Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Ani zázrak, ani krize

12.5.1997

Naštvání může být i pozitivní

"Vetuji slovo krize," řekl premiér minulý týden před televizními kamerami a znovu: "Vetuji slovo krize." Jeho reakce má logiku. To slovo slyšíme v médiích dnes a denně, a přitom najdeme jen málo kritérií, podle nichž bychom mohli současné dění u nás za krizové skutečně považovat.

Optimisté a pesimisté

Jisté je, že se ztrácí důvěra ve správnost ekonomické transformace. S tou je podle průzkumu spokojeno jen 15 % obyvatel, a to je nízké číslo. Politici s tím musí něco udělat ve vlastním zájmu, jinak budou vystřídáni. Pokles důvěry nemusíme ale interpretovat pouze negativně. Jistěže je projevem skepse, ale možná i zdravého naštvání, které by politické elity mohlo pobídnout k větší pracovitosti.
Česká společnost se také potýká s krizí očekávání: je zklamána z toho, že transformace přináší své ovoce (především materiální blahobyt) mnohem pomaleji, než většina očekávala. Zkušenosti vyspělých zemí však naznačují, že nálady a postoje společnosti se mohou velmi rychle měnit. Opravdové potíže by nastaly až tehdy, kdyby zklamání a nedůvěra trvaly dlouho.
To, jak společnost vnímá samu sebe, úzce souvisí s ekonomikou. Ekonomika stojí na očekávání a důvěře, které ovlivňují chování občana jako spotřebitele, střadatele apod. Nejlépe lze provázanost důvěry a ekonomické reality pozorovat na kapitálovém trhu, jehož vývoj stojí na důvěře výhradně. A zde skutečně čelíme krizi, za niž je odpovědna vláda, protože nebyla schopna chránit majetek, který pár let předtím občanům rozdala. A nešlo jenom o institucionální ochranu drobných akcionářů, ale také o to, že byly umožněny doslova spektakulární a monstrózní krádeže.
Krize důvěry v kapitálový trh a kolektivní investování je zároveň krizí kapitálového trhu a kolektivního investování. I zde ale může být skutečnost, že se lidé naštvali, pozitivní - podněcuje tlak na změny. Dnes existuje reálná politická poptávka po důsledném vymáhání práva a ochrany majetku občanů na kapitálovém trhu. A obsah vládního balíčku naznačuje, že si to politici začali uvědomovat. To je pohled optimisty. Skeptici tvrdí, že obnovení ztracené důvěry může trvat i celou generaci.

Spíš zatuchlost než zázrak

V tržních ekonomikách dochází občas k recesím - k poklesu, či přesněji negativnímu růstu HDP. Ekonomové dosud přesně nevědí, co je příčinou takového periodicky se opakujícího úkazu, a nedokážou pokles předpovědět. Mají na to v zásadě dva názory: podle jednoho má krize vždy konkrétní příčiny (např. chyby v hospodářské a měnové politice), podle druhého může k recesi dojít, i když je hospodářská politika "bezchybná", protože její příčiny jsou často i povahy psychologické. Ekonomie již dnes zná nástroje, jak recese zkrátit a zabránit tomu, aby pokles nebyl velký. To ovšem platí pouze za předpokladu, že stagnace nemá "strukturální" příčiny, např. přeregulovaný trh práce. Hloubku recesí tlumí i fakt, že hlavní váhu hospodářství většiny vyspělých zemí tvoří služby, které jsou méně náchylné k výkyvům poptávky.
Recese jsou v kapitalismu přechodné, to ale ještě neznamená, že jsou tak obecně vnímány. Lidé často propadají skepsi, nevěří tomu, že recese skončí, nevěří tomu, že bude zase snazší sehnat práci apod. Recese je něco jiného než klasická hospodářská krize, jak ji známe z přelomu 20. a 30. let, z konce let 70. v Británii či nedávno z Mexika. V ČR letos hospodářství poroste zřejmě asi o 3 %. Je to méně, než se čekalo, nejde však o recesi, natož o krizi. Potíže má hlavně průmysl, ale struktura našeho hospodářství se radikálně proměnila - sektor služeb dnes vytváří celých 70 % HDP. Máme potíže s propadem obchodní bilance a s rozpočtovým deficitem, nic z toho se však nedá označit za projev hospodářské krize.
To ovšem neznamená, že u nás k recesím nedojde. Čas od času přicházejí všude. Může dojít i k hluboké krizi - v případě, že vláda nezvládne úkoly, které si stanovila v "balíčku", že včas nerozpozná varování nervózních investorů a dojde k prudké devalvaci. Krize i recese většinou provází vysoká nezaměstnanost, tedy společensky citlivý fenomén, který u nás vůbec neznáme a nemáme s ním žádnou zkušenost.
Problémem českého hospodářství a společnosti je skutečnost, že se nedostavil hospodářský zázrak, který mnozí čekali. Dostavit se zřejmě mohl, ale jen tehdy, kdyby transformace byla dynamicky a rychle dotažena. K tomu nedošlo a žádné radikální změny se nechystají. Republika má dnes stejné problémy jako vyspělé západoevropské země: silné zájmové skupiny s radikálními požadavky, příliš vysoké daně, příliš vysoké přerozdělování. S tím rozdílem, že je dvakrát až třikrát chudší. Naše hospodářství má značný potenciál, ale aby tu došlo k dramatickému a dynamickému růstu, muselo by se něco radikálně (a možná v základu) změnit. To, k čemu směřujeme, je ale zatím spíše mírný růst, doprovázený jistým smrádkem či zatuchlostí. Na politiky všechno svádět nemůžeme. Jsou takoví, jaké si vybíráme, což platí i pro ekonomický program. A udělají jen o málo více, než k čemu je dožene naše vůle.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.