Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Aby kalhoty držely

30.6.1997

Skutečné utahování opasků stále v nedohlednu

Utahování opasků se u nás stalo politickým hitem. Podle opozice i odborů je ekonomické břemeno, které se vláda chystá naložit na občany, příliš těžké. Obavy má i KDU-ČSL, a dokonce i prezident Havel, který nepřímo podpořil Luxův návrh na odložení plánované deregulace cen kvůli přílišným sociálním dopadům. Mluvit o břemenu uskrovňování a utahování opasků je ale přinejmenším nepřesné: přesnější by bylo říci, že se nyní vláda chystá přestat opasek povolovat.

Život nad poměry

Zatím vše vypadá tak, že jedinou sociální vrstvou, která se bude muset v souvislosti s rozpočtovými škrty skutečně uskromnit, jsou státní zaměstnanci, kteří nedostanou čtrnáctý plat. (Člověku přitom zůstává rozum stát nad tím, proč dostanou třináctý!) Podle vládních propočtů by totiž právě jim - s ohledem na míru inflace - mohly letos v celkovém součtu poklesnout reálné mzdy. Pravda, přídavky na děti už nebude (pokud to parlament schválí) tak jako dosud pobírat 95 % rodin, ale "jen" 80 %. Dvacet procent nejbohatších z nás si tedy bude muset jednou za měsíc odpustit lepší večeři nebo si bude muset koupit o něco levnější zájezd do zahraničí. Ve skutečnosti si však lidé s vyššími příjmy asi vůbec nevšimnou, že přídavky na děti nedostávají, a fakt, že se jich zastává levice a odboráři, zůstane jedním z paradoxů české politiky. Pro chudší vrstvy pak platí dokonce opak: hranice životního minima se od 1. července zvyšuje, a nárok na různé sociální dávky tak získá větší procento rodin než dosud. Stejně tak by nemělo dojít podle propočtů Vodičkova ministerstva k reálnému poklesu důchodů. Z rozpočtových výdajů pak vláda omezuje (bohužel) především výdaje na investice. A fakt, že majitelé automobilů budou fičet po nových dálnicích o něco později, než předpokládali, nebo že rychlíky budou stále jezdit pomalu, protože se protáhne stavba železničního koridoru, opravdu nelze považovat za skutečné utahování opasků.
Největším zásahem do rodinných rozpočtů tak bude ohlášené zvyšování nájemného. V nájemních bytech ale bydlí pouze 35 % domácností a razantněji se nájem zvyšuje pouze v Praze. Nejde tedy o téma pro celonárodní diskusi. Iluzorní je zatím i přání vlády apelující na pomalejší růst mezd. Díky nízké nezaměstnanosti a přebytku poptávky na trhu pracovní síly budou mzdy zřejmě dál růst rychleji než produktivita práce, i když možná mírnějším tempem než dosud. Dokud však bude u nás tak nízká nezaměstnanost jako nyní, změní se v tomto ohledu jen málo: bude pokračovat život nad poměry.

Srovnat pojmy

Existují dva modely, jak se růstu mezd bránit (pochopitelně za předpokladu vyšší nezaměstnanosti, než jakou máme u nás). Liberální anglosaské země, např. USA, Británie nebo Nový Zéland, se snaží mít maximálně pružný trh práce. Podniky mohou snadno a rychle propouštět, a proto opět snadno a rychle získávat nové pracovní síly. Odbory jsou slabé a strach ze ztráty zaměstnání je mezi lidmi relativně silný. Ale i korporativní evropské státy, jejichž modelu se blížíme, se dokáží bránit: například v Rakousku (a podobně je tomu třeba i v Belgii) se na vládě fakticky podílejí i průmyslová a obchodní komora a odbory. Proto Rakousko na úrovni celonárodní tripartity po desetiletí pečlivě střežilo, aby mzdy s ohledem na kurz šilinku, růst HDP i produktivity rostly vždy alespoň o fous pomaleji než v Německu. Všichni - i odbory a opozice - totiž vědí, že jen tak bylo možné zabezpečit konkurenceschopnost rakouského zboží.
Srovnejme si tedy pojmy: pokud se i u nás časem růst mezd a produktivity vyrovná, nepůjde o utahování opasků, ale o vytoužený konec mzdového šílenství, respektive o počátek racionálního ekonomického uvažování a hospodaření.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.