Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Ústavy, pokora a balast

13.02.2003
V okamžiku, kdy se poměrně ostře vyhrocují vztahy mezi vlivnými evropskými státy a USA, vychází - možná kouzlem nechtěného - zároveň najevo ještě jedna podstatná věc, která podtrhuje rozdíl mezi evropskou a americkou mentalitou. V Konventu Evropské unie totiž finišuje - nebo se spíše naplno rozbíhá - diskuse o evropské ústavě pod taktovkou bývalého francouzského prezidenta Valéryho Giscarda d'Estaing, zvaného VGD. V souvislosti s uvažovanou evropskou konstitucí se objevila hned dvě kontroverzní témata. Bůh a lety do vesmíru. Diskutuje se totiž o tom, zda může být v článku dvě, věnovaném nejpodstatnějším hodnotám, zmíněn Bůh. Evropský poslanec Joseph Borrell Fontelles například říká, že, "mnohé naše hodnoty byly ukovány (v boji) s církví. Pokud jde o demokracii, lidská práva a rovnost, tak Bůh se na tyto hodnoty obrátil teprve nedávno." Šéf Konventu nyní předpokládá, že "pro zmínku o bohu, bozích nebo náboženství se možná najde ještě místo v preambuli". Sám VGD naopak prosazuje, aby se v ústavě objevil závazek Evropské unie k vesmírnému programu a letům s lidskou posádkou. Výmluvná je již skutečnost, že to šéfa Konventu napadlo - dodejme, že v poněkud supím duchu - krátce po katastrofě Columbie a přerušení amerického vesmírného programu letů s lidskou posádkou. Američany by nikdy ani ve snu nenapadlo dávat do ústavy něco podobného. Je to stejná úvaha jako umístit do tohoto základního dokumentu něco o programu výzkumu rakoviny, neštovic nebo o důchodovém zabezpečení. Americká ústava šetří slovy. Nenajdeme v ní sice nic o Bohu, ale nenajdeme v ní například ani jednou slovo demokracie. Je psána - a to je zřejmé - v pokoře před Bohem. Prostor svobody vymezuje výhradně negativně, říká, co vláda "nikdy neudělá", nikde neříká, co vláda ještě vymyslí (např. ony lety do vesmíru), co ji všechno ještě napadne. Americká ústava nikde nepraví, že vláda nebo lidé vymysleli nebo jsou schopni vymyslet skvělý, úžasný a dokonalý systém. Svěří-li se moc lidem, je naopak třeba mít se před nimi na pozoru a jednotlivé svěřené moci přísně vyvažovat. Francouzská ústava - a ta připravovaná evropská z ní evidentně vychází - říká, že lid je skvělý, a svěří-li se moc lidu, bude na světě dobře. Do ústavní bramboračky se jistě ještě přidá všechno možné, co lidi, státy a vlády zrovna napadne. Boha si někteří mocní Evropané pletou s církví. My, skvělý "lid", ne nějaký zpátečnický bůh, jsme vymysleli demokracii! Samá bohorovnost, žádná pokora...
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.