnerství. Karel Kühnl liberalismus umí a má ho "načtený", ale je dalek toho se za něj nějak brát, nemá ho asi v srdci. Na liberalismu je úchvatné také to, že jeho principů je několik, ale jsou přehledné. Liberální politik chce malý, ale silný stát (fungující soudy), nikdy nezvedne ruku pro větší pravomoci policie či přísnější protiimigrační politiku nebo pro kriminalizaci měkkých drog. Nemá nic proti homosexuálům. Liberál je pro decentralizaci státu, občanskou a otevřenou společnost, transparentnost vládnutí. Zvedne tuhle kartu konečně někdo?
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.