Jan Macháček

Hledání

Výsledky hledání

Respekt

Česká ekonomika si sama nepomůže

29.3.1999

K posledním číslům o propadu hospodářství

Dlouho a napjatě očekávané údaje statistického úřadu o vývoji ekonomiky v loňském roce příliš nepřekvapily. Čísla nejsou ani trochu povzbudivá, ale zároveň nejsou horší, než se všeobecně očekávalo: za celý loňský rok se výkon české ekonomiky snížil o 2,7 %, za poslední čtvrtletí loňského roku dokonce o 4,1 % (poslední údaj znamená meziroční srovnání oproti poslednímu čtvrtletí roku 1997).

Umělé vzepětí není k ničemu dobré

Česká ekonomika není ještě normální zaběhlou tržní ekonomikou, která se dokáže hospodářským cyklem "prodírat" do značné míry sama a mnohdy navzdory všem nesmyslům a zásahům, které politici a vládnoucí garnitury vymýšlejí. Neznamená to pochopitelně, že tradiční tržní ekonomiky jsou na politice nezávislé, ale závisí na ní o řády méně než tzv. nově vznikající trhy (emerging markets) nebo transformující se ekonomiky.Naše hospodářství si samo prostě nepomůže a k základům opravdu zdravého hospodářského růstu je třeba dotáhnout celou řadu známých, a především institucionálních reforem, které bohužel (s výjimkou již oznámené privatizace bank) současná politicko-mocenská konstelace a smýšlení politických elit spíše neumožňují. Přesto nepřestávají zaznívat hlasy přesvědčené o tom, že české hospodářství lze nastartovat a oživit, když se namíchá "správný" či "adekvátní" mix či guláš měnové a rozpočtové politiky, respektive když se namíchá guláš, ve kterém "správný" a "adekvátní" bude znamenat napumpování většího množství peněz do ekonomiky. Nelze vyloučit, že ekonomiku lze uměle nafouknout a oživit skrze oživení poptávky; takový hospodářský vzestup by měl ale jenom krátké trvání a dopadli bychom hůře, než jsme na tom dnes.Probudit umělé oživení (i kdybychom to zkusili) není navíc snadné. Prudké snížení úrokových sazeb nemusí vůbec nic změnit na ochotě bank financovat jenom trochu rizikové projekty. Do té doby, než budou banky prodány strategickým investorům (a než bude dostatečně navýšen jejich kapitál), je velmi nepravděpodobné, že se změní jejich opatrná úvěrová politika. Kromě toho může snížení úrokových sazeb (vzhledem k nepříznivým číslům o vývoji hospodářství a obchodní bilance) znamenat útok na kurz koruny.Oživování ekonomiky přes rozpočet má také své meze. Především již nyní rozpočet směřuje do značného deficitu, a to navíc ještě přesně neznáme výši skrytého schodku, který v posledních letech nahromadily tzv. transformační instituce (Konsolidační banka apod.). Není také dosud rozhodnuto, do jaké míry se bude státní rozpočet ještě před privatizací podílet na očištování bilancí bank. Státní rozpočet by snad mohl oživit ekonomiku skrze financování síťových staveb (silnice, dálnice, železnice), jenomže při velkém podílu sociálních transferů na státním rozpočtu je málo pravděpodobné, že se na něco takového najdou peníze. Podobné investice jsou náročné na dovozy, zvýšení rozpočtového schodku nadto znamená, že státní dluh budou financovat především banky, fondy a pojišťovny, kterým zbude o to méně financí na pokrytí investic soukromé sféry. Nové peníze se v ekonomice objeví pouze v případě, že stát bude dluh financovat prodejem obligací na zahraničních trzích. Ústupky mzdovým požadavkům odborů také rozhodně nemohou ekonomiku vyléčit. Uměle nafouknutá poptávka pouze zvýší poptávku po dovozech a propad obchodní bilance, nehledě na to, že vysoké mzdové náklady dále zhorší konkurenceschopnost našich podniků.

Nespoléhejme na záchranný plán

Hodně se mluví o tom, že by české ekonomice by mohl pomoci jakýsi vládní revitalizační plán. Nevěřme na nic takového. Vláda nejprve promarnila tři čtvrtě roku hodnocením minulosti a obsazováním postů ve strategických podnicích, nyní se již několik měsíců pachtí přípravou nějakého plánu pro vybrané české podniky. Několikrát odmítnutý Grégrův návrh se neustále "vrací oknem" a vše nasvědčuje tomu, že se kabinet bude dohadovat ještě dlouhé měsíce. A až se dohodne, bude se plán muset ještě další měsíce připravovat. Mezitím uběhne tak dlouhá doba, že postiženým podnikům nepomůže ani svěcená voda nebo si prostě budou muset (po dohodě se svými věřiteli) nějak pomoci samy.Není ale pravda, že kromě zásadních koncepčních reforem (reforma soudnictví a státní správy, penzijní reforma, nový přístup k bankrotům) nemůže vláda ničím přispět. Opak je pravdou. Přestože jde o menšinovou vládu, má v mnohém ohledu značný prostor, který vůbec nevyužívá. Pokud opravdu urychlí privatizaci bank, stane se hodně. Ozdravené banky s navýšeným kapitálem budou mít jistě zájem financovat důvěryhodné a perspektivní projekty.Kdyby se vláda vrátila k původnímu harmonogramu deregulací (tedy i k uvolnění nájemného), který schválil Tošovského kabinet, může oživit stavební výrobu, která se nachází vůbec v nejhorším propadu.V neposlední řadě vládě vůbec nic nebrání v tom, aby znovu rozjela zbytečně a bezdůvodně zastavenou privatizaci, a to doslova na všech frontách (zbytkové podíly, "strategické" podniky, infrastruktura). Kdyby tak učinila, značně by se zlepšila reputace země v očích cizích investorů.Zůstává zde ale ještě jedna neznámá: Německo, náš největší obchodní partner. Evropský gigant pomalu klouže do recese a zatím se neví, zda Schröderova vláda najde odvahu k potřebným reformám. Vývoj německého hospodářství je pro naši ekonomiku skutečně klíčový. Pokud se Němci nevzpamatují, prohloubí se i naše krize.
Žádné komentáře
 
Toto je zápatí Vašich stránek. Text můžete změnit v administraci v 'Nastavení stránek'.