Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Čas, jejž nelze promarnit

27.7.1998

Jak obstojí Česká republika ve stále rychlejším světě

Čteme-li nejrůznější komentáře o povolebním vyjednávání politiků a Zemanově nové vládě, zdá se, že jejich autoři většinou zapomínají na jednu věc. Neptají se, jak naše republika v příštích letech obstojí v soutěži s největšími konkurenty. A nejde jen o střední Evropu. Ve stále rychlejším světě, kterému dominují globální myšlení, nejnovější informační technologie, rostoucí objem mezinárodního obchodu i vzájemných zahraničních investic, nejsou našimi konkurenty jen bezprostřední sousedé, ale i země na opačném konci zeměkoule. Zemanova vláda není v médiích už předem oblíbena. Najdou se i lidé, kteří se těší na to, jak se ČSSD u vlády znemožní. Může to být zábavné -- na podobné hrátky ale nemáme čas.

Čekat na nás nebudou

Pakt dvou největších stran odevzdal vládu ministrům s nejvyšším věkovým průměrem od dob Adamcova předrevolučního kabinetu, kteří navíc nemají žádnou zkušenost s vládnutím. Zaručí České republice "dlouhodobou stabilitu", nebo dokonce "klid k práci", jak slibují přední politici, anebo bude naše země několik let tápat, přešlapovat na místě a váhat před nejdůležitějšími transformačními kroky?Řekněme, že nová vláda bude postupovat racionálně. Potom jistě zachová restriktivní rozpočtovou politiku (peněz v rozpočtu se nedostává) a v privatizaci bank bude postupovat rychleji, než se před volbami říkalo. Jenže na druhé straně se noví ministři budou nějakou dobou rozkoukávat. Svědčí o tom jejich protichůdná prohlášení, jak má pokračovat privatizace obecně. Jasnou podporu má zatím pouze jedna, navíc problematická teze: výnosy z privatizace by se měly utratit za vyšší mzdy ve státní správě.Pochválit lze novou vládu za její záměr kultivovat kapitálový trh a zvýšit jeho průhlednost. Otázka zní, jestli na to zbude čas, když ministři chystají grandiózní akci "čisté ruce" a chtějí zkoumat desítky tisíc majetkových přiznání. Podivné je, že se dosud nemluví o koncepčních a dlouhodobých změnách, jakými jsou reforma penzijního systému či snižování daňové zátěže. Místo toho plánují sociální demokraté zvýšení daní i pojistného a chtějí zbrzdit i další významný reformní krok, cenové deregulace.Pokud nedojde k nějaké překvapivé politické krizi, budou v Polsku a Ma_arsku v nejbližších letech u moci reformní vlády, které rychle pokročí v privatizaci bank a infrastruktury, rozjedou penzijní reformu apod. Mnohé země Latinské Ameriky jsou již dnes v demonopolizaci a privatizaci nejrůznějších síťových odvětví daleko před námi. Východní Asie zřejmě za několik let vstane z krize s novou energií. Pokud nebudeme držet krok, zahraniční investoři a obchodníci si nás v budoucnu ani nevšimnou. Bez jejich účasti přitom můžeme o prosperitě jenom mluvit.

S důchodci za životní jistoty

K demokracii nepochybně střídání vlád patří: je správné, že čas od času přijde svěží vítr nebo -- chceme-li -- čerstvá krev. V mladých a nevyzrálých demokraciích je také třeba kultivovat opozici. Její zástupci se u vlády naučí zodpovědnosti i tomu, jak se řídí státní správa. Bývalá vládní strana bude napříště opozicí méně vulgární, více věcnou a konstruktivní. Důvěryhodná opozice potom vládním stranám zabrání, aby své voliče lákaly (bez ohledu na chyby, kterých se dopustily) strachem z neznámého, například rudého nebezpečí.V našem případě ale podobné výhody příliš neplatí. Ve vládě je řada osmašedesátníků, kteří dlouhá léta prahli po tom, aby si to také oni "ve vládním křesle zkusili". Jejich zkušenost s řízením ministerstva bude naší společnosti a dalším generacím platná jako mrtvému zimník. Kdyby si vládnutí mohli vyzkoušet politici, kteří během příštích třiceti let mohou vystřídat vládní křeslo a opozici ještě třeba pětkrát, bylo by to o něčem jiném. Jenže u nás to vypadá spíše tak, že místo "věčně mladé" levice vytvořili vládu Kremličkovi důchodci.Pro "kultivaci vládnutím" je také nepochybně lepší, když si vláda vyzkouší plnou odpovědnost. To dnes není případ sociální demokracie. Její legislativní iniciativa bude výrazně omezena a své případné chyby může svádět na to, že opozice byla málo konstruktivní.Mnozí ekonomové a politici vítají výměnu vlád bez ohledu na jejich politickou orientaci i z toho důvodu, že dojde k otřesům na ministerstvech. Tím se na nějakou dobu naruší prorůstání státní správy s nejrůznějšími lobbisty, které z principu škrtí svobodný hospodářský i společenský rozvoj. Než lobbisté obnoví své linky, vždy to chvíli trvá.Bude záležet na tom, zda si mnozí členové Zemanovy vlády nepřinesou lobbistické požadavky na nový úřad v aktovce. Nejde jen o nestora průmyslové lobby Miroslava Grégra a dlouholetého ředitele JZD Jana Fencla. Když získá na Úřadu vlády rozhodující slovo Miroslav Šlouf, sotva zapomene na kontakty z hospodářské sféry, jimiž se chlubil, když loni na jaře sháněl miliony pro stranickou pokladnu.Nelze hodnotit ministry, kteří se teprve stěhují do svých úřadů. Měli by si ale uvědomit, že sto dnů je dlouhá doba a že se v nejdůležitějších rezortech s kritikou tak dlouho čekat nebude.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.