Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

MF Dnes 2002-2003

Vláda bez ekonomické vize

24.10.2002
Normální vláda si má užívat sto dní jakéhosi tradičního hájení také proto, že ona sama se těch prvních sto dní nevrhá ukvapeně a po hlavě do důležitých strategických rozhodnutí. Noví ministři potřebují logicky nějaký čas na to, aby se stačili s resorty seznámit, aby si vybrali spolehlivé poradce a podobně. Takhle se však Špidlova vláda nezachovala. Hned pár hodin po vyjádření důvěry parlamentem rozhodli ministři o takové "maličkosti", jako byl prodej Českého Telecomu. V tom okamžiku také ztratili legitimní nárok na nějaké hájení. Rozhodnutí to bylo zbrklé. Ukázalo se, že ministři byli perfektně zmasírováni profesionálním lobbingem. Ten je stačil ještě předtím, než nastoupili do funkcí, přesvědčit o tom, že situace telefonních společností všude na světě bude stále zoufalejší. Nechali se přesvědčit, že musí prodat, než bude pozdě. Ministři to všechno zbaštili i s navijákem. Ziskovou firmu s přebytkem likvidity se vláda rozhodla prodat doslova za pakatel a ještě teď nabyvatel tlačí na další snížení ceny. Buď se to nakonec prodat nepodaří (v takovém případě se vláda opět zesměšní), nebo nový majitel zaplatí penězi, které vytáhne ze zprivatizované firmy. Podobně by prodávali firmu strategického významu možná někde v Africe, ale ani tam by o tom nestihli rozhodnout tak bryskně. Pak přišly povodně a vláda vymyslela zmatený plán zvyšování daní, ale nakonec ho musela vzdát. I když Špidla nakonec prohrál a plán odvolal, znepřátelil si podnikatele a manažery. Ti ho stejně nemají rádi, protože tuší, že kdyby býval mohl, tak jim daně zvýšil, co to jde. Každá jakkoli levicová vláda na světě přitom potřebuje někoho, kdo je tzv. business friendly, někoho, kdo umí se světem financí a byznysu elegantně komunikovat. Kdo je to v této vládě? Snad zapálený přítel informačních technologií Vladimír Mlynář, který nadšeně tráví tři dny na brněnském veletrhu? To asi nestačí. Ministr financí Sobotka příjemně překvapil tím, že do svého sboru externích poradců přizval i některé ideové odpůrce, tedy liberálně orientované ekonomy. Jenomže podle našich informací smějí ekonomové v poradním sboru radit pouze s rozpočtovými výdaji. Třeba o daních s nimi ministr nediskutuje. Vládě se nepodařilo vyjmout důležité státní agentury a fondy z politické obruče (přítomnosti poslanců v dozorčích radách), jak původně proklamovala. Pouze rozvolnila mafiánský diktát opoziční smlouvy: některé poslance vyměnila a rozšířila politický dohled na celé parlamentní spektrum. Je to pouze o "fous" lepší a transparentnější, než to bylo předtím. Problém ministerstva financí se tu táhne již deset let. Tutéž dobu se mluví o tom, že jeho kompetence by měly být rozděleny. Nyní je to vidět jako nikdy předtím. Nezkušený Sobotka toho má na starosti víc než všichni ostatní dohromady: výdaje rozpočtu, daně, balíčky, FNM, ČKA, privatizaci, politické vyjednávání o rozpočtu, přípravu reformy veřejných financí. Tedy skoro vše, "o čem se mluví". Zatím se neví, co vlastně chystá ministr průmyslu Jiří Rusnok. Zatím se jenom zdá, že má na všechno opačný názor než Sobotka. Jak dlouho bude ještě trvat příprava koncepce energetické politiky? Nekontrastuje to s rychlým prodejem Telecomu? Lze asi očekávat názorový střet mezi Rusnokem a Sobotkou. Ten už se koneckonců rýsuje ve věci privatizace Unipetrolu. Ani tři měsíce po vyjádření důvěry vládě nemáme ještě tušení o tom, co že by mělo být základem reformy veřejných financí. Penzijní reforma? Nebo ne? A když ano, pak jaká? Zpřísnění sociální politiky? Jak na to? Anebo radši ne?
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.