Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

ADRIAN KARATNYCKY: NEBEZPEČNÝ PRVNÍ KROK

23.11.1998

 

Z hlediska peripetií mezinárodního práva nazírá Pinochetovo zatčení Adrian Karatnycky, prezident amerického institutu Freedom House, který monitoruje politická práva a občanské svobody po celém světě. Článek "Pinochetova a naše práva" (The Wall Street Journal, 27. října) nevyznívá zdaleka jednoznačně.Podle Karatnyckého otevřela Velká Británie zatčením Pinocheta Pandořinu skříňku plnou složitých témat, která se vztahují k mezinárodním normám a dohodám o lidských právech. Španělský soud žádá generálovo vydání proto, aby Pinochet mohl čelit obvinění, že porušil mezinárodní úmluvy o genocidě, terorismu a mučení. Tím se ale Británie i Španělsko dostávají na území velmi špatně a vágně definovaného mezinárodního práva.

Příliš vágní formulace

Karatnycky popisuje, že dosud se k potrestání diktátorských porušovatelů lidských práv používaly pouze dva mechanismy. První z nich je vnitřní: země, v níž padla diktatura, hledá spravedlnost pro své tyrany na základě vlastního národního i mezinárodního práva. Tento přístup zvolily například Jižní Korea a Bulharsko, ale odmítly ho Jižní Afrika a Chile. Druhým mechanismem se stalo svolání mezinárodních tribunálů na základě mezinárodního konsenzu. Tyto tribunály se zaměřují na válečné zločiny a genocidu a byly použity například v případě Bosny a Hercegoviny nebo Rwandy.Nyní se vynořují nové mechanismy. Jednotlivé státy adaptují do svých právních řádů a trestních zákonů mezinárodní konvence o lidských právech a stíhají pak pachatele genocidy a mučení (nebo podezřelé ze spáchání těchto zločinů) i mimo své vlastní hranice. Právě na tomto základě byl v Británii zatčen Pinochet a Španělsko žádá o jeho vydání. Další novou skutečností je, že se od července formuje Mezinárodní trestní tribunál.Podle Karatnyckého je většina mezinárodních dohod a deklarací o lidských právech formulována velmi vágně, neboť jsou produktem jednání na velkých mezinárodních konferencích. V době jejich vzniku účastnické státy nepředpokládaly, že by tyto dohody byly někdy vymáhány v praxi. Jakmile je ale začnou jednotlivé národní soudy začleňovat do vlastních systémů práva, budou zákonitě docházet k velice odlišným interpretacím stejných norem. Mezinárodní dohody a konvence navíc nelze doplňovat a novelizovat, jak je tomu v případě národních zákonů, kde nad nimi dohlížejí demokraticky zvolené parlamenty. Mezinárodní právo může být doplněno pouze na základě mezinárodního konsenzu, který ale zahrnuje i hlasy nedemokratických zemí. Zůstane proto ironií, že precedenty, jež vznikají v Pinochetově případě, mohou být snadno použity nejen proti velkým tyranům, ale i proti demokraticky zvoleným představitelům například v západní Evropě či USA.

Zatkněte Reagana, Bushe a Clintona

Problémem je elastičnost mezinárodních dohod. Třeba definice "válečných zločinů" zahrnuje vágní termíny jako "ponižující a degradující zacházení" nebo "zločin agrese". Mezinárodní konvence definují mučení jako "způsobování prudké bolesti a utrpení fyzického nebo duševního". Amnesty International například tvrdí, že samotky pro násilné kriminálníky, které jsou běžné v USA, i popravy na elektrickém křesle znamenají porušování mezinárodních dohod o mučení. To otevírá dveře pro vyšetřování amerických představitelů, kteří byli obviňováni nejrůznějšími režimy v třetím světě z porušování lidských práv v jihovýchodní Asii, Karibiku a Střední Americe. Cizí horliví soudci by pak mohli rozšířit obvinění z Pinocheta na úředníky administrativ Reagana (Salvador, Nikaragua), Bushe (Panama) či Clintona (Súdán).Adrian Karatnycky není žádný "pinochetofil", uznává motivaci Británie, Španělska a mezinárodního společenství na potrestání pachatelů genocidy, válečných zločinů a mučení, ale upozorňuje na rizika spojená s vágními formulacemi výše zmíněných dohod. Podle jeho názoru bychom se časem mohli setkat s následujícími novinovými zprávami:"Litevský soud žádá zatčení a vydání bývalého sovětského prezidenta Gorbačova, který je na návštěvě v Polsku, aby se tam zúčastnil mírové konference. Dotyčný soud chce Gorbačova obvinit, že schválil vojenský zásah vůči civilistům ve Vilniusu a Kaunasu v lednu 1991, kdy jich desítky zahynuly.""Evropský soud žádá zatčení a vydání bývalého prezidenta Bushe, který je na přednáškovém turné po Francii, aby vyšetřil jeho roli při invazi v Panamě, kdy byl těžce zraněn občan evropského státu.""Francouzský soud žádá o vydání newyorského starosty Rudolpha Giulianiho, jenž je na návštěvě v Itálii, protože Giuliani toleruje policejní brutalitu, která odporuje mezinárodním konvencím o mučení."Podle Karatnyckého nelze vyloučit, že existuje nějaký základ pro přímou jurisdikci španělského soudu nad Pinochetem, neboť ve hře mají být případy vražd a zmizení několika španělských občanů. (Nicméně podle jiných názorů přímou zodpovědnost Pinocheta za tyto zločiny lze těžko prokázat - pouze v jednom případě existují důkazy, že za vraždou španělského pracovníka OSN stála chilská tajná služba. Chystaný proces má tedy spíše přimět Pinocheta k široké a konkrétní výpovědi o celé éře - jemu samému nikdo nic nedokáže.) Ale mezinárodní právo jako takové by mělo být na základě konsenzu zúženo, přesněji definováno a formulováno. Zároveň se musí přesně stanovit, které trestné činy mohou být předmětem mezinárodního práva a které pouze předmětem práva národního. Pokud se tak nestane, je španělsko-britský postup nebezpečným prvním krokem, který přináší chaos a zmatek do mezinárodního systému a narušuje vládu práva.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.